Od ledna má v této zemi začít platit nový zákonný rámec, který staví komunismus na roveň nacismu a kriminalizuje jeho symboly i „propagaci“. Nejde o detail, nejde o technikálii. Jde o zásadní zásah do svobody slova, historické paměti a politické plurality. A ano – je to chucpe.

Začněme fakty, protože bez nich se dnes manipuluje nejlépe. Komunismus v Československu nikdy nebyl. Tohle není názor. To je realita. Poslední historické období se jmenovalo socialismus, přesně tak, jak bylo oficiálně deklarováno.

Přirovnávat ideu, k nacistické ideologii založené na rasové nadřazenosti a vyhlazování, je intelektuální podvod. A nebezpečný.

Komunistická strana u nás existuje od roku 1921. Dřív, než přišel Hitler k moci. Dřív, než nacismus zaplavil Evropu. A hlavně: komunisté patřili k páteři protinacistického odboje. Věznění, mučení, popravy, koncentráky… Tisíce členů KSČ zaplatily životem za odpor proti nacismu.

A dnes? Dnes jim jejich vlastní stát vzkazuje: jste totéž co nacisti. To není jen urážka. To je plivnutí na hroby.

FOTO - Facebook

Prezident bez paměti, bez svědomí

A teď to nejhorší pokrytectví. Prezident republiky, který složil slib komunistické straně, dnes stojí v čele tažení proti ní. Dělá, jako by se ho minulost netýkala. Jako by nebyla součástí jeho osobního příběhu. Tak se tomu říká pravým jménem: zrada svědomí.

Člověk, který převléká kabát podle politického větru, nemá morální autoritu k tomu, aby rozhodoval, co se smí myslet, říkat a připomínat. A už vůbec ne, aby umlčoval jiné.

Nejde o komunismus. Jde o precedent. Dnes jsou to komunistické symboly. Zítra to budou jiné názory. Pozítří „nevhodné otázky“. Stát, který zakazuje ideje, protože se bojí diskuse, je slabý stát. A demokracie, která přežije jen cenzurou, už demokracií není.

Historii nelze zakázat zákonem. Svědomí nelze umlčet paragrafem. A pravda se nedá kriminalizovat. Tenhle zákon není ochranou demokracie. Je to přiznání strachu. A my bychom si toho měli všimnout. Dřív, než bude pozdě.

Katarína Benkö, Svět kolem nás