Kulturní podloží každého národa je základem jeho identity. A český národ má toto pokrokové kulturní podloží vskutku bohaté. O to víc jsme denně svědky opravdu velkého množství útoků na naše kulturní a zejména společenské a etické hodnoty. Po celých 24 hodin probíhá nejen dehonestace, relativizace a devalvace kulturních hodnot ze všech možných i nemožných stran. Je evidentní, že to má jasně sofistikovaný, byť nenápadný, ale přesto jednoznačně útočný charakter. Tomuto útoku tvoří ideologický štít svoboda slova s totální absencí odpovědnosti za dopad na společnost!

Je neustále deklarováno společenské rozvrstvení, kde každý má své předurčené místo a sociální výtah je umožněn jen individuální loajalitě. Totiž loajálnost s novodobým režimem je jedním ze základních potřebných a viditelných rysů těchto útoků. Zároveň je toto předkládáno jako jediné a možné dějinně ověřené dogma. Což je klam!

Politická kultura je čistě konkurenčně, mocensky, klientelisticky zájmová, divadelně pokryteckého charakteru, založená na bezpáteřním a bezskrupulózním přizpůsobování, bez etických hodnot, s cílem machiavelistického principu »účel světí prostředky«, kde moc znamená zisk, a ještě větší zisk znamená ještě větší moc! Například války jsou běžnou, nutnou normativní záležitostí, prezentovanou nejvíce technologicky, čistě informativně, kde ekonomické zájmy a motivace jsou zakrývány falešnou nacionalistickou vlajkou vlastenectví, ve jménu tržní ideologie dluhového hospodářství. A solidaritu s důrazem na mír toto vlastenectví vůbec neobsahuje, pouze jen jako klam pro společnost. A to hlavní — zájmy co nejširší společnosti jsou zákonitě a absolutně diskvalifikovány do vymezeného a stále menšího prostoru.

Informační a mediální kultura, zejména z veřejnoprávních mediálních prostor, takzvaného hlavního proudu, je posunuta do roviny absolutní lživé propagandy. Neposkytnout objektivní informaci totiž znamená nejen útok, ale zločin proti základnímu právu každého občana na objektivní nezkreslené a ověřené informace. Tady stát musí být garantem těchto práv. Tyto útoky jsou vedeny bez souvislostí odborně komentovaného tématu a přitom na vysoké profesní úrovni. I když to tak mnohdy nevypadá. Neustálé opakování anotačních zpráv způsobuje, že nejen posluchač či divák tyto informace vezme jako nejvíce pravděpodobné, ale zároveň při různorodosti informačních témat vznikají podmínky pro iracionální hodnocení těchto informačních útoků a vytěsňuje se prostor na řešení a zejména na vlastní hodnocení a kritiku. Navíc je to podmíněno emočním zabarvováním. Zásadní systémová podpora těchto útoků je umožněna nečinností správních, kontrolních a výkonných orgánů, které by měly tyto útoky vyhodnocovat a vymezit minimální prostor pro tyto závadné společenské jevy a hlavně nést odpovědnost.

… objektivitě absentuje a je možno ji definovat snad jen úrovní členovců! Které tímto spíše urážím.

Například ve většině knihkupectví je uplatňován princip autocenzury v dosti značné míře. Což je mimo jiné popírání demokratizace. Na pult se prakticky nedostane levicová literatura, a pokud ano, je to spíše méně »nebezpečná« literatura a jen v určeném minimálním procentu. A na druhé straně se tam prezentují spousty knih, jež jsou naopak do značné míry spíše encyklopedické, nebo taky jiné splašky stažené z internetu. Jde o společensky nebezpečný knižní hnůj, založený na individualistické formě, kde se Hitler a spol. propagandisticky vyzdvihují až oslavným způsobem, na ohromující kult osobnosti. (V jednom regálu jsem napočítal sedmkrát svastiku a pětkrát portrét Adolfa Hitlera.) Jak nemá společnost potom ohrožovat nacionalismus, ze kterého vzkvétá staronový fašismus? Těmito formami je fašismus vlastně upřednostňován před zdůrazňováním budování míru, preferencí slušnosti, oceňováním poctivosti, ochranou etických norem, všestranným společenským zájmem rozvoje společnosti a ostatními ctnostmi.

Na většinu mladých, neznalých a neinformovaných lidí toto musí zákonitě působit podprahově velmi negativně, ve smyslu, že takovýto kult osobnosti, která má zločinný charakter, je ve společnosti norma, čili standard. Dále z toho vyplývá, že tento »hrdina« může být i patologický zločinec nejhrubšího zrna. Klasický charakterní, solidární, statečný hrdina se pak hledá těžko, neboť je špatně rozeznatelný. Zabalený do chladnokrevného kultu agrese a sexu.

Společenská kultura se rozděluje na takzvanou nízkou a vysokou kulturu (termín Milana Uhdeho). Nízká kultura je určena především pro masy, hlavní obsah nacházíme v médiích hlavního proudu, denně zobrazujících zcela nevýchovným způsobem brutální násilí, vytvářející závislost na konzumních statcích jako na falešné klíčové životní normě, dále prezentaci drog jako běžné každodenní záležitosti. Zobrazování sexuálního chování je nejvýrazněji prezentováno nikoli jako jedna z nejvýznamnějších složek hodnoty partnerského vztahu formou milostného aktu, ale jako lidská potřeba okleštěná od hlubokých a nejopravdovějších duševních emocí zvaných »láska«, která opět má minimum místa ve společnosti.

Ta takzvaná vysoká kultura, film, divadlo, už ovšem není pro masy, ale pro vybranou společnost a je určována platební schopností konzumenta. Systematické kulturní vzdělávání je pro všestranný rozvoj člověka, který každodenně svádí boj se zajištěním existenčních potřeb, prakticky nedosažitelné (např. svobodné či rozvedené matky). Navíc závislost kultury na sponzorských subjektech způsobuje, že tuto kulturu platí opět široké masy ze svých nutných existenčních plateb (Pošta, RWE, ČEZ a podobně). Tito sponzoři jsou si vědomi své úlohy nástroje závislosti kultury a podle toho se taky chovají.

Devalvace mravních a etických společenských a hlavně kulturních norem je tímto systematicky řízena. Důvod je programově tříštit a konfrontovat společenské vztahy, neboť roztříštěná společnost je základem vlastní existence kapitalismu. Málokdo z nás tuší, že tyto každodenní rutinní výpady na nás a naši společenskou a národní kulturu jsou vlastně útoky. Informační pole je kvantitativně zasypáno dezinformacemi, demagogií, jež způsobuje dezorientaci široké veřejnosti, a to napříč celým politickým spektrem. Jestliže společnost široce kritizuje a odmítá tyto společenské normy, nesmí a nemůže je v žádném případě tolerovat. Natož aby svou lhostejností vytvářela podmínky pro tyto špatné jevy. Tady je nutnost základní společenské síly se těmto jevům kategoricky postavit, a tou silou je odvaha. Nejkomplexnějším nositelem této síly jsou komunisté. V dějinách naše kulturní hodnoty statečně a opravdově bránili i za cenu toho nejcennějšího — ceny vlastního života.

Roman BLAŠKO

Zdroj: Pravda, číslo 30/2014, III. (5)