Rudý veleobr a mladý trpaslík: hvězda ztrácí jas

V minulosti bývala druhou nejjasnější hvězdou. Pak ale začala náhle a nečekaně ztrácet jas. Pokles byl tak extrémní, že ho bylo možné pozorovat pouhým okem. Tato událost vedla některé k domněnce, že se rychle blíží zánik v podobě supernovy. Odborníci přišli s tím, že záhadné slábnutí způsobilo zastínění hvězdy závojem prachu, jedna z analýz archivních dat vedla k domněnce, že příčinou je přítomnost hvězdného průvodce. Chandra také nic nezlepšila, nakonec se ale podařilo detekovat slabého průvodce - horkou, mladou, modrobílou hvězdu. Tento objev je prvním případem, kdy byl zachycen blízký hvězdný společník obíhající kolem superobří hvězdy. Životnost sekundární hvězdy se však zkrátí, protože silné slapové síly způsobí její předčasný zánik…

Tolik jeden zkrácený příběh o… O čem vlastně?

Rudým veleobrem z ramene souhvězdí Orion je samozřejmě Betelgeuse, mladým trpaslíkem jsem si dovolil nazvat hvězdného společníka přezdívaného Betelbuddy. Pro zjednodušení (třeba aby nedošlo k »Betelkonfliktu« - a neplést s Bethelem :) ) ale dál používám název Siwarha, což znamená »její náramek«: Betelgeuse totiž pochází z arabštiny a znamená »ruka al-Džawzy« – ženské postavy z arabských legend.

Jedna z analýz archivních dat vedla vědce k domněnce, že příčinou šestileté proměnlivosti Betelgeuse je přítomnost hvězdného průvodce. Když však Hubbleův vesmírný dalekohled a rentgenová observatoř Chandra po tomto průvodci pátraly, žádný nebyl objeven. Ani Anna O'Gradyová z Carnegie Mellon University v USA a její kolegové nenašli v datech z Chandry žádné známky rentgenového záření. »Mohla to být bílá trpasličí hvězda. Mohla to být neutronová hvězda. A to jsou velmi, velmi odlišné objekty. Kdyby to byl jeden z těchto objektů, naznačovalo by to velmi odlišnou evoluční historii systému,« říká astrofyzička.

I kdybychom předpokládali, že vítr vanoucí z Betelgeuse zakryl část rentgenového záření, jeho nezjištění vylučuje bílou trpasličí hvězdu nebo neutronovou hvězdu. Místo toho se vědci domnívají, že Siwarha je mladá hvězda typu F, která se možná ještě usazuje v hlavní posloupnosti.

Pokud je tomu tak, obě hvězdy pravděpodobně vznikly společně před asi 10 miliony let; ale protože hmotnější hvězdy spálí svou životnost mnohem rychleji než menší, Betelgeuse se blíží ke konci svých dnů, zatímco Siwarha ještě ani pořádně nezačala.

Když se hvězdy rodí společně, modely naznačují, že jejich hmotnosti by měly být blíže sobě. Konfigurace dvojhvězdy Betelgeuse však neodpovídá tomuto scénáři: Siwarha je přibližně stejně velká jako naše Slunce nebo menší a ve srovnání se svým mohutným společníkem působí jako trpaslík…

Padla-li na vás také chandra z politického vývoje u nás, možná vám ten astronomický příběh začne připadat až podezřele povědomý. Rudý veleobr, který kdysi zářil na celé obloze a dnes se blíží ke konci svých dnů. Mladý trpaslík, který se teprve učí svítit a tváří se, že všechno zvládne sám. A hvězda, která ztrácí jas – ne proto, že by už neměla energii, ale proto, že ji cosi neviditelného obklopuje a dusí.

Také zde se dlouho hledalo jednoduché vysvětlení. Prach. Náhoda. Dočasný jev. Jenže data se hromadí a jas se ne a ne vrátit. A když se konečně objeví slabý průvodce, ukáže se, že žádná idylická symbióza to nebude. Jeden zaniká, druhý to možná přežije – ale zaplatí za to zkráceným životem.

Pepa Nos to na svém webu shrnul po svém: »Nikdy předtím (za cca 60 let) jsem nezaregistroval takovou mohutnou záplavu slovní enfantilní idiocie PABLBŮ A PABLBEK po tak nudné úřednické akci, kterou je jmenování vlády! MNOHEM ZAJÍMAVĚJŠÍ JE OČEKÁVANÝ SVĚTELNÝ ZÁŽITEK O VÁNOCÍCH Z HVĚZDY BETELGEUSE ZE SOUHVĚZDÍ ORIONU. Bilionkrát větší světlo než byla záře Betlémské Hvězdy.«

A má pravdu v tom nejpodstatnějším: zatímco se tu řeší, kdo kde stál, kdo koho zakryl a kdo komu svítil, skutečný problém je jinde. Hvězda slábne – a nikdo se už ani neptá proč.

Možná bychom proto měli víc než na tiskové konference hledět vzhůru. Ne proto, že by nám hvězdy radily, koho volit. Ale proto, že nám připomínají, jak malí jsme, jak krátký je život – a že i ti, kdo dnes vypadají jako veleobři, se jednou promění v prach.

A to je možná ta nejstřízlivější politická prognóza, jakou lze v současnosti nabídnout.

Ale kdo chce zůstat radši ve vesmíru, pro zlepšení nálady je tu další možnost – pustit si písničku Betelgeuse, kde se zpívá: »…uvidíš, jak jsme malý a že všichni se jednou obrátíme v prach… uvidíš, jak je život krátký a že i hvězdy jsou jenom poutníci na cestách.«

Zbyšek Kupský