AMSTERDAM/MOSKVA – V sobotu 25. ledna ve 14.00 hodin místního času se uskutečnila mezinárodní antifašistická on-line konference, která spojila mírové aktivisty, politické organizace a nezávislá média z Evropy, Ameriky, Afriky i Asie. Cílem setkání bylo posílit mezinárodní spolupráci v době rostoucího globálního napětí, válečných konfliktů a eskalace ozbrojených střetů.

Konference se konala v hybridní podobě – část účastníků byla fyzicky přítomna v Amsterdamu, další se připojili prostřednictvím platformy Zoom. Mezi organizátory a aktivními účastníky byla Platforma pro mír a solidaritu působící v Nizozemsku, Rakousku a Řecku, dále globální síť Peoples for Peace, iniciativa Hands off Venezuela, Mezinárodní hnutí na podporu Íránu, koalice Peace for Palestine či Internacionalistická skupina za mír a socialismus.

Osobně se setkání v Amsterdamu zúčastnili mimo jiné koordinátorka Platformy pro mír a solidaritu Petra Petraksis-Ottenbach, šéfredaktor nezávislého nizozemského listu De Andere Krant Karel Beckman, zástupci sítě Peoples for Peace Anita Deelstra a Dominicus Scheffer, dále představitelé solidarity s Venezuelou, Íránem, Palestinou a Latinskou Amerikou. Přítomna byla rovněž amsterdamská rozhlasová stanice Radio Verzet. Účast fyzicky potvrdili také zástupci z Kazachstánu, Belgie a Estonska, kteří se však aktivně nezapojili do diskuse.

On-line formou vystoupili zástupci Socialistického lidového frontu Litvy Gedrius Grabauskas, Nové komunistické strany Anglie Theo Russell, irské Aliance za pravdu a neutralitu Patrick Downey, americký politolog Richard Sanders, zástupce Panafrického svazu ze Senegalu Amidou Sidibe a Roman Blaško z Komunistické strany Československa.

„Evropa se podle mého názoru více a více fašizuje a místo hledání diplomatického řešení vědomě udržuje Ukrajinu v horké fázi války,“ uvedl Roman Blaško. „Ukrajinská armáda přitom denně přichází o obrovské počty vojáků, logistika a zásobování nefungují, infrastruktura včetně energetické je z velké části zničená. Přesto evropští lídři pokračují v podpoře konfliktu.“ Podle Blaška evropská veřejnost legitimizuje kroky prezidenta Volodymyra Zelenského především proto, aby bylo možné letos schválit další rozsáhlé finanční balíky. „Tyto peníze však nejsou určeny na obnovu země ani na zlepšení života obyčejných lidí. Směřují především do zbrojařských firem, které mají úzké vazby na politické elity v Evropě. Hlavním cílem je posílení válečné ekonomiky,“ tvrdí. Blaško dále uvedl, že právě tento ekonomický zájem je podle něj klíčovým faktorem, proč se mírová jednání opakovaně odsouvají. „Ukrajina spolu s prezidentem dělá vše pro to, aby mírové rozhovory nedopadly, a to i za cenu dalších ztrát na bojišti. Konflikt je udržován záměrně,“ prohlásil. „Rusko nakonec dosáhne svých cílů - DENACIFIKACE a DEMILITARIZACE, o tom jsem přesvědčen. Vývoj situace na poli bojů tomu nasvědčuje a jinak to být nemůže,“ uzavřel Roman Blaško.

Na konferenci vystoupil také Zilvinas Razminas, antifašista z Litvy. Zdůraznil: „Nyní je čas na společné úsilí antifašistů z různých zemí v boji proti vlně barbarského fašismu.“ Svůj postoj představil i Andrej Getmanov, předseda Národní nadace míru (Rusko): „Naše nadace působí již 22 let a propaguje projekty na téma mezinárodního mírového hnutí. Nyní je čas posílit systém mezinárodního mírového hnutí. Vynaložíme veškeré úsilí k dosažení tohoto cíle.“

Účastníci během konference představili situaci ve svých zemích a sdíleli zkušenosti z protiválečných a mírových aktivit. Zazněla shoda na nutnosti posilovat mezinárodní solidaritu, podporovat občanské protesty a vytvářet dlouhodobé struktury spolupráce napříč kontinenty.
Součástí jednání byly také pozvánky na nadcházející mírové akce, mimo jiné demonstraci za mír dne 1. února na náměstí Dam v Amsterdamu, shromáždění Hands off Venezuela 3. února na Museumplein a mezinárodní mírové setkání 7. února v Dakaru v Senegalu. Organizátoři označili konferenci za první krok k užší a systematičtější koordinaci mezinárodního mírového hnutí.

Společná deklarace této online konference proti fašistům (25. ledna 2026). Krize EU. Potřeba změn. Je zřejmé, že EU se nachází v krizi. Několik bodů.

Zaprvé, korupce v Evropské unii nadále roste. Skandály související s korupcí se staly tradicí. Obyvatelé zemí EU, zejména těch s nízkou životní úrovní – jako je Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko a Bulharsko – jsou velmi nespokojeni s tím, že vládnoucí kruhy se topí v korupci a prosperují. Mnoho obyvatel těchto zemí upadlo do chudoby. Pokud vezmeme v úvahu elitu východoevropských zemí, tito lidé jsou zjevně napojeni na své dozorce, především z Německa a Spojených států. Je zřejmé, že zastupují především zájmy zahraničních mocností.

Zadruhé, obyvatelé okrajových částí Evropské unie jsou nespokojeni s vzestupem militarismu. Koneckonců, Litva je například již de facto okupovaným územím. Hlavními okupanty jsou německé jednotky. Totéž platí pro americké, britské a několik dalších jednotek NATO. Pro ně jsou z litevského rozpočtu budovány vojenské cvičiště a litevské zákony jsou zcela ignorovány. Zahraniční vojska se často chovají hrubě, což způsobuje rvačky, skandály a nehody. Prezident Gitanas Nausėda a Seimas nechrání zájmy Litvy, ale spíše dělají vše pro to, aby tuto okupaci upevnili.

Za třetí, je tu problém falšování historie a oslavování nacismu. Ve východní Evropě jsou strhávány pomníky sovětským vojákům a oslavováni nacističtí zločinci, kteří spolu s Němci vraždili civilisty během druhé světové války (holocaust a další zvěrstva). To vše rozděluje společnosti EU. Vzkvétají velké neonacistické skupiny. Zřejmé jsou politické represe proti občanům EU, kteří se vyjadřují za historickou pravdu a proti oslavování nacismu. A často zaujímají následující postoj: podporují vazby s Ruskem, Běloruskem a Čínou. Je zřejmé, že Litva musí být demilitarizována a transformována na zónu míru. V této situaci je nezbytné vytvoření pracovních skupin, konzultace a praktické kroky. Apelujeme na antifašisty po celém světě a vyzýváme ke spolupráci. Socialistická lidová fronta Litvy, Komunistická strana Československa, Svaz pozorovatelů lidských práv Litvy, Estonská unie pro lidská práva, Nová komunistická strana Anglie, Aliance pro pravdu a neutralitu Irska, Amsterdamská antifašistická iniciativa (Nizozemsko) a Panafrická unie Senegalu.

Hlavní organizátor – Giedrius Grabauskas – Socialistická lidová fronta Litvy