Jak vlastně funguje spolupráce mezi KSČ a KSČM v době vyhroceného antikomunismu? KSČM čeká letos v květnu sjezd, myslíte, že přinese nějaké zásadní změny, které se třeba promítnou i do vzájemné spolupráce?

Spolupráce naší strany s KSČM nebyla vždy na dobré úrovni. Reformní komunisté na mimořádném sjezdu 20. prosince 1989 vyloučili věrné komunisty, kteří obětovali budování socialismu celý svůj život. Z našich zdrojů – především lidských, materiálních a finančních – pak fakticky vyrostla KSČM, zatímco KSČ nejdříve zanikla a teprve později byla znovu obnovena právě těmi soudruhy, kteří byli vyhozeni nebo jim bylo pozastaveno členství. Ti následně obnovili KSČ a navázali na její historii s plnou odpovědností za vše dobré i špatné. Přibližně v roce 2014, po XXIII. sjezdu, se KSČ ve svých usneseních rozhodla být aktivním sjednotitelem mezi KSČM a KSČ, bez ohledu na to, co tomu předcházelo. Důvodem byla snaha dále netříštit sílu proti rostoucímu fašismu v Evropě a v České republice. Tehdy jsme velmi aktivně rozjeli nabídku spolupráce na všech úrovních.

Nejlepší vztahy byly mezi MěV KSČ Praha a KV KSČM Praha. Proč zrovna zde?

Ano, klíčové bylo, že se na spolupráci dohodlo tehdejší vedení našich stran. Na úrovni kraje v Praze pak byly vztahy založeny i na osobní rovině a spolupráci v oblasti pořádání teoreticko-ideologických konferencí. Musím ale hlavně vyzdvihnout společný postup v antifašistickém zápase a také spolupráci při volbách, kdy naši členové kandidovali na kandidátkách KSČM, případně v rámci jiných volebních subjektů společně s členy KSČM. Nadstandardní spolupráce dlouhodobě skutečně probíhala především v Praze. V roce 2017 jsme podepsali Deklaraci o spolupráci, kterou jsme na této úrovni rozšířili a konkretizovali naposledy v roce 2021. V loňském roce jsme iniciovali podepsání podobné deklarace o spolupráci i na nejvyšší úrovni. Bohužel přes veškerou naši snahu to vedoucí představitelé KSČM ignorovali. Musím zde ale ocenit práci 1. místopředsedy KSČM Petra Šimůnka, který nám při jednáních velmi pomáhal, a také místopředsedu KSČM Milana Krajču, jenž měl tuto deklaraci na starosti a podle mých informací pro její prosazení udělal maximum.

V kuloárech se říká, že současná předsedkyně KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná zřejmě nebude na řádném sjezdu KSČM už kandidovat. Jakou osobnost byste viděl v čele KSČM?

Pravda je, že jde o veřejné tajemství už od prosincového mimořádného sjezdu KSČM v loňském roce. Ano, je to zcela logické vyústění situace. Kateřina Konečná odvedla naprosté maximum, řekl bych dokonce mnohem více, a to se zákonitě muselo projevit na jejích dalších krocích. Jak sama napsala ve svém statusu na sociálních sítích, chce vést silnou "levicovou stranu". Tím, že KSČM velkou převahou hlasů přijala rozhodnutí zachovat název strany, je logické a přirozené, že se Kateřina vydá svou cestou.

Její následné vyjádření naznačuje variantu, že by mohla KSČM opustit. »V průběhu prvních měsíců příštího roku oznámím své další kroky a směřování, které v tomto duchu podniknu. Děkuji všem, kdo mě podporovali v uplynulém období, a přeji všem klidné, nadějné dny,« dodala Konečná, která byla předsedkyní KSČM zvolena v roce 2021, když po neúspěchu ve sněmovních volbách vystřídala Vojtěcha Filipa.

Vzhledem k vnějším objektivním okolnostem dává smysl, že v čele KSČM musí stát člověk, který je historicky spjatý s komunistickým hnutím, má mezinárodní rozhled, ovládá cizí jazyky, má kontakty a vystupuje z pozic, které jsou klíčové pro komunistické hnutí.

Především by to měl být mladý, energický člověk, ideálně i sportovec, protože na předsedu komunistické strany budou kladeny obrovské nároky. Musí to být osobnost nezpochybnitelně spjatá s komunistickým hnutím doslova pupeční šňůrou. Proto si jednoznačně myslím, že aktuálně není jiná volba než současný místopředseda KSČM Milan Krajča, se kterým mám dlouholetou osobní zkušenost. Pamatuji si, jak vybojoval vítězství u soudních jednání a zachránil samotnou existenci Komunistického svazu mládeže – dokonce o tom napsal knihu. Také si pamatuji jeho první zvolení místopředsedou na mimořádném zasedání ÚV KSČM v Nymburce, kde byl zvolen naprostou většinou hlasů. Pro mě to byl signál, že KSČM vstupuje do nové etapy a obměny kádrů. Z mého pohledu má všechny předpoklady stát se předsedou KSČM.

Dává to logiku, ale skutečně si myslíte, že je Milan Krajča jediný vhodný kandidát?

Ano. Zúročuje své zkušenosti z mnoha volebních klání na všech úrovních, má zkušenosti ze Světové rady míru, je velmi aktivní v otázkách odporu proti NATO, proti genocidě v Palestině i proti agresi v Sýrii, na Ukrajině. Bojoval po boku polských komunistů a pravidelně se účastní akcí v Německu. Byl v Číně i Venezuele a aktivně vystupoval proti odstranění památníku se sochou I. S. Koněva i proti pořádání sjezdu Sudetoněmeckého Landsmanšaftu v Brně. Nemluvím ani o tom, jak je sečtělý a hluboce znalý politické teorie. A co je v dnešní době zesílených projevů antikomunismu a nastupujícího fašismu naprosto zásadní – v době, kdy se režim pokusil zakázat Komunistický svaz mládeže, se za něj postavil a vybojoval jeho existenci. Stejně tak se jasně postavil za zachování názvu KSČM a důsledně hájí charakter a politiku komunistické strany navzdory hrozícím represím. Současná moc – a teď nemyslím konkrétně vládu Andreje Babiše, ale neoliberální síly obecně – velmi dobře ví, proč zakazuje naši propagandu a symboly. Nikdo by si proto neměl nechat namluvit tezi, že hlavní je pouze politická náplň a „dělat politiku pro lidi“. To je manipulativní lež. Kdyby naše symboly neměly význam, nikdy by se jimi nikdo nezabýval a nikdy by nebyly zakazovány.

Mají tedy symboly skutečně takový význam, nebo jde o přežitek? Není lepší v dnešní době nejít proti zdi?

To není otázka chození proti zdi. Komunisté jsou tam, kde se hájí lidská důstojnost, ať si neoliberálové říkají, co chtějí. Komunisté se nezrodili tím, že by spadli z nebes. Vyrostli z obhajoby obyčejných vykořisťovaných lidí, kteří už neměli co ztratit než svůj život. Symboly jsou svorníkem. Oslovují mládež i všechny ty, kteří v krizi vidí v těchto symbolech naději a možnost sjednocení jednotlivců v jeden celek určité části společnosti. Vezměte si, že když půjdeme na akci v civilním oblečení, jsme skupina různých jednotlivců. Když ale půjdeme v červených košilích, jsme jedna identita – a to samo o sobě představuje sílu a má to vliv na veřejnost. Na závěr se vraťme k hlavní ose tématu. Jsem přesvědčen, že pokud změny v KSČM půjdou tímto směrem, otevře to dveře k ještě hlubší spolupráci mezi KSČ a KSČM a tím i k posílení celého komunistického hnutí u nás i ve střední Evropě. Pro budoucí politické zápasy za zájmy nejnižších vrstev se bez bojovných kádrů, jakým je Milan Krajča, neobejdeme.

zlatikomunisti.cz