Nedostatkem sebedůvěry trpí spousta lidí. Je jedno, jestli mají proč. Přinejmenším u křesťanů je to totiž omluvitelné - a dopředu omluvené. Nejviditelnějším příkladem bytosti, která flagrantně trpí nedostatkem sebedůvěry, pokud tedy vůbec nějakou má nebo kdy měla, je totiž Stvořitel. Bůh.

Už vidím jeho zástupce na Zemi, tedy církevní činitele, jak se ježí. Nakonec od nich to beru, mají to v popisu práce. Ale zkuste se se mnou zamyslet.

Proč by jinak už dva tisíce let sesílal na lidi, které stvořil, jednu zkoušku za druhou? Proč by jinak potřeboval neustálé dokazování víry v něho? Proč by jinak neustále sesílal rány těm, kteří se - v principu presumpce neviny - ještě nestačili, bez ohledu na důvod, něčím provinit? Čím se provinila moje máma, křtěná katolička, když ještě v kolébce onemocněla skoliózou, nebo, chcete-li, křivicí? Čím se provinily židovské děti, které Bůh nechal (pokud je pravda, že řídí naše osudy) upálit v plynových komorách? Co mu tak hrozného musely provést ony děti, které nechal vyslat a následně zmasakrovat na tzv. dětské křížové výpravě v době temného středověku? Čím se provinily – nebo co mu provedly - tisíce dětí v Gaze a na Blízkém východě vůbec, potažmo i jinde napříč křesťanským i jiným světem, že je nechává bez pomoci umírat hladem? A když nepůjdu tak daleko a zůstanu doma, jak asi zhřešily ty děti, které, postižené těžko a draze léčitelnými nemocemi nemají téměř šanci na normální život a jimž ani nedokázal poslat třicet stříbrných na léčbu prostřednictvím farářů a kněží, svých to zástupců na Zemi?

A ještě jeden argument k mému tvrzení - Bůh je i svým způsobem pokrytec. Nebo je možná škodolibý. Protože když už dva tisíce let říká svým věrným, tedy v Něho věřícím ovečkám, co mají dělat, nedal jim k tomu ani slůvko vysvětlení.

Nevěříte? Proč by jinak lidstvo na něco takového, tedy jak dělat to, co jim Pán a Stvořitel káže, že dělat mají, muselo čekat dalších asi tak 1900 let? Protože to jim prozradil až jeden vousatý pán, kterého mimochodem Británie zvolila myslitelem tisíciletí, až v 19. století po narození Krista. To není moje myšlenka. V roce 1998 pronesl, náhodou mimochodem v Praze, jeden katolický kněz: „Náš Pán mi říká, co mám dělat. A Karel Marx mi říká, jak.“ Jasná odpověď na hlášku jednoho novináře na tiskové konferenci, že katolické náboženství a marxismus přece nejdou dohromady…

Vladimír Sedláček