Útok na Filipa Turka není náhodným incidentem namířeným proti »motorkářům« nebo proti nějakému osamocenému politikovi. Je to cílený tah proti budoucímu premiérovi Andreji Babišovi, a hlavně proti tomu, co Babiš představuje: vítězství volební většiny, hrozbu pro stávající politickou distribuční síť a obnovu moci těch, kdo dosud kontrolovali politickou scénu. Důkazy o medializovaném skandálu kolem Turka nejsou samoúčelné, ale slouží jako nástroj k oslabení sestavující se koalice, která má ve Sněmovně zatím 108.

Vidím to jako postupnou, logicky navazující eskalaci, kde nejprve budou cíleně atakovat jednotlivé členy menších koaličních partnerů, jako teď Turka. Vidíme, že se útoky šíří na Motoristy sobě jako symbol a na SPD jako externího spojence – přijdou opět záhy. Očekávám, že prezident Pavel a síly kolem bývalé koalice budou systematicky zdržovat proces jmenování a budou využívat každé kauzy, nafouknuté manipulativní informace k odmítnutí nebo zpochybnění legitimity navržených ministrů.

To není spekulace: hlava státu má ústavní pravomoc a už veřejně naznačila obezřetnost vůči nominacím. Když k tomu připočteme tlak veřejného narativu a mediální kampaně, scéna je připravena na to, aby se standardní politické řešení změnilo v proces, který skončí jmenováním úřednické vlády.

Tato strategie – rozbíjení koalic, instrumentální využití skandálů, politické blokování – nese známky sofistikovaných postupů, které známe z praxe vlivových operací Západu a jejich tajných služeb. Postupné kompromitování, informační operace a vypnutí politických protivníků prostřednictvím delegitimizace. Teď už opravdu chybí lživé obvinění ze znásilnění, ideálně dvacet let promlčené.

Nu, uvidíme, kdo si z nich vytáhne nejkratší sirku. Stávající moc tak může nakonec dosáhnout cíle, aniž by se k moci dostávala přímo – stačí vytvořit podmínky, v nichž »záchrana státu« v podobě úřednické vlády vypadá jako jediné rozumné řešení.

Musím být kategorický: každý Babišův tah byl odpozorován a spočítán. Pokud ANO ustoupí nebo se nechá rozmělnit menšími dohodami, legitimita vítězství se zpochybní a otevře se cesta k permanentnímu vyřazení Babiše z politické hry. Politický boj se přemění z boje o křesla na boj o samotná pravidla hry a legitimitu moci. Jakmile se vytvoří precedens úřednické vlády za zjevné »bezpečnostní« výmluvy, každý další odpor bude snadno kriminalizován jako »útok proti státu« – a to musíme mít na paměti.

A proč to vše? Babiš má blízko k Ficovi a k Orbánovi, a když k tomu připočteme polského Dudu, může to být opravdu značná síla odporu vůči Bruselu. Ale pokud taková bitva skončí normalizací moci skrze delegitimizaci volených vítězů, pak nejde jen o politickou porážku, jde o redefinici volebních vítězství.

Budu dál s napětím sledovat, jak se tahle past realizuje, protože to, jak tenhle souboj dopadne, bude mít pro Českou republiku důsledky daleko za hranicemi jedné volební sezóny.

Roman Blaško