Rádio Jerevan by mělo radost. Zprávy se sice změnily, princip zůstal. Stačí trochu zaměnit jména, místa a významy — a hned se z faktu stává příběh. Jenže někdy se podobné přehmaty neodehrávají v éteru, ale v našich hlavách. A co když se to týká i těch, kdo se chystají přejmenovat celý svět?

Hanzelka zastřelil v Košicích Rusa… Tak prý kdysi zněla zpráva Rádia Jerevan. Akorát že vůbec – nebyl to Hanzelka, ale Zikmund, nebylo to v Košicích, ale v Kostnici, a nebyl to Rus, ale Hus, který samozřejmě nebyl zastřelen, ale upálen.

Rádio Jerevan je sice jen fiktivní rozhlasová stanice, ale podobné praktiky žijí dál. Není to tak dávno, co se objevil titulek: »Turek měl bývalou manželku v telefonu uloženou jako ‚Baculka‘, soud mu napařil pokutu« Žijeme totiž v době, kdy cokoli se v Turecku šustne, je u nás strašně zajímavé. Zvláštní, že se to neděje třeba s Rakouskem…

Mohli bychom napsat i titulek: »Dosluhující mafiánská vláda se podílela na dalším skandálu« – a pak rozebrat sicilskou vládu ve 20. století. Ale »jerevanské« zážitky přináší i sám život.

Z jedné své cesty za vědou lékařskou jsem se vracel tramvají linky 6. Pršelo, tak jsem se rozhodl jet až na Nádraží Holešovice. Ještě u »juldyfuldy«, tedy u Výstaviště, jsem sledoval dění za oknem. A pak… jsem se najednou probudil někde, nevím kde. Seděl jsem na stejném místě, dokonce i bunda na cestujícím přede mnou byla stejná — jen tramvaj byla linky 14. Takový přestup-nepřestup. Změna-nezměna.

To ostatně není nic nového pod sluncem. Vzpomeňte si, co se roku 2010 stalo z Dělnické strany (DS) – přidala si dvě »es«, chcete-li »es es«, a vznikla DSSS, Dělnická strana sociální spravedlnosti. Změna-nezměna.

Mluví se o tom, že něco podobného čeká i české komunistické strany – tedy nějaký druh přejmenování. To už tu sice bylo několikrát, ale teď to zní vážněji než dřív.

A tady si dovolím dvě malé odbočky. První: asi každý zažil dva stavy – nicismus-všechnismus a možnismus. Ten první znamená pocit, že »nic nemá cenu, všechno je na prd, jen včely jsou na med a ten je taky na prd«. Ten druhý je odvozen od slova možná – tedy stav věčného váhání mezi rezignací a nadějí. Jsou to stavy někdy neměnné, jindy se rychle střídající.

Druhá odbočka: pamatujete si plakáty, které reagovaly na rekonstrukci vlády Ladislava Adamce po 3. prosinci 1989? Bylo na nich třeba: »Staronová vládo, nejsme tupé stádo« nebo »15:5 – naučte se kupecké počty, soudruzi!« nebo »Vážení diváci, zhlédli jste původní televizní komedii Jak sestavit vládu. Režii měl ÚV KSČ.« A také jeden s velkými písmeny KOMU v textu: »KOMU se líbí nová vláda? KOMUnistům!« A tady končí odbočky.

Původní názvy stran obsahují otázku »KOMU?« – takže v nových by mohla být odpověď »VŠEM!« Tudíž: Všemnistická strana. Všemnismus (anglicky allnismus?). Všemnista. A její heslo? Všechno všem!

Zní to možná jako špatný vtip Rádia Jerevan. Ale kdo ví – třeba i tahle zpráva jednou zazní z éteru.

Zbyšek Kupský