Rusko-gruzínský umělec Jakov Jevgenovič Džugašvili je pravnukem jednoho z největších státníků a politiků všech dob, Josifa Vissarionoviče Stalina. Narodil se 14. července 1972 v Tbilisi, absolvoval střední školu v Moskvě a poté v letech 1992-1994 studoval na Státní akademii výtvarných umění v Tbilisi. V roce 1997 absolvoval bakalářské studium na Glasgow School of Art (obor malba a kresba). Vystavoval na různých místech v Londýně: Boundary Gallery, Lamont Gallery, Royal College of Art, London Art Fair, výstava Georgia 2000 v Cork streets Gallery 27. V roce 1999 byla jeho díla vystavena v Batumi Art Museum (Batumi, Gruzie). Následující rozhovor se ale bude věnovat zejména politice.

Povoláním jste umělec. Jaké umění vám přináší radost a klid?

Důležité jsou pro mě fyzikální vlastnosti materiálů, které používám. Každá nová práce je experimentem a objevem nových fyzikálních vlastností. Barva nalitá na povrch obrazu není nic jiného než živly, chaos, a mým úkolem je pomocí fyzikálních vlastností materiálu tento chaos proměnit v něco, na co se chcete dívat.

FOTO - https://www.facebook.com/JugashviliART/photos

Jak osobně vnímáte odkaz a éru svého pradědečka v kontextu moderní doby? Věříte, že bychom dnes mohli vybudovat společnost na pokrokových základech rozvoje a socialistické výstavby, které položil Josif Stalin?

Stalin je nejvíce pomlouvanou postavou v historii, což znamená, že než začnete mluvit o hodnocení jeho odkazu a éry, musíte nejprve znát pravdu o jeho činnosti. Bohužel i ti nejupřímnější Stalinovi obdivovatelé, kvůli nepochopení podstaty událostí v SSSR a Stalinovy ​​role v nich, přijímají lži šířené o Stalinovi, ale pouze s jakýmsi pozitivním nádechem. Například, když slabomyslní kreténi tvrdí, že „Stalin zabil miliony“, tito upřímní Stalinovi obdivovatelé reagují něčím jako „muselo to tak být“ nebo „taková byla doba“, čímž se odhalují jako stejně slabomyslní a hloupÍ, jako ti, co šíří lži. To je velmi smutné.

Co tedy musíme pochopit?

SSSR nikdy neměla diktaturu jednoho muže, jako tomu bylo v západních státech. Místo toho existovala „diktatura“ kolektivu – tedy politbyra. „Diktátorem“ v SSSR bylo politbyro, nikoli Stalin. Politbyro muselo koordinovat svá rozhodnutí s ústředním výborem, který se skládal z téměř 100 lidí, většinou prvních tajemníků regionálních stranických organizací. Ale za vůdce byl považován Stalin.

Proč?

Faktem je, že tento kolektiv – ústřední výbor – byl zodpovědný za správnost přijatých a plněných úkolů státu, protože byl politickým orgánem vedení. V tomto typu vedení vždy vyniká nejchytřejší, nejčestnější, nejspravedlivější, nejefektivnější a nejslušnější člověk! Tyto osobní vlastnosti dělaly ze Stalina vůdce, nikoli mocenskou pozici, kterou neměl až do května 1941. Nebo, jak píše jeden idiotský badatel: „Stalin se vůdcem stal náhodou.“ Stalin byl spíše neochotným vůdcem. Stalin nebyl ani zdaleka „všemocný“. Měl však schopnost přesvědčovat lidi, zdůvodňovat správnost své vize daného problému a obhajovat své názory a postoje.

Při hodnocení a rozhodování musel Stalin přesvědčit o jejich správnosti i ostatní členy ústředního výboru, aby je stát začal následně realizovat. Většina Stalinových návrhů byla skutečně nadšeně přijata většinou ústředního výboru, protože je to zaprvé osvobodilo od nutnosti zabývat se samotnou podstatou problémů (proč se obtěžovat s vlastním uvažováním, když už existoval „pracant“ jako Stalin?), a zadruhé to neovlivnilo jejich OSOBNÍ kariéru. Jakmile Stalin v roce 1936 navrhl novou ústavu a nová pravidla pro volby do vládních orgánů – s myšlenkou, že je čas učinit moc v zemi skutečně komunistickou, tedy ukončit „diktaturu“ strany (politbyra a tajemníků strany) a předat ji LIDU SSSR, reprezentovanými Sověty – tajemníci strany se rozhodli spáchat závažný zločin, který nepřátelé SSSR později nazvali „stalinskými represemi“.

Jaká je situace dnes?

Dnes máme zcela jinou realitu, a proto jsou problémy, které je třeba řešit, zcela jiné. Tím nejdůležitějším problémem je podle mého názoru přítomnost slabomyslných lidí ve vedoucích pozicích států. Svět zažívá epidemii lidské hlouposti a v důsledku toho hloupost státních vůdců, kteří ani nechápou, proč jsou na svých místech. V důsledku toho, světu skutečně vládnou neznámí a nevolení lidé.

Jakým směrem by se podle vás Gruzie měla ubírat? Myslíte si, že se země EU někdy přestanou vměšovat do záležitostí Gruzie?

A proč by se EU měla přestat vměšovat do záležitostí Gruzie, když Gruzie považuje vstup do EU za jeden ze svých hlavních cílů? Ať si Gruzie procvičí členství v EU už teď, než se k EU připojí či ne. Lidé musí pochopit, že členství v EU bude pro ně a Gruzii znamenat západní otroctví.

Sledujete politické dění v České republice, nebo jste s ním obeznámen?

Bohužel nesleduji dění ve vaší zemi, ale občas narazím na zprávy o tom, jak váš prezident chce zakázat komunistickou ideologii, jak nosí žabky při nakupování a létá ekonomickou třídou jako běžný občan. Takové zprávy by podle mého názoru měly český lid spíše zarmoutit, protože ukazují extrémní šílenství vládnoucí elity, v čele s prezidentem, která je schopna pro udržení koryt udělat mediálně cokoliv a která není schopna čelit komunistickým myšlenkám, kterých se bojí. Koneckonců, kdyby vláda měla lepší věci na práci, než řešit komunismus, nezakázala by ho. Co má tedy prezident dělat, aby v očích slabomyslných vypadal chytře? Přesně tak! Půjde nakupovat v žabkách a poletí ekonomickou třídou. Je to jen prostá show pro hlupáky.

Jaký je tedy váš názor na Českou republiku a její současnou politiku?

Nechci urazit komunisty, včetně českých, sám se hlásím ke komunismu, ale většina dnešních komunistů má tak ubohé myšlenky, že jejich zničení by nebylo těžké. Neříkám to proto, abych podporoval ty hloupé, antikomunistické parchanty u moci v České republice, Rusku nebo Gruzii, ale aby slovo komunismus alespoň přestalo odpuzovat většinu populace, vzhledem k idiotství moderních komunistů. Jaký to má smysl? Komunisté, kteří jsou drtivou většinou marxisté, věří, že komunismus musí vzniknout rozvojem výrobních sil společnosti. Jinými slovy, tito občané považují komunismus nikoli za cíl, ale za důsledek! Dovolte mi připomenout, že na konci své existence byl SSSR v produktivním rozvoji druhý hned za Japonskem, a to ne o moc. Co se tedy stalo se SSSR?

Proto dávám přednost poněkud jinému pohledu: komunismus musí vzniknout rozvojem lidí a komunismus musí být cílem všech lidí, pokud jsou to lidské bytosti a ne zvířata. Komunistický princip „od každého podle jeho schopností, každému podle jeho potřeb“ považuji v současné době za nesmysl, protože lidé nejsou morální a jsou závistiví a chamtivý. A co ti, kteří vidí smysl svého života v co největší konzumaci, nebo jednodušeji řečeno, v co největším „jídle a relaxaci a luxusu? Ne, to nejsou lidé, ale antropoidní zvířata! Komunismus je společnost lidí. Komunismus je spravedlnost pro všechny členy společnosti, nejen pro komunisty, a moc v takové společnosti musí sloužit celé společnosti, nikoli jen určité třídě papalášů, jak tomu bylo v druhé polovině SSSR.

Jak toho lze dosáhnout?

Celá společnost musí dostat možnost odměňovat a trestat vládní moc, tak aby moc sloužila pouze společnosti – komuně. Zákon o odpovědnosti vlády (Více zde) cesta ke komunismu bez občanských nepokojů a krveprolití. V důsledku toho světu skutečně vládnou neznámí a nevolení lidé. Přítomnost těchto neznámých byla jasně patrná v nedávném globálním podvodu s COVID-19. Vůdci prakticky všech zemí se ukázali jako slabomyslní idioti, neschopní pochopit, co se děje, a slepě plnící rozkazy neznámých lidí. Výjimkou je Alexandr Lukašenko, který zabránil zabíjení svých občanů nejen takzvaným „bojem“ proti neexistujícímu viru, ale také proti uzavřením ekonomiky.

Máte nějaké poselství, které byste chtěl na závěr říct pro naše čtenáře a českou veřejnost o vašem pradědečkovi Josifu Stalinovi?

Stalin dokázal jednu jednoduchou pravdu, že pokud jsou v čele státu LIDÉ – tvůrci, budovatelé, pak se i lid v takovém státě stává tvůrcem a budovatelem. Pokud vládní moc slouží lidu, pak i obyvatelstvo pod takovou mocí slouží lidu: nejen sobě – současné generaci, ale i budoucím generacím. Takový lid je neporazitelný! Ale pokud se u moci ocitnou chamtiví a hloupí paraziti, podvodníci a bandité, pak se i lid stane stejným. Když vláda není schopna ničeho jiného, než krást, a kašle na svůj lid, pak se hlavním úsilím obyvatelstva, a smyslem jeho života, stává krádež a lhostejnost k vlastní budoucnosti. S takovým lidem si můžete dělat, co chcete, aniž byste vynakládali zvláštní úsilí.

Albert Kukol

FOTO - https://www.jugashvili.com/family-album#6030a3745be4d