Karel Marx ve 23. kapitole Kapitálu, nazvané Všeobecný zákon kapitalistické akumulace, uvádí: „Akumulace bohatství na jednom pólu je tedy zároveň akumulací bídy, útrap práce, otroctví, nevědomosti, zesurovění a morální degradace na opačném pólu, tj. na straně třídy, která vyrábí svůj vlastní výrobek jako kapitál.“ Zpráva o světové nerovnosti 2026 (The World Inequality Report; WIR) tuto základní předpověď potvrzuje. Rostoucí nerovnost je strukturálním rysem kapitalismu a její současný rozsah je nehorázný, nechutný.

Zpráva analyzuje pět klíčových oblastí: rozsah globální nerovnosti, nerovnost pohlaví včetně neplacené práce, strukturální privilegium bohatých zemí v mezinárodním finančním systému, omezený dopad zdanění a jak nerovnost poškozuje demokracii.

Celosvětový ekonomický posun

Ekonomický rozmach historicky poháněl populační růst. Po 19. století se hlavním motorem stalo zvyšování příjmu na hlavu. Mezi lety 1800 a 2025 vzrostla světová populace osminásobně (o 1 až 8 miliard), zatímco průměrný roční příjem na hlavu vzrostl šestnáctinásobně, z 900 eur (cca 21 800 Kč) na 14 tisíc eur (339 360 Kč; kurz ze 6. února 2026; pozn. překl.).

Příjem a bohatství: Koncentrace na vrchol

Rozdělení tohoto nového bohatství je hluboce nerovnoměrné.

V roce 1820 spodních 50 % obdrželo 14 % globálního příjmu. Do roku 2025 jejich podíl klesl na pouhých 8 %.

Dnes horních 10 % (556 milionů lidí) shrábne 53 % veškerého příjmu a drží 75 % veškerého bohatství.

Prostředních 40 % (2,2 miliardy) obdrží 39 % příjmu a drží 23 % bohatství.

Spodním 50 procentům (2,8 miliardy) zbývá 8 % příjmu a pouhá 2 % globálního bohatství.

FOTO - Facebook

Oblastní a národní nerovnosti

Globální nerovnost se projevuje geograficky následovně:

V roce 1800 byl průměrný příjem v Severní Americe a Oceánii (1 % populace) ve srovnání se subsaharskou Afrikou (10 % populace) dvojnásobný. Do roku 2025 byl průměrný příjem v těchto bohatých oblastech (5 % populace) čtrnáctkrát vyšší než v subsaharské Africe (16 % populace).

Národně je nejnerovnoměrnější oblastí Latinská Amerika, kde horních 10 % bere 57 % příjmů oproti 8 procentům spodních 50 procent.

Ačkoli Čína od roku 1980 přesunula velkou část své populace do středněpříjmové vrstvy, značná nerovnost přetrvává.

Držení bohatství a pohlaví

Koncentrace bohatství je ještě extrémnější než nerovnost příjmů.

V subsaharské Africe drží horních 10 % populace 70 % národního bohatství, zatímco dolních 50 % drží 1 %.

V Evropě drží horních 10 % populace 60 % a dolních 50 % drží 3 %.

Nerovnost mezi ženami a muži zůstává systematická. Ženy celosvětově vydělávají jen třetinu příjmů z práce. Když se započítá neplacená práce v domácnosti, ženy pracují déle za nižší plat. Strukturální bariéry, jako je nedostatek dostupné péče o děti a profesní segregace, tento rozdíl udržují. Dokonce i v oblastech s lepšími výsledky, jako jsou Evropa a Severní Amerika, činí podíl žen na příjmech z práce jen 40 %, zdaleka ne spravedlivých 50 %.

Moderní mechanismy vykořisťování

WIR označuje za klíčovou hnací sílu nerovnosti globální měnový systém. „Strukturální privilegium“ bohatých zemí nahradilo formální kolonialismus. Chudší státy jsou nuceny platit vyšší úroky z dluhu a držet aktiva s nízkými výnosy, což vytváří nepřetržitý odliv bohatství. Spodních 80 % zemí jsou čistými dlužníky, udržujícími kladné příjmové toky horních 20 procent. Tato „novodobá nerovná výměna“ dusí rozvoj a udržuje globální hierarchii.

Klimatická nerovnost

Nespravedlivě je rozdělena i odpovědnost za klimatickou krizi. Největších 10 % producentů emisí se na emisích ze soukromého kapitálu podílí 77 procenty, zatímco spodních 50 % jen třemi procenty. Největší náklady na klimatické ztráty nesou ti nejchudší, kteří znečišťují nejméně.

Závěr: Krize systému

Údaje WIR jsou usvědčující, přesto je jejich analýza neúplná. Jádro hnacích sil – imperialismus a neoliberalismus – zůstává nezmíněno. Její navrhovaná řešení, stejně jako progresivní zdanění, jsou povrchními reformami systémové choroby.

Neúčinnost je výsledkem výrobního způsobu, který nabízí politickou demokracii, ale popírá demokracii ekonomickou. Protože umělá inteligence (AI) hrozí urychlením akumulace kapitálu a zhoršením nerovnosti, je potřeba radikální změny naléhavá. Pouze rozhodný obrat k socialismu může vymýtit jak symptom, tak nemoc.

Sajeev Kumar

Z měsíčníku KS Irska Socialist Voice (Hlas socialismu) přeložil Vladimír Sedláček