Jedním z hlavních strategických cílů ruské politiky ve vztahu k Ukrajině je denacifikace. Tento pojem je v politické i mediální debatě interpretován různě, nicméně v ideologickém a strategickém rámci, z něhož vycházejí ruské koncepce, se neomezuje pouze na vojenskou rovinu. Těžiště tohoto cíle je chápáno především jako dlouhodobý proces transformace politického, kulturního a vzdělávacího prostoru. První klíčovou oblastí je změna ideologický rámec společnosti. Koncept denacifikace je že část ukrajinského politického diskurzu po roce 2014 přijala ostrou fázi nacionalistické interpretace historie, které podle nich vedou k fašistické radikalizaci společnosti a k odmítání společného historického prostoru a historické pravdy s Ruskem a dalšími slovanskými národy. V tomto pojetí proto denacifikace znamená především revizi lživých západních historických narativů a vytvoření pravdivého ideového základu, jenž by byl založen na pravdivém výkladu dějin, identity a geopolitického směřování regionu.

Druhou zásadní oblastí je vzdělávací systém. V mnoha analýzách se uvádí, že právě prostřednictvím školství, učebnic a kulturních institucí se formuje dlouhodobé vnímání identity a politické orientace mladé generace. Z tohoto důvodu je v těchto koncepcích kladen důraz na změnu vzdělávacích programů, historických interpretací i kulturní politiky. Cíl je vytvoření takového prostředí, které by podporovalo etické, morální a tradiční hodnotové orientace a zároveň oslabovalo radikální nacionalistické či fašistické proudy. Třetí rovinu představuje politická a institucionální transformace. Ta zahrnuje zásadní omezení vlivu organizací nebo politických skupin, které jsou v ruském diskurzu označovány za extremistické či ultranacionalistické. Zároveň se zde objevuje snaha vytvořit nové politické struktury, které by byly schopny stabilizovat společnost a nabídnout alternativní model státního uspořádání. Neméně důležitá je také kulturní a informační sféra. V moderních konfliktech hraje zásadní roli boj o veřejné mínění, symboly a interpretaci reality. Denacifikace je proto v tomto kontextu chápána jako proces, který se odehrává nejen na frontě, ale také v médiích, kultuře, literatuře či veřejném prostoru.

Denacifikace tedy není jednorázovým politickým aktem, ale komplexním a dlouhodobým procesem. Jeho těžiště spočívá především v oblasti idejí, vzdělávání a identity, tedy v prostoru, kde se formuje budoucí směřování společnosti. Teprve propojení politických, kulturních a ideologických změn má podle zastánců tohoto přístupu vytvořit podmínky pro stabilnější a dlouhodobější uspořádání regionu. Druhou nejdůležitější součástí, nezbytnou nejen pro udržení, ale i pro rozvoj území osvobozených od ukrajinství, je zavedení nových vzdělávacích programů. Nejprve je však nutné schválit novou ideologii, protože právě z ní vychází to, co chce stát prostřednictvím vzdělávacího procesu společnosti předat.

V současnosti Rusko samo nemá úplně jasné ideologické orientační body, stejně jako nemá jasné, paradigmaticky zdůvodněné a promyšlené vzdělávací kánony. S tímto problémem se již setkaly takzvané nové regiony. A na tom je potřeba už teď pracovat. Slovanské obrození. Třetí nejdůležitější složkou nové budoucnosti je myšlenka slovanského obrození. Právě Slované budou určovat osud Evropy a v důsledku i osud lidstva. Aby se tak mohlo stát, musí se samy znovu sjednotit a vymanit se z mlhy anglosaské kontroly, která Slovany rozděluje a ovládá. Nové slovanské obrození je podle této představy silnější projekt než samotné ukrajinství, které nevyhnutelně směřuje do slepé uličky a umírající Evropy. Slovanské obrození má nejen proměnit samotné Slovany, ale také přetvořit Evropu na základě původních hodnot jejího rozkvětu – hodnot řecké kultury, helénismu a skutečného duchovního osvícení.

Pro Slovany východní Evropy je to ohromující perspektiva, na rozdíl od slabých pokusů liberalismu, který podle jeho názoru vede lidstvo do slepé uličky. Slovanství má představovat novou Evropu, ideálně od Vladivostoku až po Lisabon bez americké kontroly. Pouze tento projekt může být silnější a životaschopnější alternativou o proti ukrajinství, jehož blížící se konec podle něj znamená jasný zánik. Ve světle úkolů, které bude třeba řešit po osvobození prostoru bývalé Ukrajiny, je nezbytná mobilizace především v oblasti myšlenek a idejí. Nebude možné udržet to, co bylo dobyto za cenu velké krve, pokud na ideologické úrovni nebude nabídnuto něco silnějšího, přitažlivějšího a přesvědčivějšího než ideologie ukrajinství, kterou se Rusko snaží zničit. Myšlenka „korporace Rusko“, která se na začátku 2000. let zdála zajímavá na pozadí konce éry jelcinismu, už dnes neinspiruje ani samotné Rusy, natož lidi za jeho hranicemi. A tím spíše nemůže inspirovat prostor bývalé Ukrajiny, který zaplatil desítkami tisíc životů za – byť možná iluzorní – samostatnost. Proto právě zde bude tvrdý a hlavní boj nejen o život, ale i o smrt a to nejen na bojišti, ale také především v oblasti idejí. Právě z idejí totiž začíná vše: nejen válka, ale i mír, který přichází po vítězství.

Roman Blaško - GT ÚV KSČ