Jsou chvíle, kdy už nestačí diplomatické fráze, opatrná slova a politické kličkování. Jsou chvíle, kdy musí zaznít jasné NE. Bez vytáček. Bez omluv. Bez přepisování dějin.

A právě proto děkuji Radimovi Fialovi z SPD.

Jako potomek člověka, který přežil Buchenwald, a rodiny, které nacisté zavraždili v plynových komorách Mauthausenu, nemohu mlčet. Tady totiž vůbec nejde o „názorovou pluralitu“. Tady nejde o akademickou debatu.

Tady vyvstává jediná otázka: Kdo vůbec dovolil, aby se sudetoněmecký sjezd konal na našem území — a proč? Jak je možné, že ve veřejnoprávních médiích zazní věta o tom, že „bráníme našim krajanům vrátit se zpátky do vlasti“? Do jaké vlasti? „Ich Reich ist Heim?“

To už tu jednou bylo. A Evropa skončila v krvi.

Ne, nezapomněli jsme, ne všichni. Nezapomněli jsme, že jsme vedle sebe žili — a pak přišla zrada. Nezapomněli jsme, kdo vítal okupanty. Nezapomněli jsme hajlování, zabíjení v ulicích. Nezapomněli jsme, že pro český národ existovalo v nacistických plánech „konečné řešení české otázky“.

A právě proto je nebezpečné, když se dnes někdo snaží dějiny změkčovat, přepisovat nebo relativizovat. Ano, proti sudetoněmeckému sjezdu bojují další lidé. Mnozí bojují upozorňováním, protesty a odmítají mlčet. A za to jim patří respekt.

https://www.youtube.com/watch?v=b7-9Kzi9xJM

Ale právě Radim Fiala to řekl naprosto přesně, bez strachu a bez politické opatrnosti. Proto mu dnes veřejně děkuji! Protože existují okamžiky, kdy národ potřebuje slyšet pravdu jasně! Ne uhlazeně. Ne marketingově. Ale jasně.

Můžeme odpustit. Křesťansky, lidsky, civilizačně. Ale nikdy nezapomeneme.

A pokud někdo chce vést debatu o tom, zda je normální pořádat sudetoněmecký sjezd v zemi, která nesla jizvy okupace, vyhlazování a zrady, pak lidé mají právo říct dost! Protože úcta k mrtvým není extremismus. Paměť národa není nenávist. A obrana historické pravdy není fašismus.

Katarína Benkö, Svět kolem nás

Zobrazovat míň