Jak se blíží Mezinárodní den žen, bezpochyby zazní volání po potřebě více žen v politice. Pro ty z nás, kteří vidí svět z třídního pohledu, si můžeme položit otázku, o jakých ženách to mluvíme.

První britskou premiérkou byla Margaret Thatcherová, která vedla třídní válku s dělnickou třídou a byla pro ženy a muže z dělnické třídy v podstatě katastrofou. Vzorem rozhodně nebyla. Podíváme-li se na hnutí Sufražetek, ne všechny byly stejného politického přesvědčení, cílem byly hlasy pro ženy, ale některé chtěly jen hlasy pro ženy ze střední třídy.

Pokud jde o Pankhurstovy (klíčové ženy hnutí sufražetek; pozn. překl.) jako příklad, vidíme, že Emmeline a Christabel byly konzervativci, zatímco Sylvia byla levicová a v jedné fázi vstoupila do komunistické strany. Rozdíly vznikly v otázce podpory Emmeline a Christabel pro Velkou válku (1. světová), Emmeline dokonce v červnu 1917 odjela do Petrohradu (s podporou britské vlády), aby přesvědčila ruské muže, aby se vrátili zpět do frontové linie, a ženy, aby pokračovaly v podpoře války proti Německu. Prosba neuspěla a ruský lid se pustil do svržení carské dynastie. Sylvia samozřejmě stála na druhé straně v opozici proti válce.

Mary Sophia Allenová a Mary Richardsonová byly sufražetky, které vstoupily do Britského svazu fašistů s Richardsonovou v čele ženské sekce BUF. Zdá se, že jejich motivací pro vstup do hnutí, jehož filozofie odsunula ženy do podřízené role ve společnosti, byl její extrémní antikomunismus.

Letos si připomínáme 90. výročí vypuknutí španělské občanské války, o které mnozí lidé věří, že byla skutečným začátkem 2. světové války – světové války proti fašismu. Zatímco fašistické mocnosti byly poraženy, ideologie ne, a je opět na vzestupu. Německá vládnoucí třída, hlavní podporovatel Hitlera a nacistů, je nyní dominantní silou v rámci Evropské unie.

Japonská vládnoucí třída vedená první premiérkou země Sanae Takaičiovou, označovanou za obdivovatelku Thatcherové, je významnou silou na dálném východě. V neposlední řadě je to Itálie, kterou vede Mussoliniho milující Giorgia Meloniová, další z těch žen, které byste v politice opravdu vidět nechtěli.

Stejně jako v roce 1939 se teď vznášejí válečné mraky. Stejně jako v roce 1941, kdy šlo o Sovětský svaz, čelí Rusko náporu evropských mocností, které nevidí problém v podpoře vlády, jež uctívá válečného nacistického kolaboranta Stepana Banderu; kolikrát se o této skutečnosti musíme zmiňovat… V našich válečných sdělovacích prostředcích se píše jen velmi málo o slibu Jamese Bakera Sovětům, že se NATO nepohne ani o píď na východ a kde jsme viděli zmínku o někdejším generálním tajemníkovi NATO Jensu Stoltenbergovi, který ve svém projevu ze 7. září 2023 přiznal, že v roce 2021 prezident Putin poslal návrh smlouvy, kterou chtěl, aby NATO podepsalo, a aby slíbil, že už NATO nebude zvětšovat. Stoltenberg se vyjádřil, že „to byla podmínka, aby nedošlo k invazi na Ukrajinu. Samozřejmě, že jsme to nepodepsali.“ A dodal „nepodepsali jsme ji, my jsme to odmítli. A tak Putin šel do války, aby zabránil NATO a větší NATO, blízko ruských hranic.“

Ohromující přiznání. Od doby, co Baker učinil prázdný slib, se NATO rozrostlo z 12 členských států na 32. Jeho největší základna je v bývalém socialistickém Rumunsku,

takže není divu, že se Rusové obávají o vlastní bezpečnost. Když Zelenskyj mluví o tom, že Rusku nevydá žádnou půdu, co zamýšlí s odštěpeneckými lidovými republikami Luhansk a Doněck v Donbasu, které nechtějí mít s jeho režimem nic společného? Totéž platí pro Krym.

V roce 1985 Světlana Alexijevičová napsala knihu pod názvem Neženská tvář války, která obsahuje rozhovory se sovětskými ženami o jejich zážitcích z 2. světové války. V první části líčí roli žen, které po staletí bojovaly ve válkách.

Ve čtvrtém století bojovaly v řeckých armádách Athén a Sparty a v taženích Alexandra Velikého. Autorka cituje ruskou historičku, která napsala, že slovanské ženy občas válčily po boku svých otců a manželů. Ve 2. světové válce bojovalo v sovětské armádě asi milion žen. Ovládly všechny vojenské specializace včetně těch „mužských“. Jak však autorka píše, objevil se jazykový problém, protože do té doby neexistovala žádná ženská varianta slov tankista, pěšák, kulometčík, protože to ženy nikdy nedělaly.

Titul Alexijevičové je v současné době na místě, na válce není nic lidského a ženské hnutí může přispět k odvrácení válečného tažení.

Tento článek byl sepsán v den, kdy vojenské síly USA a Izraele napadly Írán.

W. Owl, Unity (tištěný týdeník Irské KS)

Překlad Vladimír Sedláček