Odsuzování levicových učitelů - proč na italském skandálu záleží i nám  

Redakční sloupek britského deníku The Morning Star ze 4. ledna 2026 se pokouší varovat před plíživým fašismem. Itálie je, díky i provázanosti zemí EU, poměrně blízko…

Průzkum mezi studenty, který provedlo italské sdružení mládeže napojené na Bratry Itálie Giorgie Meloniové, požádal středoškoláky, aby oznamovali „levicové“ učitele šířící „propagandu“ ve školách.

Nic významného, říká italské ministerstvo školství; skupina mládeže předkládající vlastní dotazník k posouzení názorů studentů. Přesto by tato událost, jíž předložila deníku Morning Star (italská nezávislá novinářka) Federica Adrianiová, měla zvonit na poplach.

Pro očištění Bratří Itálie se toho udělalo hodně, když se prostřednictvím Italského společenského hnutí tento potomek původní Mussoliniho Fašistické strany přejmenoval na obyčejnou středopravicovou stranu. Tento proces napomohl pochodu tradičnějších středopravicových stran napříč Evropou směrem k autoritářství, xenofobii a rasismu. To je ale problém: extremismus nebyl ani tak opuštěn, jako spíše normalizován.

Leták organizace Studentská akce, propagující průzkum, tvrdí: „Škola je naše!“ Mládežnická nevázanost? Nebo zlověstné volání skupiny mládeže napojené na vládnoucí stranu po tom, aby se školy zpolitizovaly podle jimi preferovaných linií? Na pravicovou propagandu ve třídě se nikdo neptal.

Ozvěny Mussoliniho režimu, jež požádaly žáky, aby odsoudili socialistické učitele, jsou nešťastné od politického hnutí, které vzniklo z jeho strany.

Mělo by nás to zajímat. Jednak jsou útoky politické pravice na „levicové“ pedagogy také základem britské politiky (opravdu jen britské? Pozn. překl.). Za druhé je krajní pravice stále více internacionalizována. Co je průkopníkem v jedné zemi, může být vzorem pro jinou.

Nejděsivější precedens se vytváří ve Spojených státech, kde teror, jejž ve městech rozpoutala militarizovaná agentura pro imigraci a celní dohled (ICE), vzbudil obdiv jak ze strany Reform UK (Nigela Farageho), tak vůdčí postavy krajně pravicových pouličních mobilizací, „Tommyho Robinsona“.

Ale neměli bychom ignorovat ani Itálii. Jak minulý měsíc informoval Morning Star – v jiné reportáži, kterou zbytek britských médií do značné míry ignoruje – Robinsona přijal ve své vládní kanceláři její vicepremiér Matteo Salvini. Proč by se vysoce postavený člen spojenecké vlády setkával periodicky ve vězení s pobuřujícím britským hrdlořezem, který veřejně vyzval americkou vládu, aby svrhla naši vlastní?

Stejně tak bychom se měli ptát, proč se jiný údajný spojenec, washingtonské číslo dvě, viceprezident J. D. Vance, loni na dovolené tady setkal s řadou krajně pravicových vůdců. Jejich projekt je mezinárodní a podle Národní bezpečnostní strategie Bílého domu zahrnuje pomoc „vlasteneckým“ stranám, aby se v Evropě zabránilo „civilizačnímu vymazání“ v důsledku imigrace.

Nic nového pro Salviniho, jenž se v roce 2021 zúčastnil summitu s polskými a maďarskými předáky, vyzývajícími ke „vzkříšení křesťanské Evropy“, definované jejím nepřátelstvím vůči cizincům. Viktor Orbán na něm popsal Salviniho jako „hrdinu“ za to, že stíhal posádky pátracích a záchranných plavidel, jež ve Středozemním moři zachránila uprchlíky před utopením, což je další připomínka průkopnické role, již Itálie sehrála při rozkladu mezinárodních právních norem.

Italské protipřistěhovalecké praktiky tu konzervativní i labouristická vláda uváděly jako vzor. Podklady se udělaly i pro démonizaci učitelů: údajná levicová zaujatost v této profesi byla fixací toryovských ministrů školství. Nigel Farage to vytočil, když je obvinil z „otravy našich dětí“ a prohlásil, že britské školství ovládá „marxistická levice“.

Učitelé si dobře uvědomují potřebu vyhnout se ve třídách stranické politice. Zároveň platí, že vzhledem k vzestupu krajní pravice vyžaduje jejich samotná povinnost chránit děti robustní antirasismus a antisexismus – postoje, jež jsou v dnešní Británii politicky nabité a jež pravice nesnáší.

Není těžké si představit, že by reformní vláda chtěla, aby žáci vystrnadili učitele, kteří se postaví jejímu nenávistnému poselství. A pravice v celé Evropě má společné programy a diskusní témata, nemluvě o sdílené inspiraci a lukrativním zdroji financí za Atlantikem.

Neměli bychom tedy ignorovat varovné signály, ať už z Itálie, či odjinud, odkudkoli. Jejich problém dnes může být zítra náš.

Překlad Vladimír Sedláček