Stanislav Suja o Ransdorfově knize Na shledanou zítra, soudruzi!

Významný český historik a filozof, levicový myslitel PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc., tvořil před svojí smrtí rukopis knihy s názvem Na shledanou zítra, soudruzi! Úvahy o dějinách komunistického hnutí v české společnosti. Měla mít, jak avizoval, několik kapitol, pokud je ovšem stihl dopsat. Autor tohoto článku, jako jeden z jeho nejbližších spolupracovníků, měl čest dostat od něj k posouzení, jakož i při některých jiných jeho rukopisech, již dopsanou první kapitolu, a sice o politických procesech: Díl I: Ďábelská souhra. Má 127 stránek v drobném písmu a tento článek je selekcí nejpodstatnějšího z nich.

Ransdorf tam na řadě důvěryhodných zdrojů a méně známých faktů rozvádí, že mistr poválečného rozvědně-ideologického tažení proti Sovětskému svazu a začínajícím evropským lidově demokratickým státům, šéf tehdejší americké rozvědky, později šéf CIA Allen Dulles (1893-1969), mj. bohatě čerpal z myšlenek o válečném umění legendárního čínského stratéga Mistra Sun-c‘. Z jeho úvah si dokonale osvojil obzvláště to, že nejvyšším uměním je porazit protivníka vlastními silami a v jeho prostředí.

Mistr poválečného tažení proti Sovětskému svazu a evropským lidově demokratickým státům, šéf americké rozvědky Allen Dulles

Dulles podle toho vypracoval koncepci boje s bezpečnostními složkami, prokuraturami a soudy východního bloku, které podléhaly vlivu příslušných orgánů SSSR. Bezprostředně u nás dokonce přímo jejich poradců v Praze. Podstatou koncepce bylo rafinovaně navést mocenská místa v některých začínajících lidově demokratických zemích na fyzickou likvidaci vytipovaných stranických, hospodářských a jiných předních kádrů. Oběti měly nejen dobré vzdělání, ale i zkušenosti z předválečného dělnického a rovněž antifašistického hnutí. Řada z nich prošla těžkými boji na frontách druhé světové války a po ní měla o to větší vliv doma.

Strategie rozštěpení

Právě Dullesova koncepce nazvaná Operation Splinter Factor (Operace Faktor rozštěpení) byla podobná myšlenkám Mistra Sun-c‘ v tom, že vedoucí kádry protivníka mají být likvidovány se souhlasem vlastních nejvyšších stranických a státních činitelů, často jejich blízkými spolupracovníky. Výsledkem mělo být rozpoutání takové vlny zlovůle v porušování zákonnosti, že to mohlo vyvolat doma i venku velice negativní obraz o morálním kreditu a důvěryhodnosti těchto mladých režimů. Prostě metody, které by nadmíru kompromitovaly rodící se nové společenské zřízení. Cíleně rozpoutané procesy vedoucí k lidskému utrpení byly směrovány, aby nakonec podnítily i násilný odpor obyvatelstva.

Podstatu toho dramaticky, avšak věcně, vysvětluje britský publicista Stewart Steven (1935-2004), který dva roky sbíral informace o této akci v archivech americké CIA a vydal je ve své knize Výbušnina v roce 1974. V ní mj. napsal: »Pokud jde o Rusy, ti budou krmeni tak obrovským spiknutím, že se jím musí zadusit. Na národy východní Evropy se snese nová doba temna. Pravda se stane politickou skvrnou. Lež nástrojem státnického umění. Mučení a vraždy budou na denním pořádku. Věznice se naplní lidmi, kteří celý svůj život zasvětili věci, jež je nyní zničila. Soudy se stanou hříčkou druhořadých tyranů. Takový mistr jako Josif Stalin, to Dulles věděl, nic neopomene.« (Viz Steven, Stewart: Výbušnina. Operace CIA Splinter Factor. Vydalo SAKKO, Praha 1991, s. 52-53).

Dulles rozhodně odmítal názory umírněných západních politiků a diplomatů, že je třeba naopak poskytnout vybraným národním komunistům veškerou nutnou podporu na to, aby se později stali zárukou, že si Západ bude moci zachovat určitou míru vlivu na ně, jako na vedoucí osobnosti v příslušných zemích. Jako velmistr zákulisních intrik a přímo luciferských úmyslů byl naopak pevně přesvědčen, že komunismus jako učení je nutné zdiskreditovat stůj co stůj a hned nejlépe tím, že zvůli (včetně evidentního podílu SSSR na ní) třeba kout jako žhavé železo, aby se začerstva hned po válce rozvinula do kýžené podoby. Šel dokonce ještě dál v interních úvahách mezi spolupracovníky, kterým dokazoval, že umírnění národní komunisté jsou z dlouhodobého hlediska západní demokracii ještě nebezpečnější než extrémní »stalinisté«. Jestliže se připustí, aby se ve východním bloku uchytila forma vládnutí, kterou chtějí prosazovat liberálnější komunisté, pak to učiní komunismus ve světě přijatelným a uznávaným. (Viz tamtéž, s. 52-53)

Nespokojeností podnítit povstání

Chladnokrevně a cynicky uvažující Dulles si byl jist, že tyto národy mohou znovu dobýt svého blaha prý jedině »očistcem«. Jinými slovy: musí poznat vnucenou jim realitu zvenčí pořádně na vlastní kůži, a teprve tak proti ní budou bojovat. Ani na okamžik nepochyboval, že lidé nakonec povstanou. Vycházel z přesvědčení, že člověk usiluje o změnu jen tehdy, stanou-li se mu stávající poměry naprosto nesnesitelnými. Kalkuloval s tím, že gigantický blok pod vedením Kremlu se postupně rozpadne, jakmile se jeho části začnou jedna po druhé pod břemenem takové zvůle pomalu a neodvratně odštěpovat.

Tuto koncepci či plán s názvem Operation Splinter Factor vymyslel přímo on – Dulles, když po chvilce přemýšlení napsal před spolupracovníky tato tři slova svým typickým, nezaměnitelným písmem na desky příslušného spisu, jak dosvědčuje publicista Steven. (Viz tamtéž, s. 54)

Miloslav Ransdorf ve zmíněném rukopisu rozvádí, že hlavní roli měl v cynické hře odvést Američan jménem Noel Field. Právě on byl v očích amerických zpravodajců pro to vhodně disponován. Ti totiž nenáviděli Fielda pro jeho skutečné sympatie k myšlenkám socialismu a komunistického učení, jakož i k Sovětskému svazu (onu nenávist nepokrytě sdílel s nimi i sám Dulles). Navíc v průběhu druhé světové války Field osobně poznal stovky lidí z řady evropských států, kteří nasazovali své životy za vítězství nad fašismem, čestně s nimi spolupracoval a pomáhal jim tehdy i poté, jak mohl. Po válce se mnozí z nich stali skutečně významnými funkcionáři ve stranické a státní nomenklatuře sovětského bloku. Jejich kontakty s Fieldem v režii Allena Dullesa měly nyní posloužit jako důkaz v rafinované fabrikaci »podvratné činnosti« těchto lidí ve prospěch USA, což mělo vyústit v jejich zatýkání, násilné vynucování doznání a pak osudový ortel. Tuto tezi dokládá sám autor zmíněné knihy Steven.

Blecha v kožichu

Klíčovou osobou potřebnou k úspěšnému uskutečnění a završení oněch záměrů se z druhé strany stal podplukovník polské bezpečnosti Józef Światło, požívající důvěru ve vlastním stranickém vedení i v Moskvě. V roce 1948 jej americká zpravodajská služba získala pro spolupráci. A právě tato »blecha v kožichu« podsouvala podle tajně zasílaných příkazů Dullese kompromitující materiály na vybrané osoby. Zvláště zrůdnou roli při zatýkání a odsouzení křivě obviněných osob sehrál krajně podezřívavý a ješitný maďarský stranický představitel Mátyás Rákosi.

Dulles s předvídavostí geniálního protivníka odhadl, že pro Operaci Faktor rozštěpení vzniknou příhodné podmínky růstem nejistoty a podezřívavosti v první řadě především u sovětského vedení, z čehož poté plynula křečovitá snaha Moskvy zajistit jednotu sovětského bloku a odmítnout všechno, co ji mohlo ohrozit. Moskevské zpravodajské ústředí od počátku mělo vůči Fieldovi určitou nedůvěru, a co je o moc horší, sedlo na lep rafinovaně podsouvaných informací, které obviňovaly Fielda z práce pro protivníka. Nebo tato situace Kremlu tehdy spíš vyhovovala?

Steven ve své knize dokazuje, že okolnosti posílily Stalinovu podezřívavost a skutečně odstartovaly politické procesy 50. let v celém východním bloku. Někteří vrcholní straničtí funkcionáři byli, jak Dulles předpověděl, neprávem označeni za americké agenty, ve většině případů se pod psychickým i fyzickým nátlakem k tomu přiznávali a někteří z nich byli nemilosrdně popraveni. Mezi nimi byl též Rudolf Slánský, zpočátku blízký Gottwaldův spolupracovník a důvěrník.

Léčka hodná přímo satana otevřela nejhorší kapitolu v dějinách později již socialistických zemí Evropy a komunistického hnutí vůbec. Nakonec se svým rozsahem ona tragédie vymkla nejspíš i z Dullesových rukou, avšak svého zlověstného cíle dosáhl. Za politické vraždy, které z pozadí zinscenoval, nesl primární spoluodpovědnost. Nicméně jako iniciátor krajně nehumánní a bezprecedentní kriminální zlomyslnosti je neprávem opomíjen. Dal dějinnou lekci původním zpravodajským službám sovětského bloku, přičemž vinu svalil na ty, kdo byli vykonateli, nikoliv strůjci tohoto ďábelského díla.

JUDr. Stanislav Suja, publicista a bývalý diplomat

FOTO - Wikipedia a archiv autora