Pražští komunisté rozhodně nemají v plánu se vzdát!

»O sílící antikomunismus a fašizaci společnosti se živě zajímají i v zahraničí. Ráda jsem poskytla rozhovor britskému listu Morning Star. Vyšel s nadpisem: Pražští komunisté rozhodně nemají v plánu se vzdát! Díky za zájem, Johne! A za všechny (nejen pražské) komunisty prohlašuji, že my rozhodně nebudeme mlčet! Myšlenky mezinárodní spolupráce, solidarity a míru nemůže umlčet nikdo!« uvedla na Facebooku Petra Prokšanová. Zveřejněn byl i na webu a zde je překlad.

John Callow zkoumá, co se nepovedlo českým komunistům v nedávných parlamentních volbách, kde se nepodařilo překročit hranici pro zisk mandátů a někteří nyní hovoří o tom, že strana opouští svůj závazek k socialismu.

V celé Praze je to stejné. Několik památníků, které přežily ze socialistické éry (připomínající osvobození města v roce 1945, mise kosmonautů a dělníky, kteří stavěli metro), utrpělo podobné vymazání. Zbaveny své historické podstaty a radikálního poselství jsou tyto tvrdohlavé připomínky socialismu odsouzeny k zániku, opuštěné a zapomenuté pod tíhou reklamních billboardů, okázalých firemních showroomů a elegantních kaváren.

Výsledky říjnových voleb a následný spěch při sestavování vládní koalice z pravicových stran České republiky zdánlivě potvrzují tuto ponurou zprávu. Navzdory očekáváním se levici nepodařilo získat zpět ztracené pozice. Sociální demokraté, kteří po roce 1989 dlouho patřili k největším politickým stranám, přišli o velkou část svých voličů, ani KSČM jako další součást koalice Stačilo! nedokázala překročit volební hranici, která by jí zajistila návrat poslanců do parlamentu.

To je obzvláště hořká pilulka, protože komunistická strana měla od svého založení v roce 1921 silné zastoupení v parlamentu a na počátku tohoto století zaznamenala značný a nečekaný volební úspěch. Optimismus a energie letní kampaně vyprchaly a byly nahrazeny novou kritikou socialismu jako volební síly a výzvami, zesílenými bývalými koaličními partnery v rámci Stačilo!, aby KSČM usilovala o sloučení a opustila svou jedinečnou politickou identitu a praxi.

Čtenářům Morning Star budou takové boje okamžitě připomínat rozpad Komunistické strany Velké Británie na konci 80. a počátku 90. let. Pro Petru Prokšanovou, kandidátku v nedávných volbách v Praze, členku ÚV KSČM a předsedkyni stranické komise pro mládež, studenty a mladé rodiny, jsou však cynismus a oportunismus hlavními překážkami politického pokroku. „Pro mě,“ říká, „není politika jen povolání – je to závazek vůči těm, kteří potřebují zastoupení.“

Kampaň nebyla snadná

„Naše kampaň proti vládě Petra Fialy začala již v květnu 2023, kdy jsme poprvé použili slogan ‚Fialo, Stačilo!‘. Tato fráze vystihovala frustraci veřejnosti, která měla dost rostoucích cen, útoků na práva pracovníků, pozdějšího odchodu do důchodu a válečného štvaní. Z této fráze pak vzešel název nové politické aliance pro evropské a krajské volby, která přivítala kandidáty z celé vlastenecké, protivládní levice – včetně KSČM.“

„Kampaň nebyla snadná. Museli jsme koordinovat spolupráci mezi stranami, dosáhnout shody na společném programu a bránit se neúnavným antikomunistickým útokům. Pravicové strany šířily strach, že naše podpora referend o členství v NATO a EU znamená automatické sblížení s Ruskem. Malovaly děsivé obrazy znárodňování, hranic s ostnatým drátem, gulagů a poprav. Proevropská strana Volt proti nám dokonce podala žalobu za údajné porušení zákonů o volebních koalicích – i když jsme u soudu vyhráli, případ vyvolal nejistotu ve veřejnosti.“

„Přidali se i lídři opozice. Andrej Babiš, od kterého se všeobecně očekávalo vítězství, prohlásil, že nikdy nebude vládnout s komunisty. Tomio Okamura varoval, že hlasy pro Stačilo! budou zbytečné, protože nedosáhneme 5% hranice pro vstup do parlamentu. Během kampaně jsme jistě udělali chyby, ale tyto vnější útoky hrály rozhodující roli v našem výsledku. Doufali jsme, že se vrátíme do parlamentu. To se nestalo. Ale ukázali jsme, že existuje silná opozice – opozice, která měla odvahu říct Fialově vládě Stačilo!“

„Neúspěch ve volbách do parlamentu není důvodem k ústupu. Je to výzva k prohloubení našeho zapojení do komunit, k ještě užší spolupráci s lidmi na řešení jejich každodenních problémů a k obnovení důvěry veřejnosti v to, že KSČM je na jejich straně. Pravdou je, že naše politika potřebuje seriózní reflexi. Musíme předložit jasná a realistická řešení dnešních problémů – a ukázat, v čem se lišíme od populistických sil, jako je Babišovo hnutí ANO, které získává stále větší podporu pracující třídy.“

„Mnozí voliči dnes vnímají levici buď jako odtrženou od každodenních problémů, nebo jako uvízlou v minulosti a postrádající vizi budoucnosti. To je skutečný problém. Nejde o to, kolik lidí si pamatuje socialismus, ale o to, zda dokážeme oslovit dnešní mladé lidi – ty, kteří čelí nejistým pracovním podmínkám, nedostupnému bydlení a obavám o klima. Pokud bude levice spojována pouze s minulostí, místo aby nabízela naději do budoucnosti, pak jsme to my, kdo dělá něco špatně – ne voliči.“

„Překonání systému je možné pouze tehdy, pokud neopustíme své principy. Nebudeme se snižovat k sebedestruktivním kompromisům. Naše strana je zakořeněna v dialektickém a historickém materialismu, ale je otevřená novým myšlenkám a vědeckým poznatkům. Od roku 1989 bojuje za práva těch, kteří jsou nuceni pracovat v obnoveném kapitalismu. Naše základní požadavky zůstávají stejné: důstojné mzdy a důchody, dostupné bydlení, všeobecná zdravotní péče a vzdělání, spravedlivé daně, mír a zastavení militarismu a privatizace. Budeme pokračovat v boji za tyto cíle a za socialismus – prostřednictvím našich zástupců v místních samosprávách a Evropském parlamentu.“

„Víme, že návrat do národního parlamentu nebude snadný, ale jsme odhodláni. Již jsme zahájili přípravy na příští volby a posilujeme spolupráci s odbory, občanskými hnutími a všemi, kdo sdílejí naši vizi solidarity, spravedlnosti a míru.“

KSČM musí reagovat kreativně

Petra si je dobře vědoma výzev, které ji čekají, a všeho, co je v sázce, ale zůstává odhodlaně a vzdorně optimistická a soustředěná na budoucnost. „Musíme dokončit aktualizaci našeho dlouhodobého programu a zintenzivnit naši práci přímo mezi lidmi.“

„Mezitím,“ říká, „nás současný režim nadále pronásleduje. Nová novela trestního zákoníku, která má vstoupit v platnost v lednu 2026, zakáže ‚propagaci komunistických hnutí‘. Je to přímý útok na politickou svobodu. Vidíme rostoucí tlak – nejen na jednotlivce (kteří jsou propouštěni nebo ostrakizováni za své názory), ale i na samotnou existenci komunistické strany.“

„KSČM musí reagovat kreativně. Musíme bránit odkaz dělnického a pokrokového hnutí a zároveň pokračovat v rozvoji přesvědčivé socialistické vize pro nastupující generace. Dokud bude existovat vykořisťování, bude komunistická strana nezbytná. Ať si změní zákon. Ať se nás pokusí umlčet. Ale pravdu nelze zakázat – a pravda je tato: budoucnost patří socialismu!“

John Callow je autorem i staršího článku Hrdinové se stávají padouchy, zatímco Česká republika se snaží zakázat komunismus z 5. května. Zatímco Komunistická strana Čech a Moravy znovu získává podporu prostřednictvím kampaní proti škrtům, vláda se ji snaží před říjnovými parlamentními volbami umlčet pomocí liberálního totalitarismu, píše v úvodu a pokračuje:

Toto byli naši hrdinové. Olga Semelová zametá listí z památníku, který se nachází v jinak zanedbané části pražského hřbitova v Olšanech. Jako dívka byla členkou válečného odboje proti fašismu a pro ni nejsou nápisy na skromném společném hrobě jen jména, ale vzpomínky na živé, dýchající lidi, které znala a s nimiž pracovala při budování socialismu v poválečném Československu. Kdysi odpočívali v Národním památníku, pod prapory a reflektory, v rozlehlé mramorové hale.

Po kontrarevoluci v roce 1989 byli bez okolků vyhozeni, jejich náhrobní desky rozbity a veřejně zničeny a jejich popel byl pohřben společně v tomto mnohem skromnějším prostředí. Ani tam však nebyli v bezpečí, protože památník se stal terčem pravicových a neofašistických skupin a byl opakovaně poničen a poléván kanystry krvavě červené barvy.

Takové zacházení je v ostrém kontrastu s úctou, která se prokazuje hrobu Jana Syrového, předsedy vlády, který se podílel na realizaci mnichovské dohody a jehož hrob leží několik set metrů odtud, nebo novému pomníku nacistického kolaboranta Emila Háchy, který byl postaven na druhé straně města v roce 2005 a kterému se dostává stále více občanských poct.

Minulost se přepisuje: den se stává nocí a noc se stává dnem. Vlasovovy divize (ruští dezertéři, kteří bojovali po boku nacistického Německa) jsou nyní oslavovány jako „skuteční osvoboditelé“ Prahy v květnu 1945, když se hrnuly na západ ve snaze kapitulovat před postupující Pattonovou americkou armádou; zatímco „vlkodlačí“ bandy ultranacionalistů a fašistů, které v měsících po válce vedly brutální teroristickou kampaň, jsou rehabilitovány a oslavovány na úkor českých a slovenských pohraničníků, kteří padli v boji za jejich porážku.

Evropská unie klasifikuje vlastnictví soukromého majetku jako nezadatelné „lidské právo“, čímž fakticky kriminalizuje nacionalizační programy progresivních vlád, a stanoví právní sankce, které výslovně spojují komunismus s fašismem jako dvojí totalitní zlo, které znetvořilo a dehumanizovalo historii kontinentu v průběhu 20. století.

Na tomto pozadí pravicová koaliční vláda Petra Fialy vypracovala návrh zákona, jehož cílem je zakázat KSČM. Dne 30. května 2025 přijala Poslanecká sněmovna novelu trestního zákoníku, která měla za cíl učinit „podporu a propagaci komunistického hnutí“ trestnou až deseti lety vězení. Pokud návrh zákona nebude zamítnut Senátem a následně podepsán prezidentem, vstoupí v platnost 1. ledna 2026.

Petra Prokšanová, předsedkyně mládežnické komise KSČM a kandidátka hnutí Stačilo! v nadcházejících volbách, však vysvětluje: „Zákon je napsán velmi vágně a ani ti, kteří jej předložili a schválili, nebyli schopni srozumitelně vysvětlit, co přesně bude zákon zakazovat. Podle různých interpretací by mohl zakázat zobrazování komunistických symbolů, jako je srp a kladivo, kriminalizovat veřejné akce pořádané komunistickým hnutím nebo dokonce zpochybnit legálnost Komunistické strany Čech a Moravy.“

V logickém extrému by pokusy o pozitivní kontextualizaci literárních a poetických děl Jaroslava Haška a Jiřího Wolkera, o prohlížení poválečného plátna Maxe Švabinského nebo o zohlednění hrdinství válečného odboje pod vedením Julia Fučíka a Jana Švermy mohly vést k trestnímu stíhání.

Zdá se tedy, že dnešní liberální totalitáři berou válku proti kultuře a konstrukci minulosti mnohem vážněji než jejich oponenti z hlavního proudu evropské levice.

Nový nárůst antikomunistické kampaně

Petra však není zdaleka zděšená a je si plně vědoma toho, co je v sázce. „Musíte pochopit,“ říká, „že antikomunismus dominoval kulturnímu, politickému a intelektuálnímu životu České republiky posledních 35 let. V minulosti došlo k vážným pokusům o zákaz komunistické strany. Vládě se dokonce podařilo prosadit zákaz Komunistického svazu mládeže, který byl zrušen až po dlouhých, obtížných, ale vždy principiálních bojích zdola.“

„Navzdory neustálému politickému tlaku je KSČM jednou z nejpočetnějších politických stran v naší zemi, zastoupenou ve volených orgánech na místní úrovni, v krajských zastupitelstvech a v Evropském parlamentu. Dnes patří k jádru opozičního, protivládního hnutí. Je zřejmé, že tento navrhovaný zákon bude použit proti nejmilitantnějším odpůrcům současné vlády, tedy komunistům, ve snaze umlčet je.“

„KSČM zaujímá velmi radikální postoj proti současné protilidové vládě Petra Fialy a její protisociální a válečné politice. Nesouhlasíme s její politikou sociálních škrtů a změnami zákoníku práce, které mají za cíl zničit práva pracujících a zvýšit věk odchodu do důchodu. Bojujeme za bezplatné veřejné školství a zdravotnictví, stejně jako za masivní výstavbu veřejného bydlení, která by vyřešila endemickou bytovou krizi, která sužuje naši zemi.“

„V souvislosti s mezinárodní politikou usilujeme o to, aby Česká republika vystoupila z agresivního vojenského paktu NATO a aby občané naší země mohli v referendu rozhodnout, zda chtějí vystoupit z Evropské unie. Na pozadí toho nyní v řadě evropských zemí dochází k novému nárůstu antikomunistické kampaně.“

„V konkrétním českém kontextu souvisí tento nový antikomunistický útok zjevně s tím, že po porážce KSČM v posledních parlamentních volbách se strana rychle zotavila a díky své účasti v hnutí Stačilo!, které sama iniciovala, uspěla v nedávných volbách do Evropského parlamentu a krajských zastupitelstev v Čechách a na Moravě. V regionálních samosprávách jsme dokonce ztrojnásobili počet našich zástupců.“

Komunisty nikdy neumlčí

„Nyní se připravujeme na zopakování těchto úspěchů v parlamentních volbách, které se budou konat na začátku října. V tomto světle se zdá být jasné, že navrhované zákazy jsou zjevnou taktikou současné vlády, jejímž cílem je pošpinit naše jméno a zastavit náš pokrok.“

„Jako komunistická strana bereme tento nejnovější legislativní útok velmi vážně. Z tohoto důvodu se připravujeme na složitý právní boj. Zároveň se snažíme mobilizovat veřejnost proti této antidemokratické kampani a vysvětlovat, proč je tak důležité stát společně s komunisty na obraně zbytků našich demokratických práv a svobod. Jak již bylo zmíněno, celá záležitost má silný mezinárodní ohlas.“

„Z tohoto důvodu se snažíme zvýšit povědomí o aktuálním vývoji v naší zemi v celé Evropě a progresivním světě. Velmi si ceníme solidarity, kterou jsme v této souvislosti již obdrželi, a to nejen od komunistických a dělnických stran z celého světa, ale také od řady dalších organizací, hnutí a jednotlivců, kterým na této situaci velmi záleží.“

„Budoucnost nesmí patřit temným, reakčním silám, které se zoufale drží moci a hromadí bohatství, ale těm, kteří představují jasnou socialistickou alternativu k současné situaci založené na vykořisťování, útlaku a válce. Jsme proto přesvědčeni, že žádná míra represe a pronásledování nás komunisty nikdy neumlčí.“

Paralely s 30. lety 20. století a zradou českého národa fašismem ze strany západních liberálních demokracií jsou až příliš zřejmé. Ale jak listí odlétá z kamenů na hřbitově a odhaluje triumfální nápisy minulosti, je pro Olgu Semelovou i Petru Prokšanovou jasné, že socialismus je jak nadějí, tak i tlukoucím srdcem budoucnosti.

zlatikomunisti.cz