Pod vlajkou SOF dosáhli pracující pokroku

Odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska (OS ČMS) zorganizovalo v Praze slavnostní shromáždění svého Ústředního zastupitelstva (ÚZ OS ČMS) k 80. výročí založení Světové odborové federace (SOF, anglicky WFTU).

V jeho úvodu předseda OS ČMS Stanislav Grospič hovořil o historii SOF, když konstatoval, že právě pod její vlajkou dosáhli dělníci a další pracující svých největších vítězství.

„Vnímáme rok 2025 v kontextu s dvěma významnými výročími, za prvé ukončení II. světové války a za druhé založení Světové odborové federace jako výzvu k posílení vzájemné solidarity, akční jednoty v boji za práva pracujících, za ukončení války na Ukrajině a dalších válečných konfliktů ve světě, za zastavení genocidy Palestinců a odsouzení Izraele, vyjádření solidarity s lidem Sýrie, za odstranění blokády Kuby a vyjádření solidarity se statečným lidem Kuby. Vnímáme tento rok jako výzvu k posílení naší společné akční jednoty v obraně práv pracujících proti neoliberalismu, tlaku finančního kapitálu a nadnárodních korporací, jim sloužících vlád předních imperialistických států,“ uzavřel své vystoupení, jehož celou verzi si můžete přečíst níže.

Z hostů jako první vystoupila velvyslankyně Kubánské republiky Saylín Martínez Tarrío. Hovořila o základních principech světové odborové federace. Uvedla, že je připravena na další spolupráci s touto organizací.

Tajemník Rakouského levého bloku a člen sekretariátu SOF Oliver Jonischkeit hovořil o situace v Rakousku. Uvedl, že pro budoucnost potřebujeme třídně orientované odborové svazy. Proto je třeba společně bojovat proti válce a vykořisťování.

Předsedkyně Rady seniorů ČR Lenka Desatová hovořila o situaci seniorů v naší republice, věří, že se Radě seniorů ČR podaří změnit názor minulé vlády ČR, která hlásala, že senioři jsou pro stát jen přítěží. K tomu požádala o spolupráci s našimi odbory.

Místopředsedkyně Levicového klubu žen Alena Grospičová hovořila o oceňování a o výši mezd žen v zaměstnání, která je daleko nižší než u mužů. Dále o vysokém věku odchodu do důchodu. Ženy doufají, že nová vláda se bude touto otázkou zabývat. S vyřešením výše věku odchodu do důchodu by mohla pomoc i Rada seniorů ČR.

Místopředseda ÚV KSČM Milan Krajča poděkoval za aktivitu členů OS ČMS např. při snižování věku odchodu do důchodu, novelizace zákoníku práce a další. Hovořil o práci SOF, připojil se k vystoupení předsedy Grospiče. Uvedl, že dík patří SOF, že se podařilo odbory udržet, že si zachovala svůj bojovný, třídně orientovaný charakter. Je největší odborovou centrálou, která bojuje za práva pracujících. Poděkoval za práci a ocenil, jak si dnes připomínáme práci SOF. Do další práce popřál hodně sil.

První místopředseda KSČM a čestný předseda OS ČMS Petr Šimůnek byl několik let předsedou odborového sdružení Čech, Moravy, Slezska. Dnes je jen čestným předsedou a členem OS ČMS. Uvedl, že Světová odborová federace je druhou největší stranou na světě. Ta největší, ta nepochopila, že nejdůležitější je solidarita. Je rád, že jsme členy SOF, která pomohla našemu odborovému sdružení ze začátku i finančně, aby zastoupení odborů bylo důstojné. Světový kapitál likviduje a drancuje národní bohatství ČR. Všechny vlády po roce 1989 se o lidi nezajímají. Národní hospodářství nepotřebuje, chybí lidé ve výrobě, chybí nám pracovní síla. Přichází k nám lidé z třetího světa, místo bychom si vychovávali své. Ukázal na zkušenosti ve Francii. O postavení odborů ve Francii, při uzavírání kolektivních smluv, o tom jak se odbory dokážou za své lidi postavit. Doporučil podívat se na mladou generaci.

V diskusi vystoupilo devět členů ÚZ OS ČMS. Marek Tošil hovořil o práci v odborovém hnutí, zejména v DP hl.m. Prahy. Uvedl, že zásadní problém v ČR je odborová organizovanost, že lidé odborům moc nevěří, že je třeba to změnit.

Zdeněk Pernes hovořil o vztazích OS ČMS se SOF v počátku 90. let.Uvedl, že k dnešním oslavám 80. výročí založení SOF bylo řečeno všechno. Byl zakládajícím členem a později i výkonným tajemníkem Odborového sdružení ČMS. Připomněl, že proti rozhodnutí MV ČR podala SOF i ústavní stížnost. Soud řešil, zda může mít v ČR SOF sídlo a zda může vykonávat svoji činnost. Ústavní soud rozhodl, že SOF mít sídlo v ČR nemůže, ale činnost vykonávat může.

Místopředseda Petr Mareš hovořil o činnosti odborů v podniku Setuza, o postupné likvidaci všech složek, bezpečnosti, Lidových milicí a nakonec i ROH. Uvedl, že jedině odbory byly schopny se postavit komukoliv. Dále hovořil o politické práci odborů, která probíhá na všech úrovních. Pozval přítomné na společnou akci v rámci česko-kubánského přátelství Výstup na horu Milešovku, který se koná pravidelně každý rok, některou sobotu v červnu. Řídí se podle počasí. O termínu bude včas informovat. Výstupu se mohou, společně s Kubánci, zúčastnit všichni, nejde o náročný výstup. Účastníky po výstupu čeká program a výborné občerstvení.

Miroslav Červinka uvedl, že byl zakládající členem a je předsedou MO OS ČMS Nymburk. Pohovořil o činnosti této organizace.

Vladimír Sedláček uvedl, že jako odpovědný redaktor má tu čest psát do časopisu OS ČMS, členské organizace Světové odborové federace –„Občasníku“ – Solidarita pracujících. Zvláštní číslo tohoto Občasníku vyšlo právě dnes a je věnované 80. výročí založení SOF, mezinárodnímu pokrokovému, levicovému odborovému hnutí, založenému v Paříži ve dnech 3. a 4. října 1945. SOF vznikla jako odpověď na snahu sjednotit odborové hnutí po celém světě v boji za jiný než kapitalistický, imperialistický svět, který neustále přinášel a dodnes přináší vykořisťování, války a lidské utrpení.

Vladimír Klouda uvedl, že je rád, že se může zúčastnit tohoto slavnostního setkání. V odborech pracuje již řadu let a s odborovou organizací je spjat. Jako předseda ZO OS ČMS Prachatice informoval o činnosti organizace, která má osm členů. Získali chalupu v Perlovicích, kterou za přispění odborů zrekonstruovali a připravili pro rekreaci členů odborů. Za rozumnou cenu poskytují ubytování všem členům OS ČMS. Daří se jim i práce s mládeží a dětmi, kteří chatu využívají na letní tábory. Skupiny přírodovědců, ornitologů a dalších. Závěrem pozval všechny přítomné na příjemnou rekreaci na Šumavě.

Antonín Kraus se jako předseda ZO OS ČMS Plzeň vyjádřil, že je to jediná organizace v plzeňském kraji. Její hlavní činností je provoz rekreační, horské chaty Kamzík na Špičáku u Železné Rudy. Chata je zděná a poskytuje celoroční rekreaci. V chatě mají nového správce, takže vedle ubytování je možnost i stravování. Chatu též využívali na dětské tábory, je zde možnost i lyžování, protože chata je v blízkosti vleku. Závěrem též pozval přítomné na příjemnou rekreaci.

Jaroslav Houha jako předseda MO OS ČMS Semily informoval, že MO patří k těm nejstarším organizacím. V současné době má 35 členů, dříve jich měla až 50. Působí na území města Semily. Hovořil o činnosti organizace, jejíž členové jsou ochotni svépomocně ve všem pomoci. Zejména při rekonstrukci a provozu rekreační chaty, kterou organizace vlastní a provozuje v Českém ráji – Troskovicích, Nebákově. Rodinná rekreace v chatě je finančně dostupná až nízká, přestože stoupají poplatky za energie, za vynětí ze zemědělského fondu, za užívání lesního pozemku, poplatky Českým lesům a další. Pozvání dostali všichni přítomní i ostatní odboráři.

Místopředseda Stanislav Mlčák vystoupil za MO OS ČMS v Havířově. Organizace se schází 4x ročně a to po zasedání zastupitelstva. Připravuje pro odboráře oslavy MDŽ, Vánoc a pořádá různé akce např. Vaječiny. V okrese mají čtyři organizace, v Havířově, v Bohumíně, při Střední škole nevidomých v Bohumíně, při OV KSČM v Karviné. Hovořil o jejich činnosti. Závěrem poděkoval předsedovi, místopředsedům a ostatním na Centrále za jejich práci, na které se podílejí pro OS ČMS.

Vystoupení Stanislava Grospiče

Vážení přátelé, vážené soudružky a soudruzi, drazí hosté,

scházíme se dnes společně, abychom si se vší vážností opět připomněli významný rok 1945, který je bez nadsázky nejdůležitějším mezníkem v našich, ale i světových dějinách 20. století a jeden z jeho odkazů pro dnešní bouřlivou dobu.

Rozhodující událostí roku 1945 byla porážka fašismu a ukončení II. světové války. Pro naši zemi vítězství protihitlerovské koalice v II. světové válce znamenalo přímé osvobození z poroby německého nacismu s rozhodujícím podílem a zásluhou Rudé armády Sovětského svazu. V dnešní době brutálního přepisování dějin vládnoucími elitami světa i domácí scény, včetně naší pravicové vlády, zuřivého antikomunismu, vzrůstu fašismu v Evropě a války na Ukrajině, je to zvláště důležité, nebát se si toto připomínat.

Avšak pro světové odborové hnutí je rok 1945 rovněž velice zásadní. Vnímáme jej jako rok, ve kterém se trpké zkušenosti dělníků a rolníků v meziválečném období I. a II. světové války se zkorumpovanými předáky odborových svazů té doby a pod výsledkem porážky fašismu přelily do zrodu nové odborové jednoty. Rozhodnutím založit bojovnou, revoluční odborovou centrálu, jež nebude sluhou mocenských zaměstnavatelských elit a domácích vlád vyvrcholilo 3. října 1945 založením Světové odborové federace. Ano, Světová odborová federace byla založena v roce 1945 jako součást protihitlerovské koalice a jejích snah o nové poválečné uspořádání světa. Dala naději miliónům pracujících v pevném zastání a odhodlaném vedení jejich spravedlivých bojů za důstojné podmínky v práci a k životu. Cesta k světové odborové jednotě nebyla snadná. Připomeňme si proto dnes několik málo okamžiků, které ji předcházely.

Blížil se konec II. světové války a myšlenky na sjednocení oborového hnutí celého světa dostávalo zcela nový impulz a obrys. V Londýně se 6. února 1945 sešla valná hromada, jíž se účastnilo 204 delegátů, kteří reprezentovali 60 miliónů dělníků ze 42 zemí světa. Ovšem v otázce vytvoření jednotné odborové internacionály se vytvořily záhy i vážné rozpory. Delegáti z Latinské Ameriky, SSSR, Francie, Austrálie, americké CIO a různých dalších delegací požadovali, aby byla vytvořena  nová organizace a podporovali návrh Sidney Hillimana ze CIO. To bylo tehdy pod vlivem velmi silného levého křídla a zaujímalo pokrokové pozice. Tím byla v rozporu se zbytkem amerického svazu AFK, který byl poměrně reakční. Britští vůdci toho využili a snažili se oživit původní reformistickou předválečnou odborovou internacionálu vytvořenou v Amsterdamu. Nakonec bylo dosaženo kompromisu vytvořením 41 přípravné komise, která svolala další valnou hromadu s cílem vytvořit SOF.

K tomu došlo pod vlivem i událostí 9. května 1945, které usnadnilo práce na vzniku nové revoluční, pokrokové odborové centrály. Ve dnech 25. září až 9. října 1945 došlo v Paříži k založení Světové odborové federace (SOF, nebo anglicky WFTU). Vlastní rozhodnutí padlo dne 3. října 1945, kdy se valná hromada přeměnila ve sjezd. Účastnilo se jej 346 delegátů z 56 zemí světa, zastupujících 67 organizovaných dělníků. Byla zastoupena i československá, čtrnácti členná delegace. Členem výkonného výboru SOF byl zvolen Antonín Zápotocký, tehdy již předseda ÚRO a do širšího představenstva Generální rady byli zvoleni za československou delegaci František Zupka a Evžen Erban, náhradníky Otakar Wünsch a František Jungman.

My v České republice jsme hrdí na skutečnost, že Československé odbory – Revoluční odborové hnutí – působily v SOF od samého počátku jako velmi aktivní člen. Poskytly významnou pomoc při stěhování WFTU z jejího prvního sídla v Paříži, odkud ji francouzská vláda vypověděla v roce 1951, do Vídně a 1956 z Vídně do Prahy, která zůstala sídlem sekretariátu SOF až do roku 2006, tedy do okamžiku, kde se přestěhovaly do Athén – bez ohledu na skutečnost, že Ministerstvo vnitra Československé republiky odňalo r. 1991 SOF povolení mít sídlo na území republiky a vyvíjet zde činnost a že nové, tzv. demokratické odbory v Československu přerušily se SOF styky.

Šlo o akt čistě politický. Právě odbory sdružené v Konfederaci v tom hrají často zásadní úlohu a vytahují kartu, že právě ony generální stávkou v roce 1989 nastolily přechod k „buržoazní demokracii“. Pravdou je, že odborové hnutí v roce 1989 sehrálo úlohu páté kolony. S odstupem doby dáváme plně zapravdu těm, kteří hned od počátku říkali, že v ROH byla dlouhodobě vytvářena pátá kolona a tato skutečnost vedla v roce 1989 a následujících letech k politickým změnám. To byl zřejmý důvod politicky vyvinout snahu zkáz sídlo SOF v ČR. Obdobě se s tímto problémem potýkal i třeba Mezinárodní svaz studentstva a jiné organizace. Razilo se a razí se heslo, že odbory nesmí vyvíjet politickou činnost, pouze odborovou. Sama odborová činnost byla v devadesátých letech silně ořezána, likvidováno téměř padesát odborových práv a oprávnění a až nový zákoník práce v roce 2006 přinesl prvé změny k lepšímu. Dnes se však s nástupem neoliberalismu ocitáme znovu v plném proudu tohoto boje obhajoby odborových práv, opodstatněnosti odborů boje za práva zaměstnanců. Znovu je třeba zásadně a rozhodně volat po odborové jednotě a vzájemné solidaritě.

Když bylo v roce 1990 v naší zemi rozbito jednotné Revoluční odborové hnutí v Československu a nové svazy z velké části vstoupily do Evropské odborové konfederace, vznikl přípravný výbor a následně byla založena v roce 1991 naše odborové centrála. Ta je od svého počátku členem Světové odborové federace. Pro nás jsou to nesmírně důležité a hluboce zavazující skutečnosti. Již i proto, že příští rok nás čeká výročí 35 let vzniku našeho OS ČMS.

Uvědomit si podstatu našeho odborového hnutí, potřebu společného postupu jednotlivých odborových centrál je důležité, protože trvalý boj za práva zaměstnanců, obhajoba jejich práv čelí neustále zvyšujícímu se tlaku neoliberalismu jak ze strany domácích pravicových vlád, ale u Evropské unie, Evropské centrální banky, Mezinárodního měnového fondu. Opatření končící vlády v důchodové oblasti, v pracovním právu, sociální oblasti jsou toho důkazem a lidé si ne vždy uvědomují podstatu a dlouhodobý dosah těchto neoliberálních opatření.

Vnímáme realisticky, že dělnická třída žije a čelí mnoha tlakům v dramatickém kontextu světového vývoje. Česká republika, Střední a Východní Evropa nejsou v tomto žádnou výjimkou. Brutální protilidová politika, válka na Ukrajině, genocida v Palestině, nová kapitalistická krize před námi, přičemž se v mnoha evropských zemích využívají pravicové, neofašistické a neonacistické formace, které jsou výtvorem kapitalismu.

Přechod na válečné hospodářství je realitou i v České republice. Jde ruku v ruce s tvrdým útokem na základní pracovní, sociální práva dělníků, ostatních pracujících, sociálně ohrožených skupin obyvatel. Dnes lze říci, že vládnoucím establishmentem prosazovaná střední třída, která by měla produkovat vládnoucí elitě sloužící vrstvy, je stále více zasažena krizí a pravicovými vládními opatřeními. Pod tímto tlakem však často volí krajní pravici a neofašismus. Přitom jde o stejná témata jako kdekoliv na světě – pracovní právo, zákoník práce a jeho neustálá liberalizace, rozvolňování ochrany zaměstnanců, pseudodůchodové reformy zvyšující odchod do důchodu a snižující životní standart seniorů. Je to téměř stejné ve většině zemí Evropské unie a zřejmě i jiných částech světa.

V České republice, podílem servilní domácí vlády, navíc stále narůstají antipatie k válce na Ukrajině, ale i v Gaze. Odrazilo se to i v těchto volbách do Poslanecké sněmovny. Své sehrává i skutečnost, že každý desátý člověk je u nás cizinec a z toho téměř přes 610 tisíc lidí z Ukrajiny. Navíc u nás začíná působit zákon nazvaný lex Ukrajina VII, který zavádí trestný čin napomáhání cizí mocnosti. V praxi jakýkoliv projev sympatie a pochybování o správné straně válečného konfliktu na Ukrajině je trestný čin. Velice podobně je to dáno s jakýmkoliv projevem solidarity s lidem Palestiny, odsouzení jeho genocidy, ze strany Izraelského státu. V České republice se projevy fašizace začínají objevovat nejen u krajní pravice, ale i u některých vládních stran a jsou politicky dány. Je to téměř stejné ve většině zemí Evropské unie a zřejmě i jiných částech světa. Napomáhá jim i politická servilita Evropské odborové konfederace a domácích žlutých odborových svazů.

Nejsme bezbranní, ale je třeba si uvědomit, že podobně jako ve všech bývalých zemí socialistického tábora i u nás je silná a mocensky podporovaná pozice žlutých odborů sdružených ponejvíce v Evropské odborové konfederaci, parazitujících na udržení sociálního smíru za všech okolností a za jakoukoliv cenu s prokapitalistickým mocenským establishmentem. Ty brzdí jakýkoliv ostřejší odpor.

Mocenská ideologie v České republice je postavena stále více na brutálním, promyšleném antikomunistickém působení, které stále více hraničí v souvislosti s válkou na Ukrajině s hysterií. Jsou pořádány politické hony na žijící i již mrtvé představitele socialistického Československa.

Rozhoupat tyto odbory k společnému postupu, radikální akci, vyrvat pracující z jejich myšlenkového dogma je velice složité a obtížné. Poprvé se to povedlo v roce 2006 u nového zákoníku práce a v roce 2012. Od té doby jsou salámovou metodou opět korumpovány drobnými ústupky. S tím se musíme jako radikální levicové odbory neustále vypořádávat. V podstatě je to každodenní sisyfovská práce, ztížená tím, že levice v předposledních parlamentních volbách ztratila, z velké části svojí vlastní řevnivostí a rozhádaností, zastoupení v parlamentu a v těchto volbách nedokázala se do parlamentu vrátit.

Odbory tak další čtyři roky nebudou mít přirozeného spojence v žádné parlamentní politické straně. Bude to těžký zápas.

Vážení soudruzi, bratři,

vnímáme rok 2025 v kontextu s dvěma významnými výročími, za prvé ukončení II. světové války a za druhé založení Světové odborové federace jako výzvu k posílení vzájemné solidarity, akční jednoty v boji za práva pracujících, za ukončení války na Ukrajině a dalších válečných konfliktů ve světě, za zastavení genocidy Palestinců a odsouzení Izraele, vyjádření solidarity s lidem Sýrie, za odstranění blokády Kuby a vyjádření solidarity se statečným lidem Kuby. Vnímáme tento rok jako výzvu k posílení naší společné akční jednoty v obraně práv pracujících proti neoliberalismu, tlaku finančního kapitálu a nadnárodních korporací, jim sloužících vlád předních imperialistických států.

Ať žije naše Světová odborová federace, ať žijí myšlenky na trvalý mír ve světě a socialismus!

Podle Záznamu ze Slavnostního zasedání Ústředního zastupitelstva Odborového sdružení Čech, Moravy, Slezska k 80. výročí založení Světové odborové federace konaného dne 11. 10. 2025 v zasedací místnosti č. 76, 1. patro, Politických vězňů 9, Praha 1

FOTO – SOF