Část první 8. srpna 2024 

Ale podívejte se, jak dramaticky se situace změnila; s využitím vyšperkovaného strachu z ruské vojenské hrozby jako záminky nebyla militarizace severských zemí v posledních několika letech nic menšího než výbušná. Norsko, Švédsko a Finsko společně otevřely 36 vojenských základen pro americké síly a zbraně. Dohody jsou bilaterální, tj. mezi USA a jednotlivými zeměmi, ne dohoda NATO.

1.

Švédsko podalo žádost o členství v NATO současně s Finskem 18. května 2022, tři měsíce po zahájení ruské speciální vojenské operace na Ukrajině, a podalo žádost o členství v NATO "nadšeně". O 22 měsíců později, 7. března 2023, se Švédsko stalo plnohodnotným členem aliance. Tím se radostně vzdalo veškeré svrchovanosti, která mu v mezinárodních záležitostech zůstala, již tak značně oslabené "neutrality" a proměnilo se ve stát na frontové linii v jakémkoli vojenském konfliktu NATO, který by mohl vzniknout s Ruskem.

Tady to máte.

Švédsko i Finsko jsou dnes nedílnou součástí Severoatlantické aliance a všeho, co s ní souvisí: vyšší procento jejich HDP na vojenské výdaje; méně peněz na tolik vychvalované, dobře známé rozsáhlé sociální programy těchto severských zemí, které se časem nutně rozleptají; vojenské základny USA a NATO spolu s doprovodnou ztrátou svrchovanosti, kterou takové základny přinášejí, a v důsledku toho mnohem antagonističtější a nepřátelštější vztah se severským sousedem Ruskem. V zemi, která se dříve pyšnila svými protiválečnými (svědectví o válečných zločinech ve Vietnamu) a mírovými iniciativami, dnes dokonce užití slova "mír" má za následek nálepky jako "Putinova hlásná trouba" a podobně.

Z jejich konání a veřejných prohlášení se dosti nápadně projevuje dojem, že se obě země připravují na válku, že jejich vedení se zaprodalo do převládající rusofobie a že jak ve Švédsku, tak ve Finsku vzkvétá mýtus ruských expanzionistických ambicí vůči západní Evropě.

Přístup do NATO byl uskutečněn v pečlivě kontrolované mediální protiruské mediální smršti, uspěchané švédským parlamentem bez hlasování švédského lidu v referendu, čímž se zabránilo jakékoliv skutečné veřejné diskusi o tom, co je přelomovým posunem ve švédské zahraniční politice a opozici, kterou by takové hlasování mohlo vyvolat. Průzkumy provedené před vpádem Ruska na Ukrajinu v únoru 2022 naznačují, že podpora vstupu do NATO byla přinejlepším vlažná.

Ve finském případě podporovalo před tímto datem vstup do NATO jen asi 30 % obyvatel; pro Švédsko platilo totéž. Podle údajů z národního průzkumu SOM provedeného Univerzitou v Göteborgu se švédská veřejná podpora členství v NATO mezi lety 1996 a 2019 pohybovala mezi 20 a 30 procenty.

Jinak řečeno, až do února 2022 se obyvatelstvo obou zemí stavělo proti vstupu do NATO a celých 70 % obyvatel říkalo "Ne NATO". Podpora NATO výrazně vzrostla hned poté, co na Ukrajinu vstoupila ruská vojska. Průzkumy provedené v květnu 2022 náhle odhalily, že nyní 70 % Finů a 58 % Švédů změnilo názor a nyní členství v NATO podporují.

Vlády obou zemí – a la "šoková doktrína" Naomi Kleinové – využily posunu veřejného mínění a rychle začaly upevňovat své spojení s NATO v době, kdy se veřejnost – nelogicky – obávala, že Finsko a Švédsko jsou "další" na řadě, na které Rusko zaútočí, a dále, že Rusko má územní ambice spolknout značnou část západní Evropy.

Paralely mezi ruskými vojenskými intervencemi v Gruzii a na Ukrajině a možnými vojenskými akcemi zaměřenými na Finsko a Švédsko jsou však slabé až nulové.

  • Ukrajina i Gruzie byly součástí bývalého Sovětského svazu, zatímco Finsko ani Švédsko jimi nebyly.
  • Rusky mluvící obyvatelstvo Ukrajiny i Gruzie se stalo terčem etnické diskriminace částečně kvůli své dřívější výsadní roli v dobách SSSR na úkor původního obyvatelstva; ve Finsku ani ve Švédsku není nic, co by se této situaci podobalo.
  • Protiruská kampaň na Ukrajině, která začala převratem na Majdanu v roce 2014 extrémními, profašistickými živly, vyústila v kyjevskou kampaň za rozsáhlou etnickou čistku rusky mluvících Ukrajinců. V letech 2014 až 2022 Kyjev zahájil válku proti donbaským Ukrajincům, která si vyžádala životy asi 16 000 lidí. V roce 2022, v době, kdy se Rusové vojensky přesunuli na Ukrajinu, připravovala ukrajinská vláda velkou vojenskou ofenzivu proti převážně rusky mluvícímu Donbasu, která měla všechny znaky genocidy. Nebylo tam nic, nic podobného tomu, co se týkalo ruských vztahů s Finskem a Švédskem.

Ještě horší je, jak to vyjádřil finský ekonom Tuomas Malinen v rozhovoru pro Neutrality Studies:

"Udělali jsme ze sebe terč! Je to ta nejhloupější věc, jakou kdy tato země udělala."

"Stalo se, že došlo k jakémusi úplnému »přepnutí«. Finsko se odsunulo od svého statusu neutrálního státu blízkého Rusku. Nyní jsme jako vazalský stát Spojených států. Byl to ale postupný vývoj, který začal po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Ale byl (spojení s Washingtonem) v tichosti vytlačen pod povrch."

To, co platilo pro Finsko, platí stejně i pro Švédsko.

Je sice pravda, že na parlamentní úrovni byla podpora pro přijetí do NATO drtivá, ale je příznačné, že ani v jednom případě nebyla otázka vstupu do NATO předložena veřejnosti formou referenda. Pro tak zásadní posun v politice by to bylo bývalo vhodné. Taková referenda by mohla házet vidle do plánů, které armáda obou zemí a určité mocenské kruhy zoufale chtěly uskutečnit. Ve Švédsku i ve Finsku byla média a kruhy politické moci sjednoceny v cíli členství v NATO, hlas lidu ať jde k čertu. A i dnes zůstávají podpora členství v NATO a propíraný strach z ruských vojenských ambicí silné.

2.

Mezi lety 1610 a 1809 svedly Švédsko a Rusko čtyři války o kontrolu nad Baltským mořem. Když tato poslední rusko-švédská válka v roce 1809 skončila, v podstatě ruským vítězstvím, muselo se Švédsko, které Finsko ovládalo asi 500 let, vzdát svého východního souseda za Botnickým mořem ve prospěch Ruska; finské dějiny jsou doslova dějinami Švédska. Na Ålandských ostrovech jsou hřbitovy, kde umírali ruští vojáci, kteří padli v těchto posledních bitvách; na značném množství náhrobků byly židovské hvězdy.

O sto sedmdesát jedna let později, když jsem cestoval Švédskem na konci osmdesátých let, jsem byl ohromen, jak prosperující země byla v té době, když byla ušetřena hrůz války, která vypukla jižně od severských zemí ve zbytku Evropy. Švédsko se nemuselo po válce obnovovat jako zbytek Evropy opakovaně během 19. a 20. století, a tak dokázalo navázat na toto dlouhé období míru, investovat do infrastruktury, najít si vlastní zvláštní niku v globální ekonomice jako velmi prosperující poloperiferní centrum evropského jádra.

Zkombinujte to se silnou sociálnědemokratickou vládnoucí elitou po většinu období studené války s jejími vysokými daněmi a značnými investicemi do sociálních programů a bing ho! – výsledek – překvapivá prosperita většiny období od konce druhé světové války. K této všeobecné prosperitě bezpochyby přispěla švédská zahraniční politika neutrality. Může to znít jako klišé, ale nenapadá mě lepší příklad toho, jak jdou mír a prosperita dohromady, než švédský příklad během oněch dvou století.

Ale podívejte se, jak dramaticky se situace změnila; s využitím vyšperkovaného strachu z ruské vojenské hrozby jako záminky, těchto posledních pár let nebyla militarizace severských zemí nic menšího než výbušná. Norsko, Švédsko a Finsko společně otevřely 36 vojenských základen pro americké síly a zbraně. Dohody jsou dvoustranné, tj. mezi USA a jednotlivými zeměmi, a nikoli dohoda NATO.

Otázka umístění amerických jaderných zbraní ve Švédsku a Finsku dohodou upravena nebyla. Norské dohody umístění takových zbraní výslovně nezakazují.

• V roce 2022 USA a Norsko vyjednaly tzv. dodatečnou dohodu o obranné spolupráci podpořenou velkou většinou v norském parlamentu. Dohoda dává USA právo na neomezený přístup ke čtyřem vojenským základnám na norské půdě. Dvě z nich, Ramsund a Evenes, jsou na severu.

• V prosinci 2023 Švédsko podepsalo významnou vojenskou dohodu se Spojenými státy, kterou o několik měsíců později ratifikoval švédský parlament. V té době nebylo jasné, zda Turecko zablokuje vstup Švédska do NATO (to bylo později zrušeno). Dohoda dává Washingtonu přístup k 17 švédským základnám. Byla to první dohoda svého druhu; umožňuje USA provádět vojenská cvičení a tankovat svá vojenská letadla a lodě ve Švédsku a povoluje skladování zbraní a munice na různých základnách ve Švédsku.

• Podobná dohoda byla předložena Finsku. Byla jednomyslně schválena finským parlamentem počátkem července 2024. Dává Washingtonu přístup k 15 vojenským základnám na finském území, které zahrnují následující:

– USA nemusí platit daně

– Americký personál může dovážet a vyvážet, co chce

– Nejsou pod jurisdikcí Finska. Pokud někdo spáchá trestný čin, potom jsou to americké úřady, které jsou odpovědné

– Na těchto základnách si americký personál může vojensky dělat, co chce.

• S tvrzením o možné hrozbě ruského útoku posílil svou vojenskou spolupráci s NATO také Island. V létě 2023 přivítal německé stíhačky, americké strategické bombardéry – a také velitele amerického letectva v Evropě a leteckého velitelství NATO. V současné době zde působí jak americké strategické bombardéry B-2 Spirit, tak v současné době je kolem 200 vojáků nasazeno na letecké stanici Keflavìk na Islandu a také na spojenecké radarové stanici v Bolafjallu. Po desetiletém výpadku je americká armáda formálně zpět na své námořní základně v Keflavíku.

3.

Vývoj švédského posunu od relativně neutrální země v kontextu Evropy za studené války ke vstupu do NATO nezačal v únoru 2022; má mnohem delší, tajnou, špinavou historii sahající až do počátku 90. let. Budu se tím zabývat příště.

Část druhá 15. srpna 2024 

Ještě před tím, než Švédsko formálně požádalo o členství v NATO, poznamenala před sedmi lety Agneta Norbergová, že je zřejmé, že Švédsko je zemí NATO, aniž by v NATO bylo… Švédsko se stalo zvolenou platformou pro válku proti Rusku. Tento vývoj je extrémně nebezpečný.

1. Vzpomínka na Jamieho Rotha

Loni zemřel můj dlouholetý přítel Jamie Roth. Bude mi chybět jeho přátelství, naše četné diskuse o vývoji severských zemí, jeho jemná, pronikavá analýza slabin pozdní fáze amerického kapitalismu v úpadku, kterou by uměl vysvětlit stejně dobře jako kdokoliv jiný. Jenže si uvědomte, že jsme měli za ta léta tak bohaté výměny názorů. A teď tu není.

Jamie bydlel poblíž a často jsme se navštěvovali, seděli si na verandě a hovořili, hovořili a hovořili. Ryzí seriózní, střízlivý, systematický myslitel a asi nejlepší marxistický intelektuál, jakého jsem kdy poznal. Jeho venkovský mennonitský původ (Mennotité - jedna větev křesťanského hnutí novokřtěnců; pozn. překl.) a můj městský židovský jaksi splynuly v bohaté spojení, které mi bude chybět. Oba jsme byli celoživotními marxistickými akademiky, kterým se nějakým způsobem podařilo přežít půl století výuky v akademické sféře, on na Regiské univerzitě, kde nějakou dobu předsedal oddělení sociologie, já na Korbel School of International Studies Denverské univerzity. Spolu jsme se zúčastnili knižního klubu, který existoval více než čtvrt století.

Oba jsme měli se severskou zemí silné spojení a o tom jsme si často vyměňovali názory. Jamie žil a studoval ve Švédsku, kde studoval na vysoké škole koncem šedesátých let během vrcholící války ve Vietnamu. Já jsem spolu s rodinou žil v polovině až konci osmdesátých let ve Finsku, kde jsme s Nancy pracovali v tehdejší Světové radě míru, těsně před a během kolapsu východoevropských a sovětských komunistů.

Jako takoví jsme s Jamiem oba zažívali radosti života v severských zemích s jejich silnými společenskými smlouvami a, alespoň tehdy, politickou neutralitou. Ještě předtím, než Finsko i Švédsko formálně vstoupily do NATO, jsme měli pocit, že se píše o válce, že dlouhé období severské neutrality se chýlí ke konci. Připusťme, že z našeho bidýlka tady vysoko ve Skalistých horách uniklo mnoho detailů tohoto posunu, ale tam, kde se to týkalo obecného směřování obou zemí, jejich flirtování a ochotného svádění do NATO, jsme byli obecně na správné cestě.

I když náznaky geopolitického přechodu nebylo těžké najít pro někoho, kdo by je vážně hledal, nikde nebyly tyto náznaky nápadnější než v literatuře obou zemí. Trilogie Milénium od Stiega Larssona, zahajující knihou "Dívka s tetováním draka", rozřízla pravicové, militaristické, protipřistěhovalecké, prokapitalistické proudy ve švédské společnosti, které dlouho číhaly pod leskem její tehdejší sociálnědemokratické fasády. Jamie nás (náš knižní klub) seznámil s Larsssonovým dílem a s tím, že ve švédské sociálnědemokratické nirváně není všechno v pořádku. Tyto reakční tendence – protože přesně takové jsou – měly každou chvíli explodovat, zatímco její sociálnědemokratická nirvána se měla brzy zhroutit.

Seznámil nás také s dílem Henninga Mankela, podle mého názoru jednoho z největších kriminalistických romanopisců kdekoli na světě, který se podobnými tématy zabýval s vnímavostí a hloubkou, jíž se nikdo nevyrovná. Četl jsem – a diskutoval s Jamiem – celou Larssonovu i Mankelovu tvorbu – nemohl jsem se nabažit ani jednoho z autorů… a v důsledku toho jsem byl na švédský/finský skok do spárů NATO připravenější.

2. Švédsko se vrhá do NATO

Roky předtím, než Švédsko udělalo skok do víru zvaného NATO, bila na poplach jistá Agneta Norbergová. Vedla kampaň za zachování švédské neutrality v době, kdy, upřímně řečeno, již byla vážně ohrožena. Po nějakou dobu bylo Švédsko tím, co lze nazvat "masovým poskytovatelem informací" pro americkou armádu.

Nevím, jestli Norbergová byla jediným švédským hlasem "tam venku", který dělal vše pro to, aby udržela švédskou neutralitu za studené války v době po studené válce při životě, ale nebylo mnoho dalších a prakticky nikdo nebyl tak dobře informovaný. Ve svých 87 letech je stále aktivní jako vždy.

Dlouho předtím, než Švédsko vstoupilo do NATO, Norbergová poznamenala, že "Švédsko se stalo zvolenou platformou pro válku proti Rusku". Tento vývoj je nesmírně nebezpečný.

Před šesti lety, v roce 2018. Norbergová byla vyslýchána ve Finsku jistým Johanem Backmanem. Rozhovor přišel krátce po velkém vojenském cvičení NATO nazvaném "Arktická výzva", nyní každoročním cvičení, které pokračuje dodnes (2024). Norbergová popisuje Arctic Challenge z roku 2017:

Byla jsem v Rovaniemi (za polárním kruhem) na začátku června (2017) přednášet na obrovském vojenském cvičení "Arctic Challenge". Centrem tohoto cvičení bylo Rovaniemi, společně s Luleou a Budou se tato tři shromaždiště s obrovskými letišti rozrůstají, aby se stala společným prostorem pro plánování války ( Rovaniemi je ve Finsku za polárním kruhem, v podstatě centrum finského Laponska. Lulea ja na severovýchodním pobřeží Švédska, Buda v centrálním Švédsku, severozápadně od Stockholmu)… Myslím, že toto cvičení Arctic Challenge bylo třetím ročníkem v řadě. Zahrnovalo 150 proudových stíhaček, které cvičily "interoperabilitu". Interoperabilita je velmi důležitý strategický termín. To dělalo Finsko a Švédsko společně se sedmi dalšími zeměmi, konkrétně s letectvem Spojených států. Pro mě je zřejmé, že plánují válku s Ruskem. To je jasnější, když zkombinujeme tyto (Rovaniemi atd.) s ostatními zařízeními NATO obklopujícími Rusko.

Tato konkrétní "Arctic Challenge" (Arktická výzva) se konala celých šest let předtím, než Rusko zahájilo svou Speciální vojenskou operaci na Ukrajině. Norbergová měla pravdu, když řekla: "Pro mě je zřejmé, že plánují válku proti Rusku." Nejde tedy ani tak o to, že by Rusko plánovalo invazi do severských zemí (a zejména do záp. Evropy), ale naopak, že NATO už nějakou dobu plánuje válku proti Rusku.

Dále komentuje, jak "no, je zřejmé, že Švédsko je zemí NATO, aniž by bylo v NATO". Ve stejném rozhovoru Norbergová dále hovořila o "S-Range", největší světové stanici pro stahování družic, která se nachází kousek od malého severošvédského městečka Kiruna v severním středošvédském arktickém prostoru.

Válka dnes – všechny války – se zahajuje s pomocí družic. Družice krouží kolem zeměkoule a pořizují fotografie celého světa a tyto fotografie byly staženy. S-Range pořizuje fotografie a posílá je do Pentagonu.

Dlouho předtím, než byla tato americká satelitní základna v Kiruně v roce 2004 zřízena, schválil švédský parlament zákon otevírající prodej pozemků za jakýmkoli účelem na dalekém severu Švédska "v oblasti velké jako Německo". O Německu se mluvilo proto, že před zřízením této satelitní základny v severním Švédsku existovala v Německu, ale tlak německé společnosti vedl k jejímu uzavření. Švédská vláda, obecně neznámá svému obyvatelstvu, uvítala přestěhování základny na své území. Přiznávajíc, že byla "skutečně vyděšená z toho, jak … se vyvíjí situace na severu Švédska a pro severské země", Norbergová poznamenala:

Poté v roce 2006 začala téměř každoročně vojenská cvičení – severské vzdušné manévry, kterých se zúčastnilo deset, dvanáct zemí. Arctic Challenge" následovala v podstatě se stejnými zapojenými zeměmi – Německem, Británií, Francií, USA, Belgií, Nizozemskem a občas také s pobaltskými státy.

Norbergová pak obrátila pozornost k námořním závodům ve zbrojení, které už eskalovaly v Baltském moři, už ne "Moři míru", kde se více než deset let odehrávají válečné hry NATO. Znovu si všímá militarizace oblasti pod vedením NATO více než deset let předtím, než Rusové zahájili ofenzívu na Ukrajinu.

Co se dělo v Baltském moři tak děsivého? Zde je příklad – jeden z deseti, dvaceti, které bych mohl citovat – námořní manévry NATO v Baltském moři v roce 2013, 2014 za účasti zemí, které se cvičí na válku pod názvem "operace v Baltském moři". Přidejte k tomu – Estonsko, Lotyšsko a Litva nyní hostí USA v estonském Ämari (asi 28 mil západně a kousek jižně od Tallinnu, hlavního města), v Šiauliai v Litvě (asi 133 mil severozápadně od Vilniusu, hlavního města) a v přístavním městě Liepaja v Lotyšsku. Ve všech třech zemích jsou základny NATO.

… A teď jsme tu znovu se lžemi, démonizujeme Rusko, obrovského souseda se všemi druhy proradného zla. Dnes jsme ve zlé chvíli, která nás nutí věřit, že Rusko plánuje útok na Švédsko. Říkám, abyste nepočítali s tím, že budu součástí takového nesmyslu.

Vztah mezi NATO a Švédskem, který začal neformálně, ale energicky již v roce 2004, se stal oficiálním v roce 2014, kdy Švédsko podepsalo "Dohodu o podpoře hostitelského národa" s NATO. Naznačilo to, že od té doby NATO cvičilo ve Švédsku. Což také vázalo Švédsko k NATO jinými způsoby: pokud by mělo být Švédsko napadeno a nemohlo by se dostatečně bránit, pak začne platit tato Dohoda o podpoře hostitelského národa a Spojené státy prostřednictvím NATO "přijdou bránit Švédsko". Znamenalo to také, že Švédsko nemělo ve válce co mluvit o vojácích rozmístěných ve Švédsku a používajících jaderné zbraně.

Švédsko cvičilo na takový možný scénář. Znamená to, že švédští vojáci, prostřednictvím svého spojení s NATO, cvičili na válku proti Rusku v těchto cvičeních od Stockholmu po Göteborg i na Göteborgu (švédský ostrov u východního pobřeží švédské pevniny v Baltském moři). Do Švédska přijela americká armáda a to nejen americké jednotky, ale také značná část vybavení.

Během manévrů Aurora se v Göteborgu vylodilo 1 435 amerických vojáků. Švédsko přispělo asi 20 000 vojáky. Z dalších zemí NATO včetně Francie, Estonska, Litvy, Norska a Dánska se zúčastnilo dalších 575 zahraničních vojáků. Manévry piplaly vojenskou spolupráci NATO a Švédska, jak je definována v dohodě o podpoře hostitelského národa. Součástí výzbroje byly střely Patriot země-vzduch a vojenští experti se v jejich používání vyznali.

Již přibližně ve stejné době, v roce 2014, se připravoval na válku švédský ostrov Gotland v západním cípu Baltského moře. Do akce byla nasazena americká vrtulníková rota spolu s 80 příslušníky vojenského personálu. Součástí vybavení jsou vrtulníky Chinook a Apache. Kromě vrtulníků americké námořní pěchoty se příslušníci národní gardy začali účastnit válečného výcviku na Gotlandu, uprostřed Baltského moře a ve velmi strategické pozici k zahájení útoku na Rusko.

K tomu všemu existují náznaky, že spolupráce mezi NATO a Švédskem se rozvíjela nepozorovaně ještě dříve než v roce 2014. Deset let předtím, než na Gotlandu vznikly sofistikované antény, jaké se používají ke sledování satelitů a leteckých plavidel. Během studené války už Švédové povolili Spojeným státům instalovat antény nezbytné k odpalování raket, tj. k válce.

Kromě satelitní odposlouchávací stanice Kiruna a jejího rostoucího vztahu s NATO a všeho, co to obnášelo, mělo Švédsko ještě před rokem 2014 podmořskou "odposlouchávací basu" v Leershieldu, devět švédských mil jižně od Gotebergu na jihu. Leershield má schopnost zachytit veškerý podmořský ruský kabelový provoz, který se posílá buď do Británie, nebo do Spojených států. To samé Louvin uprostřed Stockholmu. Všechny kabely přicházející z Ruska přes Švédsko se berou a posílají do USA a Velké Británie, veškeré vojenské informace, politické informace k posílení současné kontroly Pentagonu nad Ruskem.

Nedávný vstup Švédska do NATO je prostě třešničkou na dortu vztahu, který rostl od pádu komunismu v Evropě v letech 1989, 1991. Vojensko-institucionální vztah fungoval už dlouho. Ruská speciální vojenská operace na Ukrajině prostě dala poslední impuls pro bezpečnostní sňatek mezi Švédskem a NATO.

Jaká hanba! Z prosperující neutrální země pravděpodobný cíl ruských raket, kdyby vypukla oblastní válka. Naprosto zbytečné, ale, … jsme tady!

zdroj Colorado Progressive Jewish News (nebo, chcete-li,https://robertjprince.net)  

Překlad Vladimír Sedláček 20. srpna 2024