Kde je hlas mladé generace? Kde je její vzdor, její víra, její touha po změně? Místo bouře slyšíme ticho. Místo odporu vidíme přizpůsobení. V době, kdy se svět řítí do nové éry normalizované totality, neoliberální, kapitalistické, fašistické, zůstává většina mladých v zajetí iluze svobody.

Denně nám vnucují, že „žijeme ve svobodě“. Ale jaká je to svoboda, když ji vykupujeme dluhem, a strachem z budoucnosti? Jaká je to demokracie, kde o skutečných věcech rozhodují korporace, banky a zbrojařské lobby? Tento systém adoruje válku, vykořisťování a lhostejnost. A co dělá mládež? Místo aby bojovala za budoucnost, hájí režim, který ji o ni připravuje.

Je snad cílem života přežívat v systému, kde se člověk stává jen číslem, výkonem, algoritmem? Kde se mír mění v propagandistický slogan, zatímco se zbrojí do nekonečna? Kde se solidarita zesměšňuje jako slabost a touha po rovnosti jako utopie?

Mladí lidé by měli být hlasem změny, ne ozvěnou útlaku. Měli by být silou, která řekne: „Dost!“ Dost válek, dost kapitalistického otroctví, dost falešné svobody, která je jen maskou nové totality.

Já, jako mladý muž a komunista, odmítám tuto cestu k záhubě. Nechci svět, kde se bohatství měří utrpením druhých. Nechci budoucnost postavenou na troskách jiných národů. Chci svět založený na míru, spravedlnosti a lásce, svět, kde má člověk hodnotu ne proto, co vlastní, ale kým je.

Je čas, aby mladí sundali růžové brýle neoliberalismu. Aby začali skutečně přemýšlet, ne jen papouškovat fráze, které jim vkládají do úst média vlastněná kapitálem. Aby začali bránit mír, ne tím, že budou mlčet, ale tím, že se postaví za pravdu, solidaritu a skutečnou, socialistickou, lidovou demokracii.

Protože pokud neprohlédneme dnes, zítra už může být pozdě.

Až pak nám nezbude nic, než válka, bída a ticho.

Ať žije mír. Ať žije socialismus. Ať žije skutečná, svobodná, lidová demokracie!

Pavel Denkscherz