Smrt Alexeje Navalného rozpoutala další sérii hysterie v tzv. demokratickém světě. Ovšem, hodila se. Pro Rusko jde, ač to jistě nepřizná, o tragédii. Dokazuje totiž, že je něco podivného v jeho soudnictví a vězeňství. Skoro se zdá, jako by to nebyla náhoda. Navíc se stala dalším kamenem, kterým lze hodit po Rusku a používat ho jako argument mezi neutrály. Nic lepšího tedy koalici vedené Spojenými státy nemohlo potkat. Živý Navalnyj, i když ve vězení, nebyl ničím, nemohl být oponentem Putina a ani v Rusku moc neznamenal. Jen on si mohl myslet cosi o své velikosti. Stejně jako odpůrkyně Putina a exhibicionistky ze skupiny Pussy Riot. Mrtvý Navalnyj je však terno.
Jenže totéž si tzv. demokratický svět, který si chce podřídit Rusko, myslel také o Němcovovi, když zahynul při dosud nevyjasněné střelbě. Brzy se na něj zapomnělo. Kromě pražských radnic, pochopitelně. Jinak se nestalo nic. Jen Česko a Anglie po něm pojmenovaly ulice a to exministr Němcov byla jiná šajba. Živý Navalnyj byla špatně řiditelná střela, které ustřihli drápky. Velmi dobře ho v pátek ohodnotil exministr Cyril Svoboda. Podle něj byl protiputinovský, ale zda by dělal jinou velkoruskou politiku, než Putin, bylo otázkou. Jeho nacionalismus by zřejmě rozparcelování Ruska a sebrání mu jeho přírodního bohatství Západem těžkou dovolil. Mrtvý Navalnyj odpovědět už nemůže a to je pro jeho současné opěvovatele zřejmě dobře. O to lépe se z něho dělá mučedník.
Čas ukáže, jak dlouho prapor Navalného bude sloužit tzv. demokratickému světu. V každém případě jeho smrt je ternem a je třeba ji využít. Proto nás hodinu za hodinou z televizních obrazovek bombardují informacemi o něm a dalšími šoty o jeho možná dokonce hrdinné smrti. Tzv. demokratický svět je totiž rozrušen. Má další argument. V Rusku je přece před prezidentskými volbami. Je tedy nutné oslabit Putina. Proto v mainstreamových médiích tolik místa pro ruskou opozici. Je totiž něco jiného, když volby vyhraje stávající prezident jen šedesáti procenty hlasy, než třeba devadesáti. Pak lze říkat, že Rusko je jen kousek od pádu na kolena a Ukrajina v krátké době získá zpět všechna »svá ztracená území« a dohodne se s NATO. A Rusko pak třeba přestane také existovat jako mocnost a jeho suroviny převezmou ti, co je potřebují. Ostatně takový záměr vyslovil prezident Zelenský, když na současném fóru prohlásil, že není třeba se bát porážky Ruska.
Souběžně s těmito událostmi probíhají další stejným směrem. Jde o vytváření atmosféry proti vítězství Trumpa v amerických prezidentských volbách. K tomu současné administrativě slouží všechny možné podpásové prostředky, včetně využíváním soudů a CIA. Ani u nás tomu ovšem není jinak. Stačí si připomenout, kolik energie se muselo dát do kauzy Čapí hnízdo a obvinění Andreje Babiše.
Proč toto všechno spojuji? Protože média to všechno vlastně propojila. Vznikla rovnice, v níž na jedné straně je Putin, Trump, který by prý ukončil válku na Ukrajině a dohodl se s Putinem, a Babiš, jenž, pokud by se postavil do čela další vlády, by přestal podporovat Ukrajinu, a naproti tomu »demokratický svět a jeho ideály«. Je třeba jen dodat: Voliči, tomu musíš věřit! Jen my víme, co je správné, proto vol nás! Demokracie a svoboda jsme totiž my…
Do této skládanky se smrt Navalného hodí. Že při tom jde o zájmy globalizovaných firem, takového Huntera Bidena, jenž skvěle podniká na Ukrajině, či příbuzného premiéra Fialy, který tu také má své obchodní zájmy, není ani třeba připomínat. Jistě jsou i další.
Jinak přiznávám, že lituji smrti Navalného. Dostal se do soukolí a nepochopil to. Odsouzen být neměl, když tak k daleko nižší sazbě. Na svobodě by totiž byl stále více nulou, ve vězení byl však »hrdinou«, který se postavil za údajné principy demokratického světa.
Navíc: Je škoda každého zbytečně ztraceného života.
Jiří Vábr – Emeritní Generální tajemník Komunistické strany Československa
