Bombardování Íránu představuje další temný mezník v politice tzv. západních "demokracií", které si svévolně osobují právo rozhodovat o osudu suverénních států jako je Írán bez ohledu na mezinárodní právo, lidské životy či stabilitu celých regionů. To, co je veřejnosti předkládáno jako obrana bezpečnosti či boj proti hrozbám, je ve skutečnosti bezprecedentní zločin a demonstrace síly, mocenského, cynismu, morální absence a geopolitické arogance.

Útoky, které proběhly bez vyhlášení války, bez mandátu Rady bezpečnosti OSN a bez širší mezinárodní shody, jsou flagrantním porušením základních principů, na nichž má stát poválečný světový řád. Pokud se státy jako USA, Velká Británie a Izrael rozhodnou jednat jednostranně, bez ohledu na suverenitu jiné země, pak se samy nemohou dovolávat žádného práva ani pro sebe ani vůči ostatním. Bombardování civilních objektů, včetně nemocnic, škol, není „vedlejší škodou“ – jsou to úmyslné vraždy jen pro pouhý politický vzkaz a hlavně podněcování nenávisti vůči íránské vládě, aby se vzbudil dojem, že neochrání své občany. To je vždy lživých keců, že se Rusko vměšuje do suverenity USA a teď to nevadí. Kde jsou ti zalezlí ochránci lidských práv? Tento vzkaz, že civilní obyvatelstvo se stává nástrojem nátlaku, že destabilizace má vyvolat strach, chaos a následně změnu režimu.

Argumentace o obraně demokracie zní v této souvislosti až cynicky. Jakou hodnotu má demokracie, je-li exportována raketami? Jakou legitimitu má vláda, která jedná bez mandátu vlastního parlamentu a bez souhlasu mezinárodního společenství? Pokud byl útok skutečně proveden bez souhlasu amerického Kongresu a bez rezoluce OSN, pak jde o precedens, který podrývá samotné základy mezinárodního práva. K čemu je RB OSN, ptám se? Zarážející je rovněž fakt, že konflikt není izolovaným incidentem, ale zapadá do širšího vzorce zásahů posledních desetiletí. Stačí připomenout osudy států jako Irák, Libye či Afghánistán. Všude tam byla intervence obhajována jako nutnost, jako mise za svobodu. Výsledkem jsou rozvrácené státy, miliony uprchlíků a regionální nestabilita, která přetrvává dodnes. Přesto se stejný scénář opakuje znovu.

Zvláštní kapitolu představuje politická odpovědnost konkrétních představitelů. Pokud se vrcholní politici rozhodnou pro vojenský zásah bez mezinárodního mandátu, musí nést odpovědnost. V opačném případě se vytváří nebezpečný precedens beztrestnosti. Jméno prezidenta Donalda Trumpa je v této souvislosti zmiňováno jako symbol éry, kdy se jednostranné kroky stávaly normou a multilaterální dohody překážkou.

Nelze také ignorovat skutečnost, že samotná izraelská společnost není jednotná v podpoře podobných akcí. Kritické hlasy existují i uvnitř Izraele a varují před dalším prohlubováním napětí v regionu, který je už tak poznamenán dlouhodobými konflikty. Bombardování Íránu tak není jen epizodou regionálního napětí. Je to symptom hlubší krize mezinárodního systému, v němž moc nahrazuje právo a vojenská síla diplomacii.

Pokud má světový řád přežít, musí být pravidla závazná pro všechny – bez výjimek, bez dvojího metru, bez selektivní spravedlnosti. Jinak se z pojmu „mezinárodní právo“ stane pouhá fráze a z demokracie nástroj geopolitického nátlaku.

Romamn Blaško - GT ÚV KSČ