S hlubokou úctou a zármutkem se ohlížíme za odchodem Jiřího Vábra (1943–2026), bývalého generálního tajemníka naší Komunistické strany Československa, člověka, jehož životní dráha, pracovitost, organizační schopnosti a věrnost socialistickým ideálům a humanismu zanechaly nesmazatelnou stopu v našich politických i osobních životech.
Jiří Vábr byl osobností, která vyrostla z dělnického prostředí a vlastní pílí, houževnatostí a zcela mimořádným pracovním nasazením se vypracovala až do vrcholné politiky. Nikdy nezapomněl, odkud přišel, jaké má hodnoty které nezměnil a které jej na jeho životní cestě provázely. Byl člověkem opravdu velkých nároků, a to nejen na sebe, ale i na své okolí. Pracovitost, důslednost a odpovědnost považoval za samozřejmost. V organizačních záležitostech dokázal předčit téměř každého a všude tam, kde se něco dělo, představoval spolehlivou pojistku člověka, na kterého se ostatní mohli obrátit a na kterého bylo vždy možné se spolehnout. Miloval přírodu, pěstování kytek, společnost dobrých lidí a svou zahradu.
Jeho život však nebyl tvořen pouze politikou a organizační prací. Především byl člověkem s velkým srdcem, který nezapomínal na své přátele, rodinu a dokázal poradit, pomoci a podat pomocnou ruku každému, koho považoval za dobrého člověka. Měl vzácný dar spojovat lidi, nacházet společnou řeč i tam, kde se jiní rozcházeli, a propojovat osobnosti napříč politickým spektrem způsobem, který se jen tak nevidí. Jeho lidský přístup, přirozená lehkost, osobní šarm a fenomenální společenský přehled mu otevíraly dveře a získávaly respekt i u lidí s odlišnými politickými názory.
V dobrých socialistických, ale hlavně v nejtěžších kapitalistických časech stál po boku výrazných osobností naší tehdejší politické historie, jakými byli Miroslav Štěpán, Miloš Jakeš či Miroslav Šlouf. Jeho přátelské a kolegiální vztahy však sahaly mnohem dál. Byl také osobním přítelem europoslance Vladimíra Remka či bývalého předsedu KSČM Vojtěcha Filipa. Nebyl pouhým politickým spolupracovníkem nebo organizačním článkem. Byl rádcem, důvěryhodným partnerem a především člověkem, který dokázal svou osobností, nadhledem a lidskostí vytvářet vztahy přesahující hranice politických funkcí.
Jiří Vábr měl mimořádný přehled o domácím i světovém dění. Politickou situaci dokázal komentovat s rozhledem, zkušeností a osobitým úsudkem. Jeho slovo mělo váhu, jeho názory vycházely z dlouholetých zkušeností a jeho přítomnost přirozeně vzbuzovala respekt a rámoval jeho hluboký tón hlasu. A také proto byl autoritou, která si své postavení nemusela vynucovat. Získával si je svou prací, osobním přístupem a schopností být ve správnou chvíli tam, kde ho bylo zapotřebí.
Jako generální tajemník KSČ si vytkl zásadní úkol: zachovat Komunistickou stranu Československa, její kontinuitu, historii, jméno a historickou značku. Tento závazek přijal s plnou vážností a důsledností. V době, kdy byla snaha právě Komunistickou stranu Československa zničit a řada lidí odcházela, on se rozhodl vytrvat a neustoupit. Svůj úkol splnil a zanechal po sobě odkaz člověka, který nepodlehl pohodlnosti ani rezignaci a který zůstal věrný svým ideálům až do konce.
Odchodem Jiřího Vábra ztrácíme nejen bývalého generálního tajemníka, zkušeného politika a výjimečného organizátora, ale především přítele, rádce a člověka, jehož přítomnost měla pro mnohé z nás nenahraditelnou hodnotu. Bude nám chybět jeho humor, jeho nadhled, jeho rady i jistota, že když bude potřeba, Jiří bude opět tím, kdo se postaví do první řady a pomůže věci posunout kupředu.
Jeho životní práce pro naši stranu KSČ, bude zapsána zlatým písmem do historie naší nejen naší strany ale všech blízkých i společnosti, zůstane připomínkou toho, že skutečná politická autorita nevzniká pouze z funkcí, ale především z charakteru, pracovitosti, věrnosti přesvědčení a vztahů, které člověk během života vybuduje. Jirko, děkujeme Ti za vše, co jsi vykonal a jak si žil, děkujeme za přátelství, které jsi rozdával, i za ideály, kterým jsi zůstal věrný. Čest Tvé památce!