Poslední dobou mě často píchá v oblasti prsou. Někoho může napadnout, že to je infarkt. Ale pozor – konkrétně myslím pravou stranu. Od doby, kdy jsem nabral jistý politický rozhled, jsem si myslel, že jsem levičák a že mé srdce bije vlevo. Takže mám buď srdce vpravo, nebo to infarkt není.
Dovolím si položit kontrolní otázku: poznáte autora následujících slov? »Před několika dny jsem četl pozoruhodnou úvahu svého přítele Rogera Köppela (šéfredaktora švýcarského týdeníku Die Weltwoche), který – ve zcela jiné souvislosti – napsal, že ‚démonizace‘ (on použil slovo Verteuflung) nepřítele či protivníka dává člověku pocit, jako by mu ‚narůstala andělská křídla‘. Takovýchto novodobých andělů máme teď v Evropě, i u nás, více než dost. Proto si nechci ulehčovat argumentaci sváděním všeho na jednu osobu.«
Poslední dobou mě často nutí souhlasit slova prezidenta Václava Klause. Stal se on z pravičáka levičákem – nebo já z levičáka pravičákem? Prezident Miloš Zeman často používá bonmot, který se připisuje Winstonovi Churchillovi, že »jen idiot nemění názory«. To bude možná vysvětlení.
Ano, citovaná slova pronesl prezident Václav Klaus nejprve v Debatě v podzemí (Slovenského domu v Praze 1) na téma »15. březen 1939 dnešníma očima«, kterou uspořádala Nadace Železná opona, a následně je použil i ve článku pro MF Dnes Již osmdesátý pátý 15. březen. Souhlasit se s ním dá i v dalších větách – třeba: »Je evidentní, že 15. březen 1939 nebyl nečekanou, předchozím vývojem nepřipravenou událostí. Cítím povinnost dodat, že stejně tak nebyly nečekanými momenty ani 24. únor 2022 nebo 7. říjen 2023. Ubránit stát před vnější hrozbou vyžaduje buď dostatečnou sílu, nebo silnou vůli, nejlépe obojí. To první nemáme, a neměli jsme ani v roce 1938 a 1939, ale ani v roce 1968. To druhé nemáme také. Beneš ale nebyl Zelenskyj. Nedopustil masové vraždění a rozbombardování země. Je třeba posunout se od tehdejšího k dnešnímu ohrožení České republiky. Tehdy byla ohrožována naše skoro ‚fyzická‘ podstata. Tehdy nás chtěli vysídlit kamsi na východ. Teď nás nikdo nevysídluje, teď nás naopak osídluje. Naše státnost a suverenita dnes nejsou ohrožovány mašírujícími vojenskými jednotkami. Je evidentní, že o nic takového Rusku ve vztahu k nám nejde, i když nám někteří naši vládní politikové tvrdí opak.«
Kdo je pravičák, kdo levičák? Je to vlastně ještě vůbec nutné rozlišovat? Co když to dělení je už jiné? Třeba to, o kterém zpívá kapela Kabát v písni Burlaci: »Nebe je temný a mnohem níž, jen vlků dávnej chorál z hor, a já tu marně hledám skrýš, když cesta rovná se nám ztrácí, lidi jsou andělé anebo draci, a každej dobrej skutek sílu vrací, no tak jen otoč se a podívej na lodě za tebou!«
»Burlaci jsou o takovym tom životě, co tady prožíváme všichni. Občas je to dobrý, občas je to na ho*no. Ta písnička je prostě o tomhle. Je to jakoby hozený na Burlaky na Volze, ale když si to poslechneš tak ti dojde, že je to o všech lidech okolo tebe, o nás…« uvedl autor textu Milan Špalek.
A o tom to asi bude…
Zbyšek Kupský
