Anatolij Miruta žil svůj obyčejný život provozovatele kavárny nedaleko města Buči, když přišel rok 2022, který obrátil jeho život vzhůru nohama. Za obyčejnou lidskou solidaritu byl Zelenského režimem odsouzen k 10 letům vězení, bit, mučen, vydírán a téměř zabit. V otevřeném svědectví popisuje okolnosti svého zadržení, obvinění z kolaborace, průběh vyšetřování i podmínky ve vazbě a výkonu trestu. Hovoří také o zacházení ze strany bezpečnostních složek, zdravotních komplikacích během věznění, o současném stavu svého případu po propuštění na kauci i o mezinárodní solidaritě, které se mu dostalo od komunistů a antifašistů mj. z České republiky.

Anatoliji, ve vězení jsi strávil téměř pět let. Jak se stalo, že ses vůbec dostal před soud? Čím ses provinil?

V roce 2022, když ruská vojska vstoupila na ukrajinské území, jsem byl doma ve své vesnici nedaleko města Buča, kde jsem žil se svou rodinou. Vesnici nebylo možné opustit, protože ukrajinská armáda bez předchozího varování civilistů vyhodila do povětří všechny mosty přes řeku Irpeň. Zůstal jsem tedy doma v obci, která byla odříznutá od okolí a kde přestaly fungovat úřady. Provozoval jsem tam kavárnu, v jejímž suterénu jsme se s dalšími sousedy během poplachů ukrývali.

Velkým problémem bylo, že lidé ztratili možnost dojíždět do nemocnice nebo za svými blízkými do domovů důchodců, kde zůstali jejich příbuzní upoutaní na lůžko, opuštění a v obavách. Sousedé za mnou chodili a prosili mě, abych je do nemocnice odvezl, protože jsem v té době měl mikrobus. Začal jsem proto vyjednávat s ruskými vojáky na kontrolních stanovištích, aby nás pustili z vesnice do nemocnice. Ti na to přistoupili a nabídli nám i další pomoc – zejména potraviny, kterých byl ve vesnici nedostatek, a já je pomáhal distribuovat mezi lidi. Hlavní obvinění, která proti mně byla vznesena, se týkala právě tohoto vyjednávání s ruskými vojáky. Bylo vykládáno jako spolupráce s okupanty, tedy jako vlastizrada. Za to jsem byl odsouzen k 10 letům vězení.

Vím, že máš zkušenost s policejním násilím a brutalitou při výsleších. Je to běžná praxe? Víš o dalších případech?

Téměř všichni političtí vězni jsou vystaveni bití, mučení a násilí. Pokud jste komunista a antifašista, vynásobte to třemi. Obvykle se to děje proto, abychom na sebe vzali vinu za zločiny, které jsme nespáchali. Zároveň SBU (Služba bezpečnosti Ukrajiny – hlavní ukrajinská civilní kontrarozvědka) a policie požadují, abychom udávali své soudruhy, aby i proti nim mohli vykonstruovat trestní stíhání.

Sám jsem zažil, jak během zatýkání dochází k bití, ve sklepích vás mučí jak gestapo, vyhrožují vaší rodině, dětem, rodičům, a to přímo před vámi přes hlasitý odposlech. Výjimkou není vyhrožování znásilněním vašich dcer. Moje rodina po mém zatčení raději ze země utekla, stejně jako příbuzní většiny politických vězňů, které znám. Bití a šikana ale pokračují i v samotném vězení. V jednu chvíli mě přímo ve vězení předvolali k výslechu, kde mi nabídli dohodu o vině a trestu. Měl jsem provést plné přiznání vlastní viny a ještě ukázat na další soudruhy. Kategoricky jsem odmítl, načež přišlo několik mužů, které jsem ani neznal, a začali mě opravdu surově mlátit. Způsobili mi rány, které museli na vězeňské marodce zašít, a protože jsem byl opravdu zřízený, museli mě nakonec v noci za policejního doprovodu odvézt do městské nemocnice, protože se báli, že zemřu. Tohle dělají ti nacisté Zelenského režimu politickým vězňům. Své by mohli vyprávět i bratři Michail a Alexandr Kononovičovi, kteří prošli všemi druhy pekla, ale nikdo je nikdy nezlomil.

Vám v Evropě se to může zdát nepochopitelné, ale tady lidé končí z naprosto nesmyslných důvodů ve vězení. Aby se vyhnuli dalšímu bití, převádějí svůj majetek – auta, pozemky, byty – na třetí strany. Notáři přijíždějí přímo do věznice a formalizují tyto transakce. Ve vězeňském slangu se tomu říká »asset stripping« – tedy něco jako rozprodej krachujících firem. Za peníze se můžete z vězení i vykoupit. Vymyslí proti vám falešné trestní stíhání, zavřou vás, zbijí a donutí k přiznání. Pak vám nabídnou, že za konkrétní částku budete propuštěni a případ se uzavře. Lidé jsou sprostě okrádáni za dohledu státních orgánů. Pokud nemáte peníze, platíte svým majetkem, i kdyby to znamenalo, že vaše rodina skončí na ulici. To nikoho nezajímá.

Jaká byla tvoje zkušenost s vězením? Mají političtí vězni své vlastní oddělení nebo jiné podmínky?

Ukrajinská vězení se s těmi evropskými nedají srovnat. O jakémkoliv respektování práv vězňů nemůže být řeč. Cely jsou přeplněné, v každé z nich nás bylo dvaadvacet, všude špína a smrad. Na vycházky jsme nesměli chodit na vězeňský dvůr pod širé nebe, ale jen pod střechu budovy, kde jsme byli drženi. Knihy v ruštině jsou zakázány, všechny balíčky od příbuzných a známých jsou rozřezávány a důkladně kontrolovány. Stejně tak probíhají skoro obden šikanózní prohlídky cel. Existuje tzv. speciální křídlo pro politické vězně, kde jsem také strávil dva roky. Podmínky jsou tam tvrdší než v běžných celách, protože Zelenského režim zachází s politickými vězni mnohem hůř než se skutečnými zločinci, násilníky a vrahy.

Čtyři roky a osm měsíců je relativně dlouhá doba. Na co člověk myslí a co mu pomáhá přežít další den?

Upřímně, byly různě náročné chvíle i myšlenky, ale žádná z nich nebyla poraženecká. Vždycky jsem myslel na to, že až opustím vězení, bude potřeba ukázat na ty, kdo všechno to utrpení způsobili. Naši protivníci – celý Zelenského režim i fašisté, kterých jsem za poslední dobu potkal až příliš mnoho – musí nést odpovědnost za všechno to utrpení statisíců nevinných lidí!

Celý život tě trápí zdravotní problémy a vím, že se staly de facto nástrojem mučení během tvého věznění. Dokonce to zašlo tak daleko, že jsi skončil s mrtvicí v nemocnici na operaci. Jak jsi věznění snášel po fyzické stránce a zlepšil se tvůj zdravotní stav po propuštění?

Už když jsem byl uvězněn, měl jsem těžké zdravotní problémy. V minulosti jsem podstoupil složitou a obtížnou operaci srdce, kvůli níž mi byl přiznán invalidní důchod druhého stupně. S ohledem na to neměl režim žádné zákonné právo mě držet ve vězení bez odpovídající zdravotní péče. Její nedostatek mi způsoboval časté masivní krvácení z nosu kvůli vysokému krevnímu tlaku a také občasné mdloby. Nedávno jsem navíc ve vězení prodělal ischemickou mrtvici. Teprve tehdy byla přivolána sanitka, odvezli mě do nemocnice, kde mě operovali a odstranili mi z hlavy dvě krevní sraženiny. V důsledku toho jsem ztratil řeč, nemohl jsem mluvit a necítil jsem levou ruku ani levou nohu. Ochrnula mi také levá strana obličeje. Na rekonvalescenci v nemocnici jsem ale mohl zapomenout – šest dní po operaci mě převezli zpět do cely. Myslím, že je jasné, že o záchranu mého života režim nestál.

Nyní, po propuštění na kauci, jsem hospitalizován v nemocnici na kardiologickém oddělení a podstupuji rehabilitaci. Znovu mohu mluvit, cítím ruku, noha mi začala opět fungovat a už se zotavuji. Nevím, jak se s tím soudy vypořádají, ale myslím, že je nepravděpodobné, že budu ze zdravotních důvodů osvobozen od nástupu do vězení. Přesto jsem odhodlaný za to bojovat.

Nebývá obvyklé, že je odsouzený jako např. Jelena Berežná (ukrajinská lidskoprávní aktivistka) propuštěn na kauci. V jakém stádiu je tvůj případ a jak bude dál pokračovat, když ke zproštění obvinění zřejmě nedošlo?

Byl jsem oficiálně odsouzen Zelenského režimem k 10 letům odnětí svobody ve věznici s maximální ostrahou a ke konfiskaci majetku. Stejně tak byla Jelena Berežná odsouzena ke 14 letům. Já a někteří mí soudruzi jsme byli propuštěni z vězení na kauci jen proto, že jsme bojovali. A hlavně proto, že za nás bojovali naši přátelé nejen na Ukrajině, ale doslova po celém světě. Bratři Michail a Alexandr Kononovičovi navzdory vlastnímu domácímu vězení a nekonečným soudním tahanicím nadále bojují nejen za sebe, ale i za další neprávem souzené politické vězně. To vše pod hrozbou opětovného uvěznění a smrti. Zvláštní vděčnost bych rád vyjádřil vám v České republice za to, že jste mi dokázali zajistit některé základní potraviny, vitamíny a léky, na kterých ve vězení závisel můj život. Děkuji, soudruzi, že bojujete za mě a za mé přátele. Pokud to bude nutné, jsme za vás odhodláni bojovat se stejnou vervou.

Můj případ je v současnosti u kyjevského odvolacího soudu. Zbývá mi ještě několik soudních slyšení a s právníkem si myslíme, že mě stejně nakonec znovu uvězní, protože ke zproštění viny nedošlo. Jedinou šancí na záchranu bratrů Kononovičových, Jeleny Berežné, mě a dalších antifašistů, je pád Zelenského nacistického režimu. Mnoho z nás by se mohlo takovým tvrdým trestům a věznění vyhnout, kdybychom se s režimem dohodli a zradili své soudruhy. To se však nikdy nestane! Pro nás je smrt přijatelnějším řešením než zrada soudruhů a komunistické strany!

Od ledna platí v České republice zákaz podpory a propagace komunistického hnutí pod trestem až 10 let vězení. S podobnými zákony máte na Ukrajině své zkušenosti. Co bys v této souvislosti vzkázal do České republiky?

Hlavní věc, kterou chci vzkázat, je tato: Nebojte se, jsme mnohem silnější než oni. Jejich hloupé zákony nás dnes nezajímají – dříve či později je změníme. Přátelé, nikdy a za žádných okolností neměňte své přesvědčení a názory. Taková »adaptace« vždy končí špatně. Nezapomínejte, že my komunisté máme kolosální zkušenosti s působením v ilegalitě. Žádná jiná politická síla na světě nemá zkušenost s téměř dvěma stoletími zápasů. I my jsme zůstali komunisty Ukrajiny navzdory zákazu naší komunistické strany a veřejně si dál říkáme komunisté. Nikdo na světě nás nemůže připravit o komunistické přesvědčení. Když zakážou symboly komunistického a dělnického hnutí, budeme pochodovat s rudými prapory. Pod nimi se odehrála Velká říjnová socialistická revoluce, pod těmito prapory bojovala Pařížská komuna. Když zakážou prapory, sjednotíme se jinak. Dokud budeme žít v režimu postaveném na vykořisťování člověka člověkem, budou se komunistické ideje živelně šířit navzdory všem zákazům.

Co plánuješ dál ve svém osobním a politickém životě?

Mezi mé plány do budoucna patří aktivní práce v komunistické straně a v Antifašistickém výboru Ukrajiny, kde jsem vždy působil a nadále jsem organizován. V tuto chvíli se však mé myšlenky upínají především k jedinému cíli – dopadnout a spravedlivě potrestat ty, kteří organizovali brutální pronásledování a likvidaci komunistů.

Petra PROKŠANOVÁ

FOTO – Anatolij MIRUTA, Michail KONONOVIČ

.

https://www.youtube.com/watch?v=dj4UN7PSVYk