Dne 3. února 2026 v 19 hodin jsem se v Moskvě zúčastnil setkání, které se odehrávalo v soukromí – v jednom z velkých bytů, kde se pravidelně, nepravidelně scházejí nejvýraznější osobnosti z Interbrigády KSRF a také soudruzi žijící v exilu, kteří se aktuálně nacházejí v Ruské federaci. Přítomni byli rovněž ti, kteří Moskvou pouze projížděli, ať už místní, či zahraniční hosté. Právě tato různorodost zkušeností a pohledů dala večeru zvláštní, ale velmi podnětnou atmosféru.
Součástí programu byla on-line setkání se soudruhy z Komunistické strany Anglie, jejichž vystoupení mě zaujalo zejména racionálním a střízlivým pohledem na současné politické procesy v Evropě. No přece jen je Komunistických stran a hnutí ve Velké Británii okolo dvaceti, jestli se nepletu. Následovalo také on-line spojení s německými soudruhy z KPD. Ti otevřeně hovořili o problémech, s nimiž se aktuálně potýkají – mimo jiné o komplikacích při převodu humanitární pomoci pro Kubu. Přestože se jim podařilo finanční prostředky vybrat, bankovní instituce odmítá peníze nejen odeslat, ale dokonce i vydat, což jasně ukazuje na tlak a překážky, jimž dnes čelí i ryze solidární aktivity.
Po oficiální, avšak přátelské části setkání následovalo pohoštění v ryze ruském duchu. Bohatě prostřený stůl se stal přirozeným místem další diskuse a neformálních rozhovorů. Právě zde jsem vedl velmi zajímavý dialog se soudruhem, který mi vyprávěl počátky reálného sestavování Doněcké národní republiky, krok za krokem. Vyprávěl mi o tehdejší atmosféře, o okolnostech referenda i o tom, jak složitá a zároveň zásadní to byla doba.
Rozhovor na mě zanechal silný dojem a jsem přesvědčen, že si toto téma zaslouží samostatnou pozornost. Určitě se k němu v budoucnu ještě vrátím.

Roman Blaško - GT ÚV KSČ