Přesně před 205 lety se v Barmenu narodil Bedřich Engels – jméno, které často zastínil jeho soudruh Karl Marx, ale jehož vliv, jako podzemní řeka, nadále formuje moderní sociální analýzu. Zatímco Karel Marx vytvářel teoretickou nadstavbu, Bedřich Engels byl praktikem, který rozhodně prosazoval spojení mezi teorií a realitou. Engelsova jedinečná síla spočívala v jeho dvojí roli průmyslníka a revolucionáře. Jeho zkušenosti v otcově továrně v Manchesteru mu poskytly přímý vhled do propasti rané industrializace.

Jeho dílo Postavení dělnické třídy v Anglii (1845) se stalo ohromujícím empirickým základem pro kritiku kapitalismu – sociologickou studii, která nejen popsala lidské utrpení, ale také ho odhalila jako inherentní samotnému systému. Bez Engelse by marxismus mohl zůstat akademickou poznámkou pod čarou. Přeložil složité ekonomické teorie do přístupných formátů, spoluvyvíjel materialistické chápání dějin a po léta financoval Marxův výzkum. Jeho pronikavá analýza bydlení, útlaku žen a ničení životního prostředí odhaluje překvapivou relevanci. V knize Německá ideologie položil spolu s Marxem základy toho, jak materiální výroba formuje vědomí, kulturu a společenské formy. Dnes se Engelsova Dialektika přírody, v níž analyzoval interakci mezi lidmi a životním prostředím, jeví jako obzvláště prorocká. Jeho varování před zacházením s přírodou jako s „kořistí“ se čte jako předzvěst dnešních debat o klimatu.

Zde se Engels jeví jako myslitel, který chápal vykořisťování lidí a přírody jako dvě strany téže mince. Engelsova díla nejsou dogmatem, ale souborem nástrojů pro analýzu společnosti. Jeho historická role by měla být posuzována diferencovaně: konkrétní implementace socialistických myšlenek ve 20. století probíhala za podmínek, které původní teorie sotva předvídaly. V zemích mimo nejrozvinutější kapitalistická centra se socialistické systémy vynořily z devastace válek a čelily obrovským stavebním obtížím. Tyto jedinečné historické okolnosti rozhodujícím způsobem formovaly vývoj socialismu. Jeho ústřední myšlenka – překonání vykořisťování prostřednictvím vědomého jednání – však zůstává relevantní i v éře digitální práce a nových propastí mezi kapitálem a prací. V den Engelsových narozenin stojí za to si ho znovu přečíst nad rámec ideologických rozdělení: jako kronikáře zlomu, z jehož důsledků se stále vzpamatováváme, a jako inspirátora společnosti, která opět podřídí ekonomiku člověku – nikoli naopak.

Klaus Koch