Tragikomedie za veřejné peníze

Když jsem četl, že členové české sněmovní opozice vyrážejí do Bratislavy, skoro jsem si myslel, že jde o nějaký nepovedený satirický vtípek. Ale ne, opravdu se sešla zvláštní výprava politických matadorů, která má prý „napravovat poměry“ na Slovensku.

A teď dovolte malou vsuvku: když se člověk hlásí k levicové či dokonce komunistické politice, má v sobě jistou naději, že progresivní a neoliberální blok už sám pochopí, že mu ujel vlak. Jenže tahle parta nám ukazuje, že nejenže vlak ujel, oni stále stojí na peróně, mávají jízdenkou několik let starou, a diví se, že nefunguje.

Delegace, která nepotřebuje komentář, ale zaslouží si ho

Katerina Demetrashvili (Piráti), Marek Benda (ODS), Michaela Šebelová (STAN), Tom Phillip (KDU-ČSL) a Jan Jakob (TOP-09).

Kombinace, která působí spíš jako ztracený turistický zájezd z pražské kavárny než reprezentace politické opozice, a už vůbec ne jako někdo, kdo má na Slovensku cokoli napravovat.

Tamní politická scéna má svých starostí dost, ale představa, že zrovna tito lidé přivezou světlo a řád, je groteskní.

Problém není, že jedou. Problém je, kdo to platí

Upřímně - jako mladý levicový politik se tomu směju. Ale jen do chvíle, než si uvědomím, že tato fraška není financována z jejich soukromých kapes.

Ne, oni si tenhle malý výlet s nádechem „evropského zachránce civilizace“ platí z našich daní.

Z peněz lidí, kteří pracují, platí DPH i z rohlíků, odvádějí zdravotní a sociální pojištění, a pak se musí dívat na to, jak se opozice předvádí před slovenskými kamerami jako parta samozvaných mentorů.

Kdokoli z nich si může koupit letenku, hotel a zaplatit si vlastní PR. Peněz mají opravdu dost, a kdo tvrdí opak, ten si jen nevšiml, jak moc jsou někteří z nich za léta v politice finančně „vybavení“. Ale proč by to dělali, když to může zaplatit veřejnost, že?

Čemu se vlastně smějí?

Největší ironie je, že se tito lidé pasují do role morálních autorit, zatímco jejich vlastní politická práce v Česku připomíná spíš chaos než službu veřejnosti.

Milují hesla o „odpovědnosti“ a „šetření“, ale když jde o jejich služební cesty, najednou jsou veřejné finance gumové jako pružina.

A jako třešnička na dortu - oni opravdu věří, že Evropě i Slovensku mají co předat.

Jenže svět se jim nesměje proto, že jedou na Slovensko.

Světu je k smíchu jejich sebevědomí bez výsledků, moralizování bez morálky, podpora fašistického režimu, a cestování bez obsahu.

Ať si ostudu klidně dělají. Ale za vlastní!

Kdyby tohle stálo pár tisíc z jejich kapsy, neřeknu ani slovo.

Ale že si opozice organizuje zahraniční výlety za peníze lidí, kteří dnes obracejí každou korunu, to je věc přes kterou, jako levicově smýšlející člověk, prostě nemůžu přejít.

Pokud chtějí hrát světové státníky, ať si to hrají.

Ale ne za naše peníze.

Pavel Denkscherz