Rozhovor s GT ÚV KSČ, novinářem a publicistou Romanem Blaškem

Je čas velmi dynamických historických událostí. Pohybujeme se v čase, kdy je lidstvo na hraně jaderné války a zároveň tak blízko udržení míru. Jsme v hluboké geopolitické, geoekonomické a geokulturní krizi, kterou přináší kapitalismus a jeho různé modifikace, pro něž je to jen příležitost efektivního zisku a posílení moci. Válka ale i Mír, vidíme to dnes na politice Donalda Trumpa, je pro liberální kapitalismus jen pouhý obchodní model, jsou to žně z krve a životů vykořisťovaných nemajetných mas společnosti. V krizi je také komunistické hnutí, především v Evropě. V této krizi se mnozí nemusí dobře orientovat. Na některé aktuální a strategické otázky odpovídá v našem rozhovoru Roman Blaško představitel Komunistické strany Československa.

Proběhlo připomenutí 17. listopadu, takzvané sametové revoluce, od které uplynulo 36 let, jaký postoj k těmto událostem má naše strana?

Hned na úvod tak širokou otázku. Řeknu to takto: nic z toho, co se nám zdá jako náhoda, není náhoda, a jestli se vám něco takového opravdu jeví, tak to je velmi dokonale naplánované a řízené. Vůbec žádná revoluce to nebyla, byla to evidentně kontrarevoluce řízená globálními západními subjekty, přes tajné služby, kulturní scénu a paraelní struktury obchodní, kriminální atd.. Samotná krize má základy v Stalinově a Gottwaldově vraždě. Není to dnes tajemství že byli oba otráveni, zrádci kteří pracovali pro Západ. Nikita Chruščov položil základ rozkladu prakticky celého socialistického systému a jeho obrovských tragických následků. Také tvrdím, že tady začala ostrá fáze falsifikace dějin kultem Stalina a jestli budeme v budoucnu chtít někdy narovnat pravdivě naši historii, musíme se vrátit k demonstrativnímu odstřelu právě našeho monumentálního památníku Josifa Visarionoviče Stalina na Letné.

Samotný 17. listopad byl už jen důsledek globálně řízených procesů, které ani nebylo možné už v danou chvíli zvrátit a vlastně došlo k obelhání absolutní většiny obyvatel všech socialistických zemí, kteří skutečně chtěli reformu při jasném zachování socialismu a jeho standardů, kde v prvé řadě byl a bude mír. Vzpomeňte si na Havlův záměrně lživý projev našemu československému národu o tom, že nebudou žádní nezaměstnaní a bez těch socialistických standardů. Když mu lidé uvěřili, první co udělal se svou disidenskou suitou, zničil a rozkradl veškeré socialistické hospodářství, pošpinil naše předky, kteří vše čtyři desetiletí po válce budovali a udělal z nás kolonii Západu. Ale to už je dnes všem známo, jen určitá nekritická část národa to nechce přiznat a často ani znát.

Tehdy naše generace neměla představu, až na výjimky, jak agresivní, nelidský, zločinný a plný „lokálních“ válek je samotný kapitalismus. Západ na východní socialistické země neměl reálně vojensky, a tak po dlouhá leta připravoval paralelní řízení rozkladu na bázi celé řady zrádců v celé společnosti, kde špička ledovce byla bohužel v nejvyšším sovětu KSSS. Což se dnes už ví, a je to doloženo.

A jak to tedy u nás bylo se zrádci?

Není dnes už žádné tajemství jak jsem už uvedl, byla vystavena paraelní struktura v tajných službách, v kultuře a podporovali jsme se disent a jeho marginální struktury napojené na zahraniční tajné služby. Chránilli se ale také kriminální struktury. Například veksláci byli také hájeni. Jednou mě v 90. letech řekl jeden kriminalista, že všechny veksláky by posbírali za týden maximálně za čtrnáct dní, ale nebylo jim to prostě dovoleno nejvyššími orgány. Jen úžasem koukali, jak se kriminalita rozšiřuje v prostituci, drogové sféře, kde tyto sféry byly do konce 70. let miniaturní a tak se to i udržovalo. Bohužel tyto procesy jsou už nevratné, takže z toho vycházíme a jdeme dál. Po rozpadu socialismu se zvedla kriminalita o dvacetinásobek k roku 2012, odhaduji, že dnes je to třicetinásobek. To si ani dnes nedovedeme představit, že byla kriminalita třicetkrát menší. Mimochodem také tím že Havel provedl na pokyn svých západních pánů rozsálou populistickou amnestii.

A co se tyká politických otázek. Ztratili jsme postupně už za socialismu schopnost politicky svůj systém a práci hájit. Ano, Komunistická strana Československa má zásadní podíl na tomto rozpadu, ale v žádném případě ne v rozsahu, v jakém nám Západ liberální kapitalismus vnutil a v jakém měřítku věří současná česká společnost, a to často i inteligentní a vzdělaní lidé. To jen dokazuje, v jak lživém, sofistikovaném, indoktrinovaném informačním prostoru od roku 1989 žijeme. Někde jsem slyšel výstižná slova, budu parafrázovat: „Za socialismu jsme toho moc nemohli, ale dokázali jsme všechno, co potřebovala společnost a český národ. Za kapitalismu sice můžeme všechno, ale nedokážeme nic, ani se postarat o společnost“

Je pravdou, že lidé jsou často překvapeni, že KSČ vůbec existuje. V roce 1990 KSČ zanikla, vznikla KSČM a až v roce 1995 byla KSČ znovu obnovena, jaký rozdíl vidíte mezi těmito stranami?

Ano, bylo to v principu tak jak je uvedeno v otázce. Ten, kdo se věnuje politice jen občansky a bude se angažovat pouze při volbách a není součástí levice či komunistického hnutí, je překvapen, že existujeme. Je třeba také říci, že jsme de facto mateřská strana KSČM, už proto, že KSČM vznikla ze zdrojů lidských i materiálních, budovy, finance atd. KSČM nevznikala z čistého účtu na zeleném poli a zánik KSČ byl rovněž řízený proces, aby zanikly v budoucnu jakékoliv nároky na cokoliv. Když se znovu obnovila KSČ v plném charakteru a navázala na předlistopadovou KSČ, nikdo - ani z KSČM, ani tehdejší, ani současná moc - to nikdy, nikde nepřizná. Mají strach z našeho potenciálu.

Vneslo by to totiž určité potencionální ohrožení jejich zájmů. KSČM se dohodla s tehdejší mocí, že bude systémovou opozicí (něco jako Sociální demokracie), ale na druhou stranu dokázala stranu velmi dobře dlouhodobě udržet v Parlamentu a majetek uchovat. To je důležité říci. No a KSČ je výhradně antisystémová strana a v současnosti řeší především strategické otázky krize komunistického hnutí. Současnou mocí jsme ignorováni a naše role je relativizována. Potenciál KSČ jako strany, která vznikla téměř před 105 lety, s klíčovým charakterem antisystémové strany s primárním antifašistickým programem, je skutečným nebezpečím. S KSČM spolupracujeme zejména na udržení politické jednoty Komunistického hnutí, což považujeme za strategické a také je tam nepřeberné množství přátelskych vztahů na všech urovních. Jaký je vlastně rozdíl mezi KSČ a KSČM? Kdybych to měl říci velmi zjednodušeně a určitou nadsázkou, tak současná KSČM je řízená z Bruselu, a KSČ je řízena z Moskvy. Myslím že v tom je hodně souvislostí... Udržení jednoty komunistického hnutí i přes rozdílnost politického směru je jeden z důvodů, proč nakonec přišel zákaz politické propagace komunistů.

Ale to není přímý zákaz politické činnosti, chápu to správně?

Ne, v tom zákoně jsou tři klíčové principy, které zakazují propagaci fašismu, což by se dalo relativně chápat, pokud si ale uvědomíme, že hlavní důvod tohoto zákazu je, aby nastupující generace nemohly poznat zrůdnost nacistického fašismu a mohly ho tedy v budoucnu řádně rehabilitovat. Zákaz komunistické propagandy má ale zase jiný účel. Liberální politické spektrum má antikomunismus, jednak jako nástroj politického boje a dělá si z nás terč, kde odvádí tím často pozornost od svých zločinů. Vidíme to dnes v úplné nahotě právě u nás v České republice, ale i jinde. Dále tento zákaz komunistické propagandy je prostředkem, nebo nástrojem, kterým se vede boj především proti Ruskému světu.

Při vlastních soudních a vyšetřovaných hodnocení je a bude prostřednictvím komunismu, negativně hodnocen antirusismus, antisovětismus, ale klíčové je použití metody nespravedlivé kolektivní vinny. Budou se soudit především jednotlivci, ať už pro odstrašení, nebo konkrétní osoby, jež by mohly přinést kritiku, objektivnost, pravdu anebo jinak ohrozit tento liberálně-fašistický západní režim. No a posledním zákazem je zákaz extremistického hnutí, jež by podněcovalo nenávist a násilí. S tím se dá také souhlasit, až do chvíle, když si uvědomíte, že to je primární nástroj na persekuci politické opozice. Jen ho hlavně použije ten kdo ho bude potřebovat, aniž by to přímo poukazovalo na konkrétní subjekt, kdo si politický proces objednal.

KSČ podala ústavní stížnost na tento zákon o zákazu komunistické propagandy, je to tak?

Ano, protože je to v přímém rozporu s Ústavou, s mezinárodním právem a Chartou lidských práv a svobod OSN. Navíc to prakticky paralyzuje veškerou politickou činnost. Nebudeme možná mít právo nést po sto pěti letech název Komunistická strana Československa a všichni moc dobře víme, že právě tyto symboly jsou politickým společenským svorníkem obhajoby světa. Světa bez válek, vykořisťování a nelidskosti, bez níž tento liberální systém nemůže nikdy existovat. Nepodali jsme stížnost, ale přímo návrh na odstranění této části ze zákona pro důvody, které jsem víše uvedl. Na našem webu zlatikomunisti.cz najdete v podrobnějším znění i tento dokument.

Co myslíte, že nastane, nebo může nastat, v budoucím roce, kdy tento zákon začne platit, pokud neuspějete s návrhem u Ústavního soudu?

Na úvod řeknu že neočekáváme od ústavního soudu že by nám vyhověl. Důvodů proč nám nevyhovět se najde dost. Co se táká samotných persekucí rád bych se rád mýlil, ale myslím že půjde o postupný tichý proces chirugického přístupu, pro neliberální fašisty. Bude tak trochu řezničina v plášti a lékaře který popírá Hipokratovu přísahu. Dále všechny instituce, advokáti, servisní organizace se budou bát solupráce protože to bude podpora komunistické propagandy. Také očekávám podle vzoru dekomunizace Ukrajiny, že první bude pokračování postupné odstraněnování anebo i ničení památníčků i památníku, ve všech knihovnách se odstaví a zakážou všechny "závadné" knihy, které se nebudou líbit. Je to vlastně pálení knih jinou formou. Mimochodem neoficiálně tento zákaz existuje už dávno. Například když vyšla moje kniha, nikdy nikomu nebyla veřejně půjčena a nikdy mě nebyl zodpovězen důvod zákazu. Knihkupci nebudou brát knihy, které jim budou podezřelé a tiskárny je nebudou tisknout. Většina těchto institucí žije v tomto zákazu už od února 2022. Sociální sítě budou pod maximálním monitoringem, a tady bude zřejmě nejvíce represí. Budou chodit provokatérská udání, přesně tak, jak to bylo v roce 1933 v nacistické Třetí říši. každý příspěvek straně bude podpora komunistické propagandy a tedy ptrestná. Ano, historie se opakuje a fašismus je zde. Chci znovu zdůraznit že jsme byli jasně první kdo upozornil na přicházejíc fašismus. a to už v roce 2012 jestli si dobře vzpomínám.

Bylo by dobré také zmínit co KSČ konkrétně má za program, mám na mysli vlastní činnost.

Dobrá otázka. Máme akční program, kde řešíme otázky aktuální, jako je fašizace společnosti, právě zmíněnou zakázanou činnost, analyzujeme politické události, především na mezinárodní, vnitřní a stranické úrovni. Prostě činnost jako u každé tradiční strany, jen my jsme reálně antisystémoví. Pak skládáme takový pětiletý plán a také současně řešíme aktualizujeme strategické otázky, jako je například význam a role komunistického hnutí v 21. století, nebo pracujeme na Konceptu společenské racionality a cestě k němu. Voleb se také účastníme, ale to je pro nás sekundární politika, jelikož víme, že volby v liberálním kapitalistickém systému jsou jen falešná hra se společností v indoktrinovaném prostoru jen pro subjekty, které neohrozí tento systém a kterému říkají „demokracie“, ale podstata je taková, že to s demokracií nemá vůbec nic společného, protože je to liberální autokracie.

Nicméně pokud to jde, účastníme se voleb, protože při volbách získáváme zkušenosti a poznatky, které vyhodnocujeme pro naši práci a cenným je potom i přímý kontakt s voliči. Je potřeba vidět detailně proporce reálné politiky u nás i jinde. Ten, kdo se soustředí výhradně na volební procesy, je nucen se absolutně podřídit systému a přijímá podmínky i případné benefity v podobě extrémních platů pro účast v politice a následně je systémem prakticky odříznut od podstaty problémů nejvykořisťovanějších vrstev společnosti a proletariátu, kde se trestají lidé za to, že jsou chudí a nemohou platit anebo dovolit to, co ti bohatí, pro které prakticky neplatí žádné zákony, jelikož si mohou skoro vše koupit. Jinak je toho opravdu hodně v našem programu a hlavně před námi.

Víte, my komunisté vnímáme rozpad socialismu jako určitou historickou systémovou přestávku, kdy návratu se asi hned nedočkáme, to spíše dříve projdeme válkou, ale pravda je, že největší země pod vedením komunistické strany jakou je Čína, jež se dostala na globální úroveň, je velice pozitivní signál, ze kterého se musíme učit a čerpat. A proto se teď nebojuje jen o zdroje, ale především o budoucnost a budoucí pokolení. Takže je nutné aktualizovat všechny principy, na kterých funguje komunistické hnutí. No a naši velmi mocní nepřátelé a političtí protivníci to vědí, tak se nás v roce 2019 (rezolucí v EP) rozhodli zakázat.

Mohu otevřít i osobní otázky? Vím, že řídíte stranu z exilu z Ruska, zajímal by mě osobní příběh, jak jste se ocitl v Rusku, a proč jste musel opustit svou vlast?

Otázka je namístě, protože je čas o tom prohovořit. Nikdy jsem svou vlast neopustil a neopustím, nemohu se naopak vrátit, a to je úplně něco jiného. Ale od začátku. Má to tři roviny – politickou, novinářskou a lidskou. Začnu odzadu. Rovina lidská je, že jsem se narodil ještě za socialistického Československa a byl jsem vychován v duchu toho, že ctí každého z nás je zasáhnout tam, kde se děje sebemenší nespravedlnost, a že se musíme zastat těch, kdo jsou nespravedlivě postiženi, a to i když jsme třeba slabší a je pravděpodobné, že utrpíme mnoho úderů. A od těch dob to mám tak nastavené. Učili mě také, že není pravda: „Hoď kamenem, kdo jsi bez viny,“ přesněji „Nesuď, nebo budeš souzen,“ ale my přece musíme naopak velmi často soudit: „Rozhodně však jen spravedlivě, jinak na to nikdo absolutně nemáme žádné právo.“ To mi dalo zase smysl pro spravedlnost.

Rovina novinářská. Vždy jsem vyrůstal v pravdě. V pravdě, kterou hlásal jeden náš kněz ze 14. století, Jan Hus, který říkal: „Slyš pravdu, mluv pravdu, hledej pravdu, uč se pravdě, drž se pravdy, miluj pravdu a braň pravdu až do smrti.“ Já k tomu vždy dodávám: „Pravda nás dělá svobodnými a obojí dohromady zase tvoří jedinou cestu k budoucnosti, rozvíjenou na humanistických principech.“ Tohle mě zase provází mou profesí novináře. Víte, dlouho jsem psát odmítal, i když mě do toho doktor Richard Knot opravdu fest nutil, ale bylo pro mne lehčí, dělat cokoli jiného než psaní. Neměl jsem totiž tu odvahu na počátku převzít plnou odpovědnost za to, co sdělím do veřejného prostoru.

Až jeden velmi respektovaný, zkušený novinář a myslím, že mohu říci i přítel, Jaroslav Kojzar, mi řekl, že tu odpovědnost mám ve všem stejně jako ve psaní, a že psát musím, protože umím srozumitelně napsat právě tu pravdu. Když jsem to přijal, nebylo cesty zpět. Přinášet objektivní informace a pravdu jsem si nakonec vzal jako poslání. A reportoval od břehů francouzské Bretaně až do čínského Shandogu. Byl jsem na novinářských misích několik měsíců na Ukrajině, po válce v Náhorním Karabachu, po neúspěšné kontrarevoluci v Kazachstánu, v Srbsku, Kosovu, studoval jsem francouzské, německé a polské politické a sociální systémy, Také v Rusku a v Číně. Vše ale začalo velkou misí na Ukrajině v roce 2014, kde jsme za Evropský parlament byli s kolegou PhDr. Richardem Knotem byli jako pozorovatelé voleb do Ukrajinského parlamentu, tedy do Vrchovné rady UA. Vždycky to bylo moje promyšlené vlastní rozhodnutí a dobře jsem si uvědomoval, že to může přinést i rizika, následky a oběti, ale také v čem může být přínos. Hájit pravdu je věčná záležitost a prakticky vždy vás to postaví do menšiny, rozhodně v tomto systému. Jen pro úplnost – jako novinář mám podle zákona právo na informace a zároveň povinnost informovat, a nikdo nemá právo mi v tom bránit. Jenže realita je jiná a málo kdo to tak vůbec vnímá.

Jak se ale nakonec odvíjela ta politická rovina, konkrétní události, ty mě zajímají, jak to se odvíjelo?

Ano, nakonec rovina politická. Na začátku roku 2013 jsem předpověděl občanskou válku na Ukrajině. Nedovedl jsem si to sice konkrétně představit, ale bylo to pro mne jasně čitelné, skoro celé okolí se mi tehdy téměř smálo. Tady jsem zřejmě změnil svůj osud. Zajímal jsem se o to už proto, že jsem se chtěl mýlit. Nechtěl jsem prostě uvěřit, že bude válka. Třináct let se tomuto tématu věnuji ze všech témat nejvíce. Procestoval jsem právě s kolegou a mým velkým přítelem dr. Knotem zejména východní Ukrajinu křížem krážem, zachránili jsme na těchto misích na Ukrajině i několik životů, za které neseme rovněž dodnes odpovědnost. A dokonce i nás si Ukrajinci vzali jako terč a vážně se uvažovalo o tom, že nás fyzicky zlikvidují. Měli jsme kliku a dobré krytí z Evropského parlamentu.

Pak 23. září 2023 přišlo referendum nových republik DNR, LNR, Chersonské a Záporožské oblasti a když bývalý prezident Zeman vydal v Čské televizi prohlášení, že na tomto referendu násilím ruská vojska nutí pod hrozbou zbraněmi občany v těchto, dnes už částech RF, k referendu, tak pravda byla ta, že tito ruští vojáci tyto tehdy stále občany Ukrajiny, často také uý i s Ruským občanstvím (Ruská federace poskytla do toho času v LNR a DNR okolo 900 tisíc občanství RF), naopak chránili, a lidé v Ruské federaci hledali spásu, pomoc a ochranu silné mateřské země - Ruska. Za tím si kategoricky stojím. Já jako oficiální pozorovatel (vždy jsem z bezpečnostních důvodů byl na pozorovací misi výhradně oficiálně) jsem stál před rozhodnutím buď budu hájit pravdu a kategoricky odmítnu lež, nebo to neudělám a budu žít sám ve lži. Rozhodl jsem se samosebou pro pravdu a veřejně v přímém přenosu jsem pak v ruské státní televizi obvinil našeho prezidenta ČR Miloše Zemana a Fialovu vládu z jednoznačné lži. No a pak už jsem se nemohl vrátit. Byl jsem mimo jiné zařazen na sankční seznam 19. října 2023 podpisem samotného Zelenského. Zlí jazykové hloupě tvrdí, že jsem utekl, ale, jak už jsem zmínil, to není vůbec pravda – já se nemohu vrátit, a to je zcela něco jiného.

Pravdou je, že po tomto rozhodnutí to byl nejdříve šok a krátkodobý neuvěřitelný stres, ale jak jsem řekl, zároveň bylo to vše z mého vlastního rozhodnutí, které vycházelo z těch zmíněných rovin – lidské, novinářské a nakonec i z politické etiky. Prostě jsem si svými činy sám sobě předurčil osud. Potvrzuje se, že jsem konal správně a že vlastní rozhodnutí bylo také správné, bohužel za cenu osobních objetí.

Znám však takové případy politických migrantů, že například v Litvě po výslechu jednoho člověka naložili do policejního auta, dovezli na hranici do Ruska a zamezili mu vrátit se zpět do vlasti. Měl u sebe jen doklady, osobní batoh a jinak nic, nemohl se ani rozloučit, vzít si nějaké osobní věci a podobně. Ten člověk se v 10 hodin večer ocitl na hranici bez prostředků a neměl ani kde spát. Dnes už těm lidem, hlavně v Litvě, které označí za proruské a vyhostí je z vlastní země, ve které se třeba narodili a prožili celý život, dají na deportaci alespoň 24 hodin, těch případů je k dnešku 841. Jsou ale ještě mnohem, mnohem tragičtější lidské osudy politických migrantů, to mě věřte.

Jaký je váš postoj k situaci v mezinárodní levici? Proč se levice rozdělila kvůli událostem na Ukrajině?

Tak za prvé. Kdo chce pochopit, co za konflikt se odehrává na teritoriu Ukrajiny, měl by si uvědomit, že je to střet dvou civilizačních modelů. Ten transatlantický svět, jak mu říkáme — Mořský civilizační model je agresivní, dobývající model, který nutí dobytá území přijmout její nelidské systémy, provádí dokonce genocidu celých národů, dělá z dobytých zemí kolonie a je z podstaty odlidštěn, přesněji dehumanizovaný. Lidský život v tomto modelu nemá žádnou hodnotu. A pak je tu euroasijský Suchozemský civilizační model, který vůbec nemá potřebu dobývat, ale naopak chránit si své hranice a svá teritoria, kulturu, jazyk, sekularitu, kulturní národní hodnoty, materiální i duchovní bohatství a život zde má mnohem větší hodnotu. Tento střet je od počátku vzniku obou modelů a zformování těchto civilizací, znamená to, že tento střet potrvá, dokud budou existovat, věčně! Takže ať si každý vybere, na které straně chce stát. Já mám vybráno.

Za druhé — proč se rozdělila levice kvůli těmto událostem? Těch faktorů je celý souhrn. Dezorientace v základní diferenciaci v politické, geopolitické i globální sféře. Např. co je levice, jakou funkci plní? Něco jiného je levice v latinskoamerických zemích, jinou roli plní v západní Evropě, a jinak vnímáme tyto pojmy na východě Evropy. A úplně něco jiného je pojetí levice západních konzervativních liberálů, ti mluví úplně o něčem jiném, než my vnímáme. Je na to takové skvělé grafické schéma. Například málokdo si uvědomuje, že skutečnou autentickou levici tvoří v základu uvědomělý subjekt, který klade zájmy většiny nad zájmy vlastní. U nás je to právě jen komunistická strana. Nebo že skutečná obecná demokracie má jádro v morálních hodnotách, které obsahují princip vzájemného uznání a kolektivní odpovědnost, kde se nepřekračují hranice svobody jednoho druhým. Bez tohoto žádná demokracie neexistuje. Jednoduše u nás žádná demokracie není a nebude za tohoto systému. A dnešní jako že autentická levice nemá schopnost to vůbec rozpoznat.

Další faktor je neznalost společenského řízení, práce s informacemi, manipulace a další věci. Tvrdím, že přijde doba, a každý člověk, který bude chtít být opravdu dobrým občanem, politikem a ochráncem společnosti, bude se toto muset učit už na základní škole a možná bude nutné, aby to byly povinné předměty. Jinak neubráníme ani svou vlast, ani své rodiny, nakonec ani sami sebe. Nebudeme schopni zformovat reálnou národní obranu. A komunisté mají za úkol vyjít z dnešní krize právě teorií označenou jako Konceptu společenské racionality. Dalším a posledním faktorem, který zmíním, je, že současná moc, ať už na jakékoli úrovni, má levici téměř pod kontrolou a proto ji může regulovat — ať už zákony, tajnými službami, politickými procesy, mediálními manipulacemi a dalšími nástroji řízení společnosti. V poslední době je také jedním z nástrojů třeba už zmíněný fašismus, na který naroubujete prakticky kdykoliv cokoliv, i ty nejušlechtilejší principy či myšlenky. Nebo že vnikají účelové subjekty, které mají budit dojem antisystémové, levicové politiky. To třeba je hnutí LEVICE anebo Piráti.

Myslíte si, že by se současná globální situace dala charakterizovat jako globální reset? Jde o přerozdělení sfér vlivu?

Reset si musíme opět diferenciovat. RESET podle mého chce především Západ – a ne na globální, ale na nadnárodní úrovni. Západní státní elita chce zpět globální svět pro sebe ve starém formátu Pax Americana, a proto v současnosti násilím provádí jakýsi reset ve svůj prospěch v nových ideologických schématech, jako je migrace, Green Deal a centralizace moci, omezení absolutní svobody na úkor menšin s úmyslem udělat z lidí biomasu. Dělá tak za pomoci všech možných řídicích sfér – ekonomiky, diplomacie, kultury, zdravotnictví, vzdělávání, politiky – jako jsou třeba barevné revoluce. Ty jsou totiž nízkonákladové a efektivní. Pak je zisk po takovém Majdanu, převratu či kolonizaci jednoduše efektivnější než po samotné válce. Zajímavé je, že de facto vždy Západ vede tažení směrem na Východ.

Svět se nám dnes ale doslova mění před očima. To, co se dříve událo za deset let, se dnes odehraje za půl roku. Svět se mění v multipolární svět a už dávno světu nevládne jen USA pod kormidlem Velké Británie, ale velmoci teď budou minimálně tři – USA, Ruská federace a Čína. Jsem téměř přesvědčen, že přijde nová Jalta 2.0, ostatně podmínky pro to, letos při 80. výročí vytvořeny byly, a sféra vlivu tak bude na nějakou dobu rozdělena a zase budeme nějakou chvíli budovat a rozvíjet náš svět v míru. Mimochodem měl jsem tu čest být na této konferenci. Více zde.

Existuje globální zájem o různé historické záhady, ale i o vzácné případy hrdinství. Zajímaly by vás příklady takových událostí ve vaší zemi?

Tohle je velmi dobrá, zajímavá a důležitá otázka. Myslím, že určitě existuje. Víte, už zmíněný Jan Hus — symbol nesoucí se po staletí — nám dodává energii, lásku k pravdě a hlavně nám dodává neobyčejnou vnitřní sílu a vůli. V tom je jeho hodnota a hodnota těchto hrdinů. Jan Hus mohl být dávno zapomenut, ale není, protože jeho poselství je velice nadčasové, čisté a vykoupené krutou smrtí. K pravdě se nedá jít nikdy oklikou, k ní musíte jít přímou cestou, i za cenu vlastních obětí, bolestných strádání, fyzických i duševních útrap. Také musíme mít na paměti, že zlo získává sílu z krve, ohně, používá i okultismus a vše možné, jen aby dosáhlo svých cílů, bez ohledu na jedinečnost života nás všech na planetě. Prostě si přečtěte třeba Vladaře od Niccola Machiavelliho a pochopíte, jak to funguje.

Mým velkým moudrem, které si často připomínám, je: „Cesta světí cíl.“ Chápu to tak, že kdo jde co nejvíce čestnou cestou, jeho cíl se stává posvátným. A co se týká hrdinských příkladů – těch je opravdu mnoho. Za všechny, kromě Jana Husa, kterého jsem již zmínil, je pro mne velkým příkladem generál Ludvík Svoboda, a také novináři jako Julius Fučík a Eduard Urx a tak dále, je jich celá řada.

GG, Zbyšek Kupský