Od počátku konfliktu na Ukrajině přijaly státy Evropské unie celkem 15 balíčků sankcí vůči Rusku, ten poslední v prosinci 2024. Cílem je narušit ekonomiku a hospodářství země, snížit její bojeschopnost omezením finančních i technických možností. Sankce zasahují do oblastí obrany, dopravy, financí a energetiky, navazují na ně opatření individuálního charakteru vůči konkrétním osobám či skupinám osob. Samozřejmostí je zákaz vývozu zbraní, střeliva, potřebných technologií a zboží využitelného ve vojenství – vojenský materiál je ovšem v zájmu ukončení válečného dění dodávat v o to větším množství Ukrajině. Rusko bylo vyloučeno z platebního systému, zajišťujícího finančních toky na celém světě, platí zákaz obchodování s ruskou centrální bankou, země má výrazně omezený přístup na finanční a kapitálové trhy, podle odhadů by důsledkem těchto opatření mělo být zmrazení přibližně poloviny ruských finančních rezerv.
Pro ruské dopravce je uzavřený vzdušný prostor, silnice, letiště i přístavy EU. Platí zákaz dovozu uhlí a ropy, jakož i podpory materiální nebo finanční všech oborů energetiky a těžebního průmyslu. Celá řada zákazů a omezení se vztahuje na vývoz a dovoz zboží, ve srovnání s rokem 2021 podléhá zákazu dle informací Evropské komise 54 % vývozu v hodnotě 48 miliard eur a 58 % dovozu v objemu 91,2 miliard eur. Nejen pro zboží, zákaz platí i pro služby, např. v oblasti IT, účetnictví, práva, daní, inženýrské a architektonické poradenství nebo třeba i reklamu. Na území EU je zakázáno vysílání a licence celé řady sdělovacích prostředků.
A protože my Češi milujeme být papežštější než papež, jsme jako korouhvičky otáčející se ve větru momentálních vztahů, bez ohledu na budoucnost obětujeme minulost současnosti, jenom abychom se zalíbili současným spojencům, pokročili jsme ještě dál. Jen se tak z malé země nestáváme větší, ale pouze tím bezvýznamnější…
Není třeba zmiňovat odstraňování soch a památníků těch, jimž vděčíme za svébytnost, svobodu a životy, změny názvů ulic a vymazávání historické úlohy Rudé armády z dějin českého národa. Dovolte mi tři další příklady.
Sport a kultura
Nepolitické oblasti, kde propaganda nemá místo, nebo by mít neměla. V roce 2022 s úpravou o rok později stanovila česká vláda pravidla pro start ruských a běloruských sportovců v ČR a českých sportovců a týmů v těchto zemích, vyzvala i ke zvážení účasti na akcích, jichž se ruští a běloruští sportovci nebo týmy budou účastnit. Co na tom, že takové plošné vyloučení je diskriminační a navíc snižuje významně hodnotu sportovních klání.
Světem kultury pro změnu otřáslo zrušení koncertu operní pěvkyně Anny Netrebko, hvězdy světového formátu, v Praze. Politický tlak zvítězil nad skutečností, že umělkyně je váženým hostem na všech operních scénách světa, i nad faktem, že má rakouské státní občanství. Zákaz vystupovat v ČR mají Alexandrovci, některá divadlo stáhla z repertoáru představení ruských autorů… K dokonalosti chybí už jen blokování záznamů vystoupení ruských umělců a sportovců na sociálních sítích, zákaz překladů z ruštiny a pálení knih na náměstích.
Získání českého občanství
V prosinci sněmovna projednala (a nyní Senát) návrh tzv. Lex Ukrajina 7, podle něhož by se Rusové žádající o české občanství museli nejdříve vzdát toho svého, údajně se tím má zabránit bezpečnostnímu riziku pronikání ruských občanů do českých řad, kdy jsou ruští občané svojí vládou zneužíváni k politickým a vojenským cílům. Diskriminace oproti občanům jiných zemí? Samozřejmě. A především rozhodnutí velmi problematické.
O zbavení ruského občanství totiž musí rozhodnout ruská strana. Ruský státní příslušník by tak s pouhým příslibem českého občanství musel absolvovat celý proces v Rusku, odkud chce odejít a má pro to nepochybně vážné důvody, mnohdy politické. Když už tedy budeme uvažovat konspiračním mozkem české vlády a sněmovny, není pravděpodobnější, že ti, kdo budou bez problémů zbaveni ruského občanství, aby se mohli usídlit v ČR, nebudou odpůrci ruského režimu, ale právě ti druzí? A že krok, který má omezit domnělé bezpečnostní riziko, bude mít opačný účinek?
Děti
Vrcholem dosavadních snah vlády a parlamentu o eliminaci všeho ruského je zákaz výuky ruštiny na základních školách, který oznámil ministr školství Bek před několika dny. Vedle čínštiny, španělštiny a angličtiny je přitom ruština nejužívanějším jazykem v obchodním světě, na internetu zabírá dokonce druhé místo, budeme tak cíleně hendikepovat vlastní potomky pro budoucnost. Nehledě na skutečnost, že děti z Ukrajiny, které vítáme a podporujeme, stejně jako jejich rodiče mluví převážně rusky a je to jediný jazyk, kterým jsou vesměs schopni komunikovat s úřady, institucemi a svým okolím.
Kroky nejen diskriminační, demonstrativní a neúčinné, ale i nedomyšlené a hloupé. Jenže, proč se vlastně divím, že?! Vítězství zdravého rozumu není asi to, co bychom v nejbližší budoucnosti mohli očekávat, jediné naděje v tomto směru můžeme vkládat do podzimních parlamentních voleb.
Helena Vrzalová
