Výročí konce životní poutě Miroslava Štěpána, které připadá na 23. březen, je pro mnohé z nás příležitostí k tiché vzpomínce i k zamyšlení nad výraznou osobností československé a mezinárodní politiky konce 20. století. Čas postupně obrušuje ostré hrany minulosti, ale zároveň dává prostor k tomu, aby byly lidské osudy posuzovány s větším odstupem, bez okamžitých emocí a politických vášní.

Miroslav Štěpán byl člověk, který si po celý svůj život zachoval neobyčejnou věrnost vlastním, ale především společenským ideálům. Pro své spolupracovníky i přátele byl především člověkem s obrovským rozhledem a nadhledem, člověk, který dokázal jednat s lidmi bez ohledu na jejich postavení či společenský status jako rovný s rovným. Nebylo pro něj důležité, zda stojí před dělníkem, funkcionářem, úředníkem nebo obyčejným člověkem z ulice. Každého dokázal vyslechnout a s každým byl připraven vést otevřený dialog a dokázal být dosti kritický v některých případech.

Právě tato schopnost tohoto přístupu byla jedním z rysů, které si mnozí pamatují dodnes. Prostě prakticky vždy věděl co chce. Zároveň byl politikem pevného přesvědčení. Ve své veřejné činnosti se nikdy nesnažil zalíbit za každou cenu a nepřizpůsoboval své postoje momentálnímu politickému větru a byl dost autonomní ve svých názorech. Měl jasně vymezené hodnoty, které považoval za správné, a těch se držel i v dobách, kdy to nebylo snadné. Takový postoj přirozeně vyvolával respekt i u jeho stoupenců, ale také silný odpor u nastupujících kapitalistických politických nepřátel. Po změnách na konci roku 1989 se stal jednou z postav předchozího režimu, a proto se stal terčem kritiky i soudních procesů, až byl uvězněn. Tolik se ho nastupující moc bála. Skutečnost, že byl uvězněn, byla pro jeho příznivce důkazem toho, jak hluboké byly tehdejší politické kontrarevoluční střety.

Přesto ani v této situaci nerezignoval na své přesvědčení. Po návratu z vězení se znovu zapojil do politického života a spolu se svými spolupracovníky zvolil obnovu Komunistické strany Československa. V tomto období sehrál klíčovou roli jako jeden z lidí, kteří se snažili udržet kontinuitu teorie, myšlenek, charakterů, směru a cílů KSČ, které považoval za důležité pro budoucnost. Jeho vytrvalost, organizační schopnosti i politická zkušenost z něj učinily jednu z nejvýraznějších postav tohoto období.

Dvanáct let po jeho odchodu na něj mnozí vzpomínají jako na člověka pevné vůle, politické vytrvalosti a osobního nadhledu. Bez ohledu na to, jak rozdílné mohou být pohledy na dobu, ve které působil, zůstává faktem, že šlo o osobnost, která dokázala stát za svými názory až do posledních let svého života.

Jménem naší strany KSČ

Čest jeho památce

Roman Blaško - GT ÚV KSČ