Nestačí jen vzpomínat, boj proti fašismu neskončil

Na místě, kde stával legendární Tank číslo 23, dnes komunisté vzpomněli završení Pražské operace a také památku všech 144 tisíc rudoarmějců, kteří při osvobozování Československa položili své životy. Zde jsou dva z projevů.

Každoročně si v těchto dnech připomínáme konec druhé světové války a osvobození naší země od nacistické okupace. Přicházíme sem s úctou k těm, kteří bojovali, trpěli a často položili své životy, abychom mohli žít, protože to nebyl jen boj za osvobození, ale i za to, zda bude zrealizován záměr, že „Čech tu koneckonců nemá co pohledávat“.

Naše úcta patří vojákům spojeneckých armád, odbojářům i obyčejným lidem, kteří měli odvahu postavit se zlu. Je nezpochybnitelné, že největší zásluhy na porážce fašismu a osvobození naší země měla Rudá armáda. Když začala hnát Hitlera svinským krokem zpátky do Berlína, pozdržela se i realizace zločinných záměrů Třetí říše proti našemu národu… Pražskou operací pak dala náckům poslední ránu.

Dnes se ale doba nějak zvláštně mění. I toto místo je symbolem nové paměti – již zde nestojí tank rudoarmějců. Již se Praha prý osvobodila sama či s pomocí Vlasovců. Již Sovětský svaz nebyl vítězem, ale jen prostě dobyvatelem.

A pokud to tak půjde dále, dozví se naši vnuci, že válka tehdy skončila dočasným vítězstvím rudého agresora, který dohnal k sebevraždě nešťastného malíře pokojů, který jen chtěl pro svůj lid životní prostor. A tzv. demokratům prý trvalo další desítky let, než konečně byl i tento agresor poražen… Klanět se možná budeme muset této doktríně...

Ostatně - klanět se máme pod hesly o smíření i sudeťákům, a to dokonce již letos v květnu v Brně…

Přepisování historie není jen tématem pro historiky. Poznání skutečné historie, analýza příčin a následků jednotlivých událostí včetně poznání role kapitálu v rozpoutání nejkrvavější války historie vede k pochopení příčin válek, které jsou zakořeněny hluboko v tomto společenském systému. Vede k osvícení. A toho se mnozí bojí…

Fašismus před lety padl, ale nebyl definitivně poražen. Nemusí přicházet jen v uniformách a s tanky. Může se skrývat v nenávisti vůči druhým, v šíření strachu, lží a hledání nepřátel mezi lidmi jiné národnosti, víry nebo názoru. Bohužel i dnes má ale i své ozbrojené projevy a ruku v ruce s uctíváním Bandery a dalších nacistických zločinců opět i v Evropě zvedá fašismus hlavu.

Nestačí tedy jen vzpomínat, boj proti fašismu neskončil. Bojujme proti němu i dnes. Tím nejlépe uctíme památku všech padlých i všech přeživších hrdinů. Čest jejich památce.

Zdeněk Štefek, zastupitel Středočeského kraje

Tank číslo 23 byl po desetiletí symbolem vítězství. Připomínal konec okupace, porážku hitlerovského Německa i oběť sovětských vojáků, bez nichž by naše osvobození nebylo možné.

Tank číslo 23 byl symbolickým vyjádřením vztahu našeho národa k našim osvoboditelům. Celé generace procházely kolem tohoto pomníku, aby si připomínaly, kdo nesl hlavní tíhu boje proti nacismu a kdo za ni zaplatil miliony životů. I dnes se vedou diskuze, zda bojová technika patří do veřejného prostoru, ale myslím, že není nic přesvědčivějšího, než tuny oceli, aby si člověk uvědomil, jak strašlivá válka umí být.

V posledních letech znovu ožil trend poškozování a odstraňování antifašistických pomníků, přejmenovávání ulic, přepisování učebnic, doplňování vysvětlujících tabulek, jako by snad samotná historie nedokázala dostatečně popsat, kdo stál na jaké straně a jakou oběť dokázal přinést. Takové ničení míst paměti vede pouze k tomu, že společnost ztrácí historickou paměť, zapomíná na cenu míru a následně se nechá snadno přesvědčit o čemkoliv. Třeba i o tom, že by se měla omluvit svým trýznitelům.

Naší povinností je proto neustále připomínat hrůzy války, jejíž pamětníci bohužel již téměř odešli i odvahu těch, kteří v boji proti fašismu krváceli a umírali. Památka padlých nás zavazuje bránit mír, odmítat nenávist a postavit se každému pokusu o rehabilitaci fašismu a přepisování dějin. A to, že se dnes scházíme u kašny namísto pomníku, není naše ostuda, ale ostuda těch, kteří tento pomník nechali odstranit. A musíme se ptát, co za lidi odstraňuje antifašistické pomníky a v čím zájmu jednají.

My stojíme na správné straně. Na straně antifašismu a míru. Nikdy se nenechte přesvědčit, že je to jinak.

Petra Prokšanová, Facebook Můj pohled na KSČ