Rozhodnutí Ústavního soudu odmítnout návrh KSČ na zrušení nového zákazu propagace komunismu je pro mě, jako mladého člověka, levicově smýšlejícího muže a přesvědčeného komunistu, dalším jasným důkazem toho, že v této zemi žádná skutečná demokracie neexistuje. A že ani předstírání pluralitní diskuze už moc nezbývá.

Zákaz šíření určité ideologie, zvlášť té, která má v naší zemi hlubokou historickou stopu, je krokem, který se jednoduše nedá obhájit jinak než strachem z kritiky současného systému a touhou umlčet všechny, kdo odmítají neoliberální dogmata. Není to nic jiného než represivní opatření namířené proti těm, kteří se nebojí mluvit o chudobě, vykořisťování a rostoucí sociální nespravedlnosti a fašizaci státu a Evropy jako takové.

Ať si to vláda, média nebo Ústavní soud nazývají jakkoliv, pro mě i pro mnoho dalších je to průhledná snaha o kriminalizaci levicového myšlení. Je to důkaz, že stejně jako velká část Evropy se i Česká republika začíná fašizovat, a to tempem, které by mělo vyděsit každého, kdo ještě věří ve svobodu projevu a politickou soutěž.

Jako mladý muž, který odmítá mlčet, tohle nemůžu přijmout. Nehodlám žít v zemi, kde je jeden politický názor povolený a druhý trestný. Nehodlám přihlížet tomu, jak se falšuje historie a selektivně potlačuje kritika kapitalismu, zatímco jiné ideologie, které prokazatelně zabíjely a páchaly zločiny, se veřejně nejen šířit mohou, ale dokonce jsou podporovány státní mocí.

Výzva nové koaliční vládě: Opravdová demokracie se pozná podle činů.

Proto vyzývám novou koaliční vládu ANO – Motoristé – SPD, PRO, Svobodní a Trikolora, aby okamžitě napravila tento nebezpečný krok předchozí garnitury.

Požaduji, aby §403 trestního zákoníku byl vrácen do původního znění, a to co nejdříve.

Pokud se tato vláda skutečně považuje za demokratickou, jak o sobě tvrdí, teď má jedinečnou příležitost to dokázat. Demokracie se neukazuje v tom, jak chrání většinový názor, ale právě v tom, jak dokáže chránit názor menšinový, dokonce i ten, který je nepopulární nebo nepohodlný.

Je čas ukázat, zda jsou její představitelé schopni stát za svobodou projevu, nebo se jen zaštiťují slovem „demokracie“, zatímco jim vlastně nijak nevadí, že jeden politický směr je trestně postihován jen proto, že se někomu nelíbí.

Jako mladý člověk odmítám žít ve společnosti, která se bojí názorů. A budu za to mluvit nahlas dál, protože umlčování levicových hlasů je první krok k autoritářství. A ten krok už bohužel naše země udělala.

Pavel Denkscherz