Nam roi není pomelo?

Bytostně nesnáším pobyt v nákupních prostorách všeho druhu, obzvláště pak nechápu víkendové výlety do obchodních center. Ale na druhou stranu nechápu smysl omezení pracovní doby v nich. Kdysi jsem čerstvě po nástupu k jedné nejmenované bezpečnostní agentuře (nebo bezpečnostní složce jedné politické strany?) »vyfasoval« službu 28. září, což je, jak známo, státní svátek. Kamarádi z jiných firem se divili, jak jsem tak rychle mohl dostat sváteční směnu, finančně zvýhodněnou. Možná tomu tak už není, ale to sem teď nepatří.

Přes svůj odpor jsem se nechal zlomit k návštěvě jiného »města ve městě« - poprvé (a asi i naposled) jsem navštívil pražskou SAPU. Nemám nic proti těmto obchodníkům. Ale zjevně trpím nějakou poruchou, konkrétně nejsem ve své kůži někde, kde je mnoho lidí pohromadě. SAPA je jedno velké tržiště, kam vyrazíte za jedním konkrétním cílem a nakonec koupíte něco úplně jiného. I my jsme tak nakonec dorazili ke stánku s ovocem a zeleninou – mně na první pohled neznámou. Ano, bylo to typické »domorodé« zboží, mezi kterým mi něco připomínaly jen takové velké zelené koule. »To je pomelo?« zeptali jsme se prodejce. »Néní pómeló, tó nam roi.« Dále jsme se dozvěděli, že »tó náše óvócé, slátké, tó néní žátná pómeló.«

Koupili jsme ze zvědavosti jeden kus a vyrazili k domovu. Tam jsem nějakou dobu zápasil s velmi tuhou kůrou toho zeleného cosi a dobral se k výsledku. Vnitřek vypadal jako pomelo, jen trochu jiných barev. Chutnal jako pomelo, jenom byl mnohem sladší.

Proč o tom všem píši? Ze dvou důvodů. Jednak jsem jednou v neděli udělal chybu a díval se na debatu pánů v Otázkách Václava Moravce. Chvílemi mi opravdu připomínala naši debatu u stánku se zeleninou. Chvílemi jsem naprosto chápal, jak se může stát, že někde někomu nepřijde něco divné, i třeba opomenutí něčeho dosti podstatného. A chování pána z názvu pořadu nemá cenu komentovat…

Druhým důvodem je samozřejmě cesta »Tchajvance« a »bitcoinové uklízečky« do Vietnamu. Samozřejmě, že předseda Senátu a končící ministryně spravedlnosti neříkají, že letí do Vietnamské socialistické republiky. A že by nevěděli, že tam vládne Komunistická strana Vietnamu? Zejména listopadová cesta zástupců senátorských klubů, organizovaná na základě zájmu podnikatelů sdružených v hospodářské komoře a u příležitosti 75 let vzájemných česko-vietnamských diplomatických vztahů, bude o dojednávání obchodů. Tam komunisté současné vládnoucí garnituře nevadí? Když ale jde o české občany s levicovými názory, tam už hrozí tresty? Myslíte, že při jednáních »naši cestovatelé« přiznají, že propagovat komunistické hnutí u nás zakázali?

A to všichni mluví česky. Někdy prostě nam roi není pomelo…

Zbyšek KUPSKÝ