Určitě jste to už někdy někde slyšeli také. Mně utkvělo v hlavě zejména trio situací, které dělí několik let.
Poprvé to bylo už v roce 1989, když 1. května Společnost za veselejší současnost pořádala rádobyvtipný protikomunistický happening Běh ulicí Politických vězňů. Chtěl jsem zjistit, odkdy se ta ulice tak jmenuje – tenkrát to nebylo pár kliknutí, musel jsem do knihovny. Zjistil jsem: »V roce 1946 dostala ulice název Politických vězňů, který připomíná politické vězně vyslýchané a mučené gestapem v období německé okupace v takzvané ‚Pečkárně‘, bývalém Petschkově paláci.«
Druhá situace je +- skoro přesně 12 let stará. Tehdy jsme čekali v žižkovském sídle Sdružení nájemníků ČR na zahájení konference k 20. výročí. Zástupci médií si krátili čas debatou o všem možném, jeden z nich ovšem nasadil »silný kalibr«: byl prý nedávno v budově KSČM v ulici Politických vězňů a hned po vstupu cítil tu pachuť krve, jak ve sklepech mlátili vězně… Reakcí mohlo být mnoho, zvolil jsem jen dotaz, zda ví, kdy KSČM novorenesanční budovu Ředitelství Buštěhradské dráhy od ČSD odkoupila. Odpovědi jsem se nedočkal…
Třetí situace se stala nedávno na Facebooku, kde bylo oznamováno, že se v Praze bude konat v ulici Politických vězňů (na rohu Petschkova paláce) shromáždění za účelem vyjádření jasného nesouhlasu s narůstajícím fašismem ve světě v jakékoliv různé formě. Ano, schválně jsem nechal ta slova v závorce, protože tak to bylo napsáno a evidentně to někteří lidé nečetli.
Začali totiž komentovat, proč komunisté konají akci v ulici Politických vězňů – např.: »Tobě vážně doteď nedošlo, že taková akce komoušů, kteří tady roky zavírali, potažmo popravovali politický vězně, je výsměchem, když se pořádá na takový adrese?«
Pro mnohé je bohužel název »Politických vězňů« spojen pouze s děním po roce 1948. Že to pak dávají najevo zmiňovaným způsobem, je jejich vizitkou. Co ovšem pochopit nezvládám, je neznalost historie nějakých 85 let dozadu, ale naprosto přesná znalost toho, co se dělo v letech 1948-1989. A na otázku, kde je chyba, si odpovězme každý sám.
Zbyšek Kupský
