Náš současný prezident je takříkajíc živý jako rtuť. Hned zde a hned támhle, nikde neposedí. Chvíli mezi svými voliči doma, jindy zase v Austrálii nebo Francii či v Bruselu, kam jezdí obzvláště rád. Jak při tom stíhá sledovat a vyjadřovat se k vnitropolitickému vývoji a situaci a ještě se na nás při tom obden zubit z televizních obrazovek ví snad jen sám pánbůh. Ten jistě také ví, proč Pavel neodmítá kontroverzní smlouvu s Vatikánem, paradoxní již jen v souvislosti, že je Česká republika ateistický stát s pouhými 7 % věřících občanů. Chytře si však drží od sporného aktu odstup: odpovědnost přenesl na vládu. Smlouva byla podepsána v říjnu 2024 a v lednu 2025 ji schválil Senát. V současnosti čeká na projednání v Poslanecké sněmovně. Kritici smlouvy, včetně obětí sexuálního zneužívání v církvi, vyjadřují obavy ohledně pasáží týkajících se zpovědního tajemství, které by mohly negativně ovlivnit vyšetřování trestných činů v církvi.
Ještě horší je ale podpora Petra Pavla rodině Lichtenštejnů, kterým byl na základě dekretů prezidenta republiky po druhé světové válce zestátněn majetek, o který se nyní dlouhodobě soudí. V této souvislosti si připomeňme polozapomenutá fakta.
Lichtenštejnům byl po válce majetek zkonfiskován prezidentským dekretem č.12/1945, podle kterého ČSR zabíral majetek také zrádcům a kolaborantům z neutrálních států. Lichtenštejnové prokazatelně před válkou i za války nacistické Německo aktivně podporovali a k jeho politice se aktivně hlásili. Lichtenštejnský kníže Franbtišek Josef II. poskytoval peníze na vznik nacistických jednotek SA a SS na severní Moravě a ve Slezsku. V říjnu 1938 napsal Adolfu Hitlerovi blahopřejný telegram k uzavření mnichovské dohody. Aktivní přihlášení se k německé národnosti pro něj znamenalo získání privilegovaného postavení. Ve své trůnní řeči k lichtenštejnskému zemskému sněmu v listopadu 1940 vzpomínal na setkání s Hitlerem v březnu 1939 a zdůraznil: „My Lichtenštejnci, jakožto lidé německého kmene, se stejně jako dosud i nyní podílíme vřelou účastí na utváření budoucnosti velkého německého národa.“ Svou příchylnost k nacismu stvrdil též např. návštěvou u reichsprotektora Konstantina von Neuratha 26. května 1940.
Po válce československý stát zkonfiskoval 69 tisíc hektarů pozemků a desítky zámků a dalších budov přímo Františku Josefu II., a 14 tisíc hektarů ostatním členům rodu (nemovitosti např. Lednicko-valtický areál na jižní Moravě, zámky Velké Losiny na Šumpersku a Bučovice na Vyškovsku či hrad Šternberk u Olomouce).
Petr Pavel doporučuje, stejně jak navrhují Lichtenštejnové, aby se uvedený majetek vložil do česko-lichtenštejnského fondu, s nímž bude hospodařit Nadace knížete z Lichtenštejna – tedy, aby se majetek Lichtenštejnským prakticky vrátil. Zároveň by jim ale mnělo být vyplaceno tzv. odškodné, a to ve výši 35 miliard korun.
Co svou podporou pronacistického rodu Pavel sleduje není na první pohled až tak jasné, zvláště, když nezpochybnitelná fakta prezident zamlžuje řečičkami o spravedlnosti a času, který všechny rány zhojí. Stačí ale použít zdravý rozum, který říká, že tyto aktivity Petra Pavla směřují k prolomení restituční hranice, která je limitována rokem 1948. Nejenom, že se se jedná o ohrožení našeho právního řádu, ale dovedeme si představit, co vše by po té mohlo následovat?
Ivan Černý
