Tento příběh by neměl být skutečný. Bylo ráno 29. ledna 2024. Izraelská armáda už bombardovala podstatné části bohaté čtvrti Tel al-Hawa ve městě Gaza, včetně – v říjnu 2023 – celého kampusu města Gaza na Islámské univerzitě v Gaze. Na základě varování izraelské armády nasedlo sedm členů rodiny do vozu Kia Picanto, aby utekli na jih. Izraelské bombardování však srovnalo se zemí nedalekou výškovou budovu, takže vůz nemohl jet na jih, musel jet na sever.

Nedaleko po silnici se vůz dostal pod palbu izraelských vojenských vozidel, včetně tanků Merkava. Podle pozoruhodného vyšetřování britské výzkumné agentury Forensic Architecture bylo do vozu vypáleno 355 kulek.

Jedna z nich v autě, šestileté dítě jménem Hind Rajab, zavolala záchranáře.

"Jsou mrtví," říká o svých rodinných příslušnících. "Tank je vedle mě. Už je skoro noc. Mám strach. Přijeď pro mě, prosím."

Palestinská společnost červeného půlměsíce (PRCS) poslala sanitku, aby ji zachránila.

O dva týdny později, 10. února, bylo mrtvé tělo Hind Rajab nalezeno poblíž těl její rodiny, spolu s těly záchranářů (Ahmed al-Madhoun a Yusuf alZeino), kteří ji měli zachránit.

"Tank je vedle mě," říká mladá dívka na pásce, kterou zachránila PRCS, ale jak americké ministerstvo zahraničí, tak izraelská armáda tvrdí, že v té době v oblasti žádné tanky neoperovaly. Je to slovo zavražděného dítěte proti nejnebezpečnější a nejpodlejší vládě na světě.

Vražda Hind Rajab a její rodiny šokovala svět (otec Hind Rajab byl zabit při samostatném útoku koncem června). Když studenti Kolumbijské univerzity obsadili její administrativní budovu, pojmenovali ji Hind Rajab Hall (palác Hind Rajab); zpěvačka Macklemore vydala v květnu píseň s názvem Hind's Hall.

Každodenní násilí

14. června: Izraelské nálety v Zeitounu (Gaza City) zabily jedno dítě.

22. června: Izraelské nálety ve čtvrti Shujaiya (Gaza City) zabily dvě děti.

25. června: Two children were killed by Izraelská palba na ulici al-Wahda Street, nedaleko nemocnice Al-Shifa (Gaza City) zabila dvě děti.

25. června: Izraelské nálety na uprchlický tábor Maghazi zabily tři děti.

Každý z těchto příběhů je o vzácných dětech, z nichž většina nedosáhla věku 10 let. Některé z těchto dětí prožily barbarské izraelské bombardování v roce 2014, kdy bylo zabito více než 3 000 dětí.

Seděl jsem po této válce v domech rodin ve městě Gaza a v Chán Júnisu a poslouchal jeden příběh za druhým o zabitých a zmrzačených dětech (Maha, ochrnutá; Ahmed, oslepený – můj zápisník plný ztrát a smutku).

Když bomby v roce 2014 padaly dál, Pernille Ironsideová, tehdejší šéfka úřadu Dětského fondu OSN (UNICEF) pro Gazu, prohlásila, že 373 000 dětí potřebuje "okamžitou psychosociální první pomoc".

Prostě nebylo dost poradců, kteří by pomohli dětem, z nichž většina je dnes zocelená kvůli ošklivosti okupace a války.

Násilí, které zažívají, se stalo každodenní záležitostí. Tento druh násilí však nikdy nemůže být všední. "Mám strach," řekla Hind Rajab. Pamatuji si, že jsem potkal malého chlapce, který hrál fotbal v ulicích al-Mughraqa. Jeho otec, který mě tu prováděl, mi řekl, že chlapec nemůže spát, v noci zůstane vzhůru a bude plakat. To bylo v roce 2014. Tomu chlapci teď musí být něco přes dvacet. Možná už není naživu.

Interaktivní webová stránka televizní stanice Al-Jazeera má jména dětí zabitých od října 2023, jedno zabité každých patnáct minut; když jsem si jména procházel, udělalo se mi špatně, a pak jsem na samém konci našel toto: "Toto jsou jména jen poloviny zabitých dětí."

Začátkem května ředitelka UNICEF Catherine Russellová řekla: "Téměř všechny děti v Gaze byly vystaveny traumatickým zkušenostem z války, jejíž následky potrvají celý život." Ve svém prohlášení, kde uvedla, že bylo zabito 14 000 dětí, řekla, že "odhadem 17 000 dětí je bez doprovodu nebo oddělených". Tato čísla jsou odhady a pravděpodobně budou podhodnocená.

Nová zpráva organizace Save the Children (Zachraňte děti) naznačuje, že se v Gaze pohřešuje více než 20 000 dětí. Jsou buď pod troskami, zadržované izraelskou armádou, nebo pohřbené v masových hrobech.

Během podrobné informační schůzky 25. června řekl generální komisař Agentury OSN pro Palestinu (UNRWA) Philippe Lazzarini něco ohromujícího: "A vezměte v úvahu, že v podstatě každých 10 dní přicházejí děti v průměru o jednu nebo dvě nohy. To vám dává představu o rozsahu typu dětství, které může dítě v Gaze mít."

Ten příběh se neměl stát. Bylo ráno 19. prosince 2023. Izraelské tanky rachotily čtvrtí Rimalu v Gaza City. Sedmnáctiletá Ahed Bseiso byla v nejvyšším patře šestipatrové budovy a snažila se zavolat svému otci do Belgie, aby mu řekla, že je stále naživu. Uslyšela hlasitý hluk, upadla a volala sestru Monu a matku. Její rodina přiběhla, snesla ji dolů a položila na kuchyňský stůl, kde matka pekla chleba.

Ahedin strýc Hani Bseiso, ortoped, se podíval na její nohu a uvědomil si, že ji buď bude muset amputovat, nebo zemře. Popadl všechno, co našel, a provedl amputaci bez anestezie. Ahed recitovala verše z Koránu, aby se uklidnila. Hani při operaci plakala, rodina ji natočila a později zapózovala na YouTube, což bylo na mnoha místech opakováno.

To jsou příběhy z Gazy.

Vijay Prashad je indický historik, redaktor a novinář. Je spolupracovníkem spisovatele a hlavním korespondentem Globetrotteru. Je editorem LeftWord Books a ředitelem Tricontinental: Institute for Social Research (Institut sociálního výzkumu). Napsal více než 20 knih, včetně "The Darker Nations and The Poorer Nations" (Tajemnější národy a chudší národy). Jeho poslední knihy jsou "Struggle Makes Us Human: Learning from Movements for Socialism" (Boj nás činí lidmi: Poučení ze hnutí za socialismus) a "On Cuba" (O Kubě; s Noamem Chomskym). Tento článek vznikl v nakladatelství Globetrotter.

Z internetové verze měsíčníku ColdType (aneb Psaní, jež stojí za to číst, a fotografie, jež stojí za to vidět) srpen 2024 (strana 6) přeložil Vladimír Sedláček